Období klidu, pohody a dekadence. Všechno jde do hajzlu. Chlastám tady od toho co jsem tady přijel, protože nic jinýho nedávám. V hlavě mi vznikají takový myšlenky, že je stěží jsem schopen formulovat slovy. Umřel strýc Petr a jeho část rodiny mu evidentně neudělala ani pohřeb nic. Takže poslední rozloučení se nekonalo. Ani jsme ho nemohli zapít. Nic. Prostě fiasco. Koukám na to jak se kolem mne točí svět se skleničkou na baru a říkám si jestli mám vůbec zapotřebí něco někde tvořit. Asi nemám. Štědrý večer skončil s podivným pocitem, když dáte dárky a nedostanete nic. Kouzlo se vytratilo před lety. Pak se balíš s dárkem pro otce a nevlastního bráchu. Chceš nasát alespoň trošku toho štěstí malýho dítěte když rozbaluje dárek a ten malej harant řekne: "Cože jenom čokolády?" a dá to máti, že to nechce. A v hlavě mi znělo: "Příště nedostaneš ani ty zkurvený čokolády co jsem vytáhl v Německu z kontýše." Chtělo se mi brečet. Nerozbalená láhev pro otce stojí na stole a jeho zájem je nulový. Proč kurva?
Jedeme k babičce, abychom se sešli popovídali si a sotva vyjedem, otec už řeší kdy pojedem zpátky. Vypíjíme litr a půl slivovice a já se nakonec rozhodnu jít na koncert, na který jsem jít nechtěl. Na poslední chvíli mi zpěvák prodává lístky za tónů zvukové zkoušky a já ve značně opilém stavu tvořím fotku na fejsbook. Předtím lítám po Petrovicích ve víru schánění santa čepičky abych byl trošku cool. Nakonec mi ji pujčují a já jsem šťastný že mám santa čepičku. Když už jdu na ten Vánoční koncert Dogy že jo. Potkávám se tam s D. a K. a pár dalšími známými. Koncert nakonec nebyl špatný. Ale asi jsem se v tom úplně nenašel. Organizace afterparty mi zabere pět minut a táhnu asi desítku lidí do nedalekýho baru, kde zrovna dělá kámoška. Krmíme jukebox a playlist se táhne pomalu až k zemi. Sere mne že kámoš co na tom koncertě byl taky zmizel. Nese se to celkem poklidně, zpívá se a evidentně se všichni baví. A pak bum, blesk. Čest. Čumíš na tu sexy čičinku, co se cumlá s nějakým neznámým týpkem. D. se plazí po bráchovi. Sedíš tam pak jak kretén a chceš odejít. Ale stejně obě dvě vyběhnou před bar a dotáhnou tě zpátky. Aby se mohly dále věnovat svým předchozím činnostem a ty se na to mohl dívat z povzdálí.
Zmrdství level 999. Sedíš na baru a piješ vodku. Čas od času za tebou příjde jedna z těch teenek a ty už je jen fuckuješ. Mojmír tě zve na koncert a ty přemýšlíš jak se vypařit. Zveš ho na panáka, v domnění že budeš mít chvíli s kým kecat a nakonec ho exne a řekne ahoj. Asi jako jediný ten večer. Vidíš tam sedět osamělou holku, tak jí zveš na drink a ona se dá. A pak tě ještě osloví s tím, že tě viděla na seznamce. Kde máš inzerát, jestli s tebou někdo nezajde na víno. Nevěříš tomu. Ani ona ne. Dáváte si highfive na to že spolu fakt píchat nebudete - i když by chtěla, dodala. Stejně asi není uplně můj typ. Dává si malý pivo a hrdinsky ti oznamuje že ho fakt nemáš platit, že si ho zaplatí. Ale pak zmizí a nezaplatí. Musím zatáhnout za někoho piva a tyčinky. Pecka. Sedím tam pak asi až do šesti ráno a kecám s barmankou. Cejtím se jako kretén a z Facebooku mažu ty mladý čičinky. Aspoň bude klid. Hlavně já budu mít klid. A tak to tady chodí.....
