Po 18ti letech opouštím svou rodnou hroudu. Opouštím město, ve kterém byl započat život můj a ve kterém probíhalo mé dosavadní vzdělání. Město ve kterém jsem měl hrstku přátel a hromadu zážitků. Město ve kterém se mi do určitého věku docela líbilo, byl jsem spokojený a nic jsem nestrádal. Snad možná, něco málo bez čeho se dalo žít. Karviná mi dala mnoho zkušeností, ať to prostředí tady, ve kterém jsem se musel učit žít, tak i veškerá organizace života tady. Od malička jsem nenáviděl zimu a to protože, právě v zimě jsem teprve poznával co je smog zač. Do určitého věku jsem tomu říkal jenom mlha, ale jak přicházelo vzdělání postupně jsem se dozvídal co to vlastně je a co ho vytváří....
Jak jsem již napsal, zažil jsem si tady mnoho věcí. Ať už od toho, kdy jsem jako malý chodil na místa, kam je vstup zakázán - třeba starý mlýn v Darkově.
Nebo třeba bývala hasičská zbrojnice v parku Boženy Němcové. A mnoho dalších takových věcí. Mlhavě si vzpomínám i na starou garáž u jednoho starého domu, ve které jsme si načerno dělali klubovnu a potají jsme si tam vodili první holky. Až po to že jsem zažíval nepopsatelné zážitky v lesích okolo Karviné. Je toho zkrátka moc. Vzpomínám si třeba na dny, kdy jsme v zimě běhali po zamrzlé říčce a bylo nám uplně lhostejné, že už jsme až po kolena zmáčení nebo kdy jsme lítali kolem baráků a hráli zvonkohru. Když jsme potají chodili do sklepa vyvolávat duchy a mnoho dalších takových dětských činností. Vzpomínám si také na divoká léta na základní škole, kdy jsem byl uplnej ďábel a málokomu se povedlo mne zkrotit. Což byly v podstatě první příznaky mé rebelie, která mi zůstala až do dnes. Další divoké období přišlo s nástupem na střední školu, který doprovázela marihuana, alkoholové párty a všelijaké možné průsery. První lásky mně byly v patách a já si tak lehce proplouval řekou, která ústila v divoký vodopád událostí. Má lhostejnost, má rebelie a má lenost mne dovedla až k vodopádu na jehož dně jsem tvrdě narazil. Přišel vyhazov ze školy a já se v mžiku ocitl na škole né moc dobré. A ta byla po dobu tří let mou noční můrou. V mimoškolních aktivitách mi pomáhal dlouholetý známý, se kterým jsme spravovali úroveň psychického zdraví po hospodách a tak různě po akcích. Alkohol byl náš kamarád a za jeho pomoci jsme byli schopni vyřešit hromady problémů, které v našich životech nastávaly.
Tímto bych chtěl zpětně poděkovat, za zajímavé alkoholové zážitky a nejen ty!
Když už jsem u těch mně blízkých lidí, tak bych nemohl zapomenout na Marušku, mou bývalou spolužačku se kterou jsem teprve po základce přišel na společnou řeč. Společně jsme zažily taky mnohé alkoholové akce, ale i společné výlety a nebo jen tak diskuzní procházky v podvečerních hodinách. Problémům jsme přišli vždycky na kloub a tak to všechno fungovalo jak mělo.
Také děkuji, za čas s tebou! :)
Dalším člověkem, který semnou čas od času, sdílel společné chvíle byla Tereza. Sic nebyla tak "věrnou" kamarádkou, jakou by býti měla, ale i ona pomahla v určitých situacích. Ať už byla nuda, nebo problémy.
Dík!
A v neposlední řadě bych nesměl zapomenou na svého spolužáka Honzu alias Greendwarfa. To jsme si také v té škole užili své! Těch nervů a starostí, těch debat o všem možném a toho alkoholu co jsme spolu vypili! Je to ďábel, ikdyž se nezdá. Nerad opouštím dobrého spolusedícího ať už ve škole, nebo v hospodě.
Dík za všechen čas, co jsme promarnili debatami o nesmrtelnosti švába a sezením v hospodě!
A nebyli to jenom oni, kdo mi pomohli přežít tady v té džungli, bylo jich mnoho dalších, ale kdybych měl každého jmenovat, už by se nikdo z nich tady nenašel. Takže Vám nezmíněným a vlastně celé své zdejší rodině také děkuji za vše!
A mé rodné město Karviná, nechť zůstane tady, ale já odcházím! Vstříc novým zítřkům.
Na závěr, mohu konečně postnout:
[youtube http://www.youtube.com/watch?v=13HnYhiE7xU]
