..... do hluku jedoucího vlaku, najednou zaznělo hlášení: " příští zastávka Všejany, zastavíme". Tlukot jeho srdce se ohromně zrychlil a jeho touha, která už posledních pár dní pomyslně přetýkala, nakonec přetekla. Po chvilce jízdy a nekonečného hledění z okna, se dočkal. Jeho vlak za láskou, začal brzdit ve stanici, která je pro něj poslední stanicí před rájem. Pomalu hleděl na nástupiště, zda-li jeho milá čeká. Ale nikde jí neviděl, s mírným pocitem strachu překročil práh vlaku a ocitl se po několika hodinové cestě konečně na pevné zemi. Jeho srdce stále bušilo čímdál rychleji, když v tom ji viděl. Pomalým krokem si to kráčela směrem k němu, na její tváři viděl úsměv a v jejií oči zářili štěstím. Neměli ani slov a v mžiku se políbili, ten sladký polibek byl jen předzvěstí toho všeho krásného co je mělo potkat. Pomalým krokem se vydali k lesu, po cestě je doprovázeli letmé polibky, sladká slůvka a vyprávění o tom co se dělo když ti dva sobě souzeni, spolu nebyli. Přišli k lesu, přitiskli se k sobě... a vášnivě se začli líbat. Bylo jim to málo, jejich láska byla větší... než jen láska hodna polibků. Ten den byl plný všeho krásného, byl to den na který ani jeden z nich nezapomene... Takových dnů, kdyby spolu mohli zažít jen a jen víc. A taky zažijou!:)
" A já tu svou Niky, tak miluju že bez ní už si svůj život jen tak nepředstavím. Je moje vše, je má radost, je má slast, je pro mne vším."