pátek 26. prosince 2014
středa 17. prosince 2014
Ohlédnutí za rokem 2014
Každoroční zvyk shrnout si tady celý rok a zavzpomínat neopomenu ani tento rok. Tentokrát to bude už čtvrtý rok co si tohle ohlédnutí budu psát. Tentokrát to bude hodně zajímavý, o mnoho zajímavější než roky předešlé. Stalo se mi toho tolik, že jsem se obával chvíle, kdy nastane psaní tohoto článku. Protože by se mohlo stát že se nedopíšu konce. Tomu všemu svědčí i množství článků, které jsem doposud za tento rok napsal a to o 14 více než v roce minulém. A to nemluvím ani o tom že jsem ještě ve zkluzu. Článek o mé výpravě do Německa bude asi až novoročním překvapením. Ale kdo ví?
Leden – Březen
Tento rok začal vcelku hekticky až nečekaně. Po opijení se u babičky a následné předpůlnoční cestě z Petrovic do Karviný se to celý tak trošku zvrhlo ve společnosti dvou bývalých spolužáků, kteří slavili svýho silvestra v domě mý ex. A to bylo takový nemilý rozhodnutí. Vůbec se tam přiblížit. Její inteligence zavířila osudem a snažila se přidělat pár problémů. Bohudík se jí však její snaha akorát tak rozpadla v rukou a nakonec z toho byla vlastně jenom vtipná fraška. S bráchou jsme se tomu ještě několik dní posléze zasmáli. Vystoupení si neodpustil ani bývalý kámoš. A nakonec i úplně cizí holka, kterou jsme odprovodili na nádraží. No prostě takový ten typický den v Karviný. Nic čím by se člověk chlubil.
Trávil jsem tady více času než bych měl a to jen proto, protože jsem si špatně zorganizoval život v prosinci. Ale vubec to nějak extra nevadilo. Zdálo se že to zvládnu. A že při nejbližší příležitosti to zmizím. Snažil jsem se tady vytvořit alespoň nějaký zajímavý kolektiv a tak jsem se tady opíjel s několika lidma. Až mi nakonec přišla do cesty docela hezká zrzka. Jo, říkejme jí jenom "karvinská zrzka". Občas jsme spolu pili, občas jsme si napsali byla celkem přítulná, když byla opilá. Neměl jsem s ní vlastně téměř vůbec nic, ale nějak to ve mne zrálo a zrálo až jsem měl pocit, že bych o to i stál. Nakonec to byla jenom menší chyba. Zjištění vedoucí k tomu že zrzky jsou mrchy (potvrdí se i později.) A jak to tak bývá, vše špatný je pro něco dobrý. Poznal jsem jejího bráchu, který semnou chodí už celý rok na pivo.
Zimní deprese. Depresivní články. Litry alkoholu. Miliony kilometrů stopem. Hádky s K. z Plzně. Utíkání před světem. Tak by se dal popsat ve zkratce začátek roku v Kurviné. Tedy spíše první měsíc.
Začátkem února jsem poznal Ronnie, propsaný večery a noční fantazie. 9. února jsem se stěhoval opět do Prahy! Konečně vysvobození z "vězení" maloměsta. Opět v koloběhu konzumní společnosti. Chuť vlastnit a mít mne ničí den co den. Ucházím se o práci u konkurence mého bývalého zaměstnavatele a nakonec tu práci dostávám. Perspektiva se objevuje. Dny se lepší?
Píši o klidné plavbě po plavbě po rozbouřeným moři. Poznávám J. a mám novou práci. Punkové bydlení na Žižkově měním na noru ve Strašnicích. První noc zde souloužím s J. a křtím tak svůj nový pokoj. Piju super kávu, kterou mi přinesla z práce. Jezdíme spolu na výlety. Chodíme na pivo. Je to strašně super. Obrázek budoucnosti se kreslí. Pomalu. S jejími slovy.
Račí povaha tohle všechno pomaličku ničí. Až nakonec píši o odcházejících snech. Osamocený procházky po Praze. Nakonec se s J. loučím. V práci to začíná bejt dost na hovno a vydělávám velký kulový. Opíjím se se spolubydlou v naší zaprasený kuchyni.
Nemám co jíst. 14 dní.
Song to say Good bye Jane.
Březen se nese ve vzpomínání na J. ale marně. Akorát se tím tak trošku ničím. A tak se procházím Prahou po opuštěných místech. Nasávám jejich vůni, jejich příběhy. Opíjení se s Okšajem. Zubrowka. Víno na rozhledně. Běh z Petřína končící Okšajovým pádem a rozsekáním. Ztrácím telefon v tramvaji po tom co totálně ožralý jedu se spolubydlou někam kalit. Nakonec mi ho nějaká holka na Lazarský příjde vrátit. Zvu ji na kafe, ale už se nikdy neozve. Voňavá holka z Vagónu, která zmizí. Poblitá Lazarská. Taxík domů. První prokalený den se spolubydlou Martinem.
Začínám myslet na A. je mi smutno.
Poznávám Kláru. Setkávám se s Klárou. Spím u Kláry. Souloužím s Klárou. Mrdám s Klárou. Hraje na Violoncello. Má krásný prsa. Sexy pihu. A nádherně líbá. Vidíme se jenom jednou a nikdy víc. Dělí nás 200 kilometrů¨, pět let a několik komplexů. Jediné co nás po tomhle setkání spojuje jsou erotický hovory. Nikdy mezi námi víc nemohlo být, protože nemůže s nikým chodit. Naše přátelství/láska končí tím, že s někým začne chodit. Ironie života.
Myšlenky na sebevraždu. Procházky kolem kolejí. Slzy. Moc slz.
Ukecanej Moody, kamarádi a Žižkovský bary.
S Veverkou se procházím po opuštěným hřbitovem. Je fajn. Ale je moc divná. Je to takovej trošku zmrd.
Loučím se s K. - začíná s někým chodit.
Poznávám Verču, vytýká mi flirtování se servírkou v Alza Café. Pijeme víno. Děláme kraviny. Říct mi někdo v tuhle chvíli, že spolu v létě pojedeme do Skandinávie stopem asi bych se mu vysmál.
Do Dubna se doslova přelívám. Moje tělo obsahuje tolik alkoholu, že nedokážu pochopit jak to jsem schopný vydržet.
Píše mi A.
Píše mi "Strašnická můza".
Poznávám A2. Ale brzy se loučíme, protože nedostává to co chce.
Horečky pátečních a sobotních nocí.
Myšlenky na útěky.
Konverzace s A.
Opíjím se s Okšajem ve Špeluňce.
Peníze. Problém. Peníze. Problém. Stále.
Práce mne začíná srát. Dělám skoro zadarmo. Sotva vyžiju.
Začínám pracovat v lékárně.
....o týden později
Končím v lékarně.
Potkávám Kýťu. Hrajeme spolu celý hodiny OpenTTD. Voláme si každý den. Píšeme si. Je úžasná. O dva týdny se potkáváme v Praze. Je roztomilá. Máme na sebe asi hodinu a půl. Dost na to ji půl hodiny vézt k sobě domů a tam s ní souložit v koupelně a v pokoji. Ležíme nazí v mé posteli a jíme jahody. A přitom ji málem ujíždí vlak, spolu se zbytkem její třídy se kterou tady je na školním výletě. Bude mít hezkou vzpomínku.
Jedu stopem do Třebový za Kýťou. Spím v opuštěný chajdě. Říkám jí mašinko.
Prosouložený ráno před jejím odchodem do školy.
Vidíme se naposledy. Všechno brzy končí. O tři dny později.
O 4 další dny se vidíš s A. říkáš ji paní božská. Souložíte spolu. Jíte jahody. Pijete pivo. A společně vytváříte ironii osudu. Protože podvádí toho s kým utekla. Prostě ženská 21. století. Hezký. Život je plný zvratů a překvapení. A mne nezbývá než se jim jen smát. Protože tohle by nevymyslel ani ten nejlepší spisovatel.
Sex s A. v mým bytě, byl taky posledním. Ukončujícím můj pobyt zde. Přichází přesun opět na východ.
Červenec - Říjen
Začínají mi říkat pane cestovateli. Spolu s Verčou projíždím část Skandinávie. Prostopuju jížní Evropu a vše pak posléze dopodrobna vyjadřím v příbězích Avantgardní toulky a Severská výprava.
V Oáze pracuje servírka, která je z 95% kopií Kláry. Mám na ni zálusk.
Sex po Italsku.
Loupež po Španělsku.
Nádherná Francouzska v Grenoble.
Listopad - Prosinec
Cestování. Opíjení se. Denisa.
Jo, zase ženská. Zase tady a zase fail jako hrom.
Odjezd do Německa.
Bad Langensalza. James. Kristyn. Andy.
Koupě jízdenky do Vilniusu.
Loučení se s notebookem.
Karamboly v opilosti. Výsměch životu. Odmlení na hranicích republiky. Nemocnice.
Plánování silvestra na horách v Polsku. Vánoce. Poklidné Vánoce, tedy bez prudících lidí.
Edit 31.12. 2014
Rockový koncert v Karviné, ožralost a přesun na další koncert v Petrovicích. Dáváš si piva. Kalíš. A pak ti volá nějaký neznámý číslo. Ale hudba tě unáší dál a dál. Nakonec tuhle záležitost řešíš venku. A je to fakt nějakýkretén. Starej od paní Božský. Haha. Zpestření večera. Vždycky mne baví, jak ze sebe umí chlapi dělat hrozný kretény. Když jde o ženský. On to třeba může bejt v klidu chlápek, ale protože chodí s paní Božskou a ta ví jak na chlapy, tak ze sebe prostě udělal kreténa. Chudák neví, co se za jeho zády děje. Na druhou stranu, třeba taky píchá jiný kurvičky. Karma je hold svině. Pak jsem si ještě popovídal s paní Božskou, která ze sebe udělala úplnou kurvičku a tím jsme to celý ukončili. Tedy, pak si z toho udělal prdel ještě kolega a párty mohla pokračovat. Miluju tyhle zvraty. Je to jak z telenovel. Haha.
Výlet do Polska za Julkou, Michalem a dalšími polskými přáteli. Spontánní toulky maršutkami po polském venkově. Ztraceni v zasněžených horách, ve tmě a se svítilnou pouze v telefonu. Nakonec jsme však vysněnou chatu objevili a byla plná hezkých holek! Dva krby. Mnoho matrací. Pili jsme polskou vodku, hráli jsme různý hry a všichni jsme se smáli co to šlo. Usli jsme jako sardinky, všichni naskládaní vedle sebe. Za okny fučel jenom vítr, který odnášel sněhové vločky do dáli. Pochod na chatu pod Potrojným a návrat zpátky pro věci do první chaty. -15° C a sníh. Noční přechod 9 lidí na druhou chatu. Opíjení se vodkou. Flirtování s A. a Z. a tak vůbec bylo to strašně super. Ranní odchod, ještě všichni spí. Necháváme 26 PLN na dece a mizíme. Přecházíme snad celé hory. Stopujeme feldu. Mrzneme. Tatry se nekonají. Jsme v Bialsko Biala. Ušetřili jsme asi 10 Zl za bus a vlak. Procházeli jsme se po BB a hledali nocleh. Nakonec hledím na čičinku v autobusový čekárně v BB a říkám si kolik ji asi tak může bejt. 5 Zl vysolím řidiči a jedem do Cieszyna. V buse mají wifi a teplo. Přichází náhradní plán na Silvestra a tak se těším! Utratil jsem poslední zloté v Kauflandu za kraviny, pivo a okurky! A přesně takhle to miluju!!!
Závěrem? Tedy bych rád pověděl že tenhle rok jsem si doslova užil. Začalo to sice trošku smutně. Byl plný zvratů s holkama. Sexu. Alkoholu. A neřestí ale já jej hodnotím vlastně celý strašně pozitivně. Začal jsem si užívat více svýho života jako takovýho. Snažím se ve všem najít něco pozitivního. Když něco chci, jdu si za tím. Nezastavuju se. A i když kolem krku mám několikero rukou snažících se mne spoutat do řetězů, nedám se! Naučil jsem se totiž, myslet trošku jinak. Na konec tedy doufám, že všichni kteří mne tento rok nějak ovlivnili, nebo semnou sdíleli svůj čas/postel/cokoliv si to užili stejně jako já. Takže do dalšího roku, se stejným elánem! Vzhůru dalším dobrodružstvím!
Leden – Březen
Tento rok začal vcelku hekticky až nečekaně. Po opijení se u babičky a následné předpůlnoční cestě z Petrovic do Karviný se to celý tak trošku zvrhlo ve společnosti dvou bývalých spolužáků, kteří slavili svýho silvestra v domě mý ex. A to bylo takový nemilý rozhodnutí. Vůbec se tam přiblížit. Její inteligence zavířila osudem a snažila se přidělat pár problémů. Bohudík se jí však její snaha akorát tak rozpadla v rukou a nakonec z toho byla vlastně jenom vtipná fraška. S bráchou jsme se tomu ještě několik dní posléze zasmáli. Vystoupení si neodpustil ani bývalý kámoš. A nakonec i úplně cizí holka, kterou jsme odprovodili na nádraží. No prostě takový ten typický den v Karviný. Nic čím by se člověk chlubil.
Trávil jsem tady více času než bych měl a to jen proto, protože jsem si špatně zorganizoval život v prosinci. Ale vubec to nějak extra nevadilo. Zdálo se že to zvládnu. A že při nejbližší příležitosti to zmizím. Snažil jsem se tady vytvořit alespoň nějaký zajímavý kolektiv a tak jsem se tady opíjel s několika lidma. Až mi nakonec přišla do cesty docela hezká zrzka. Jo, říkejme jí jenom "karvinská zrzka". Občas jsme spolu pili, občas jsme si napsali byla celkem přítulná, když byla opilá. Neměl jsem s ní vlastně téměř vůbec nic, ale nějak to ve mne zrálo a zrálo až jsem měl pocit, že bych o to i stál. Nakonec to byla jenom menší chyba. Zjištění vedoucí k tomu že zrzky jsou mrchy (potvrdí se i později.) A jak to tak bývá, vše špatný je pro něco dobrý. Poznal jsem jejího bráchu, který semnou chodí už celý rok na pivo.
Zimní deprese. Depresivní články. Litry alkoholu. Miliony kilometrů stopem. Hádky s K. z Plzně. Utíkání před světem. Tak by se dal popsat ve zkratce začátek roku v Kurviné. Tedy spíše první měsíc.
Začátkem února jsem poznal Ronnie, propsaný večery a noční fantazie. 9. února jsem se stěhoval opět do Prahy! Konečně vysvobození z "vězení" maloměsta. Opět v koloběhu konzumní společnosti. Chuť vlastnit a mít mne ničí den co den. Ucházím se o práci u konkurence mého bývalého zaměstnavatele a nakonec tu práci dostávám. Perspektiva se objevuje. Dny se lepší?
Píši o klidné plavbě po plavbě po rozbouřeným moři. Poznávám J. a mám novou práci. Punkové bydlení na Žižkově měním na noru ve Strašnicích. První noc zde souloužím s J. a křtím tak svůj nový pokoj. Piju super kávu, kterou mi přinesla z práce. Jezdíme spolu na výlety. Chodíme na pivo. Je to strašně super. Obrázek budoucnosti se kreslí. Pomalu. S jejími slovy.
Račí povaha tohle všechno pomaličku ničí. Až nakonec píši o odcházejících snech. Osamocený procházky po Praze. Nakonec se s J. loučím. V práci to začíná bejt dost na hovno a vydělávám velký kulový. Opíjím se se spolubydlou v naší zaprasený kuchyni.
Nemám co jíst. 14 dní.
Song to say Good bye Jane.
Březen se nese ve vzpomínání na J. ale marně. Akorát se tím tak trošku ničím. A tak se procházím Prahou po opuštěných místech. Nasávám jejich vůni, jejich příběhy. Opíjení se s Okšajem. Zubrowka. Víno na rozhledně. Běh z Petřína končící Okšajovým pádem a rozsekáním. Ztrácím telefon v tramvaji po tom co totálně ožralý jedu se spolubydlou někam kalit. Nakonec mi ho nějaká holka na Lazarský příjde vrátit. Zvu ji na kafe, ale už se nikdy neozve. Voňavá holka z Vagónu, která zmizí. Poblitá Lazarská. Taxík domů. První prokalený den se spolubydlou Martinem.
Začínám myslet na A. je mi smutno.
Poznávám Kláru. Setkávám se s Klárou. Spím u Kláry. Souloužím s Klárou. Mrdám s Klárou. Hraje na Violoncello. Má krásný prsa. Sexy pihu. A nádherně líbá. Vidíme se jenom jednou a nikdy víc. Dělí nás 200 kilometrů¨, pět let a několik komplexů. Jediné co nás po tomhle setkání spojuje jsou erotický hovory. Nikdy mezi námi víc nemohlo být, protože nemůže s nikým chodit. Naše přátelství/láska končí tím, že s někým začne chodit. Ironie života.
Myšlenky na sebevraždu. Procházky kolem kolejí. Slzy. Moc slz.
Ukecanej Moody, kamarádi a Žižkovský bary.
S Veverkou se procházím po opuštěným hřbitovem. Je fajn. Ale je moc divná. Je to takovej trošku zmrd.
Loučím se s K. - začíná s někým chodit.
Poznávám Verču, vytýká mi flirtování se servírkou v Alza Café. Pijeme víno. Děláme kraviny. Říct mi někdo v tuhle chvíli, že spolu v létě pojedeme do Skandinávie stopem asi bych se mu vysmál.
Ty si s ní normálně flirtoval předemnou!"Duben - Červen
"Cože? O tom nic nevím! Co to plácáš!"
"Vždyť jsem tam stála s Tebou. Jsem viděla jak jste se na sebe culili." ¨
"Byla hezká, a tak asi vycítila že si to o ní myslím."
"Ne, flirtovali jste spolu! Jo a s tou baristkou taky! Jsi prostě magor!" Sakra...
"To kafe je boží."
"Já prostě žeru to jak si všechno umíš užít Moody. To ten můj kamarád jeden to je děs, ten akorát furt prudí jak ho nic nebaví a jak je všechno na hovno."
Do Dubna se doslova přelívám. Moje tělo obsahuje tolik alkoholu, že nedokážu pochopit jak to jsem schopný vydržet.
Píše mi A.
Píše mi "Strašnická můza".
Poznávám A2. Ale brzy se loučíme, protože nedostává to co chce.
Horečky pátečních a sobotních nocí.
Myšlenky na útěky.
Konverzace s A.
Opíjím se s Okšajem ve Špeluňce.
Peníze. Problém. Peníze. Problém. Stále.
Práce mne začíná srát. Dělám skoro zadarmo. Sotva vyžiju.
Začínám pracovat v lékárně.
....o týden později
Končím v lékarně.
Potkávám Kýťu. Hrajeme spolu celý hodiny OpenTTD. Voláme si každý den. Píšeme si. Je úžasná. O dva týdny se potkáváme v Praze. Je roztomilá. Máme na sebe asi hodinu a půl. Dost na to ji půl hodiny vézt k sobě domů a tam s ní souložit v koupelně a v pokoji. Ležíme nazí v mé posteli a jíme jahody. A přitom ji málem ujíždí vlak, spolu se zbytkem její třídy se kterou tady je na školním výletě. Bude mít hezkou vzpomínku.
Jedu stopem do Třebový za Kýťou. Spím v opuštěný chajdě. Říkám jí mašinko.
Prosouložený ráno před jejím odchodem do školy.
Vidíme se naposledy. Všechno brzy končí. O tři dny později.
O 4 další dny se vidíš s A. říkáš ji paní božská. Souložíte spolu. Jíte jahody. Pijete pivo. A společně vytváříte ironii osudu. Protože podvádí toho s kým utekla. Prostě ženská 21. století. Hezký. Život je plný zvratů a překvapení. A mne nezbývá než se jim jen smát. Protože tohle by nevymyslel ani ten nejlepší spisovatel.
Sex s A. v mým bytě, byl taky posledním. Ukončujícím můj pobyt zde. Přichází přesun opět na východ.
Červenec - Říjen
Začínají mi říkat pane cestovateli. Spolu s Verčou projíždím část Skandinávie. Prostopuju jížní Evropu a vše pak posléze dopodrobna vyjadřím v příbězích Avantgardní toulky a Severská výprava.
V Oáze pracuje servírka, která je z 95% kopií Kláry. Mám na ni zálusk.
Sex po Italsku.
Loupež po Španělsku.
Nádherná Francouzska v Grenoble.
Listopad - Prosinec
Cestování. Opíjení se. Denisa.
Jo, zase ženská. Zase tady a zase fail jako hrom.
Odjezd do Německa.
Bad Langensalza. James. Kristyn. Andy.
Koupě jízdenky do Vilniusu.
Loučení se s notebookem.
Karamboly v opilosti. Výsměch životu. Odmlení na hranicích republiky. Nemocnice.
Plánování silvestra na horách v Polsku. Vánoce. Poklidné Vánoce, tedy bez prudících lidí.
Edit 31.12. 2014
Rockový koncert v Karviné, ožralost a přesun na další koncert v Petrovicích. Dáváš si piva. Kalíš. A pak ti volá nějaký neznámý číslo. Ale hudba tě unáší dál a dál. Nakonec tuhle záležitost řešíš venku. A je to fakt nějakýkretén. Starej od paní Božský. Haha. Zpestření večera. Vždycky mne baví, jak ze sebe umí chlapi dělat hrozný kretény. Když jde o ženský. On to třeba může bejt v klidu chlápek, ale protože chodí s paní Božskou a ta ví jak na chlapy, tak ze sebe prostě udělal kreténa. Chudák neví, co se za jeho zády děje. Na druhou stranu, třeba taky píchá jiný kurvičky. Karma je hold svině. Pak jsem si ještě popovídal s paní Božskou, která ze sebe udělala úplnou kurvičku a tím jsme to celý ukončili. Tedy, pak si z toho udělal prdel ještě kolega a párty mohla pokračovat. Miluju tyhle zvraty. Je to jak z telenovel. Haha.
Výlet do Polska za Julkou, Michalem a dalšími polskými přáteli. Spontánní toulky maršutkami po polském venkově. Ztraceni v zasněžených horách, ve tmě a se svítilnou pouze v telefonu. Nakonec jsme však vysněnou chatu objevili a byla plná hezkých holek! Dva krby. Mnoho matrací. Pili jsme polskou vodku, hráli jsme různý hry a všichni jsme se smáli co to šlo. Usli jsme jako sardinky, všichni naskládaní vedle sebe. Za okny fučel jenom vítr, který odnášel sněhové vločky do dáli. Pochod na chatu pod Potrojným a návrat zpátky pro věci do první chaty. -15° C a sníh. Noční přechod 9 lidí na druhou chatu. Opíjení se vodkou. Flirtování s A. a Z. a tak vůbec bylo to strašně super. Ranní odchod, ještě všichni spí. Necháváme 26 PLN na dece a mizíme. Přecházíme snad celé hory. Stopujeme feldu. Mrzneme. Tatry se nekonají. Jsme v Bialsko Biala. Ušetřili jsme asi 10 Zl za bus a vlak. Procházeli jsme se po BB a hledali nocleh. Nakonec hledím na čičinku v autobusový čekárně v BB a říkám si kolik ji asi tak může bejt. 5 Zl vysolím řidiči a jedem do Cieszyna. V buse mají wifi a teplo. Přichází náhradní plán na Silvestra a tak se těším! Utratil jsem poslední zloté v Kauflandu za kraviny, pivo a okurky! A přesně takhle to miluju!!!
Závěrem? Tedy bych rád pověděl že tenhle rok jsem si doslova užil. Začalo to sice trošku smutně. Byl plný zvratů s holkama. Sexu. Alkoholu. A neřestí ale já jej hodnotím vlastně celý strašně pozitivně. Začal jsem si užívat více svýho života jako takovýho. Snažím se ve všem najít něco pozitivního. Když něco chci, jdu si za tím. Nezastavuju se. A i když kolem krku mám několikero rukou snažících se mne spoutat do řetězů, nedám se! Naučil jsem se totiž, myslet trošku jinak. Na konec tedy doufám, že všichni kteří mne tento rok nějak ovlivnili, nebo semnou sdíleli svůj čas/postel/cokoliv si to užili stejně jako já. Takže do dalšího roku, se stejným elánem! Vzhůru dalším dobrodružstvím!