čtvrtek 27. ledna 2011

#1 Co mně poslední dobou štve?

První měsíc v tomto roce a zdá se mi že se mně docela dost lidí, pokouší nasrat! U některých už to je dlouhotrvající záležitost, ale někteří se do toho všeho připletli tak náhodou. Nedávno došlo ve škole k určitému podvodu, který se stal na základě nedostatečně zabezpečené sítě ve škole a prostému přístupu k určitým citlivým datům, konkrétně k rozvrhům a suplování. A pro člověka, který se k nim dostal už nebyl problém využít tohoto přístupu a pro dobro nás, přidal na suplování absenci na naši poslední hodinu. Ano, věděl jsem o tom že to je zfalšované a i přes to jsem to využil tak samo jako všichni ostatní a šel jsem taky domů. Pro jistotu jsem si vytvořil screenshot online suplování a neřešil jsem nic. Na druhý den, dorazím do školy a dozvím se že jsme údajně odešli a že hodina není odučená. Samozřejmě jsem to čekal, ale měl jsem to společně jako všichni ostatní kryté tím že to bylo vyvěšeno online, ale to nebyl pádný argument jelikož jej nikdo nechtěl uznat. A tak jsem vytáhl do boje se screenshotem, jakožto podstatným důkazem že opravdu informace o naší absenci byla veřejná. Učitel, který tuto hodinu měl učit si tento screenshot vyžádal na email, aby mohl taky u vedení školy argumentovat tím že to opravdu bylo na internetu napsané. Po tom co jsem email odeslal, považoval jsem situaci za vyřízenou. Jenže, opak byl pravdou. Hned za 3 dny se to opět začlo řešit, tentokrát se do toho ale zapojila i naše třídní učitelka a tak v tom už byl zapojen skoro každý, včetně zástupců ředitele a učitelů informatiky. Hned první hodinu sme byli svoláni do jedné třídy a začlo typické demokratické "vyjednávání" typu: pokud se nikdo do hodiny té a té nepřizná, odskáčete to všichni. Ultimátum ale člověku, který to měl nasvědomí nedělalo žádný problém, jednoduše jej ignoroval. Což i já sem považoval za nejrozumější řešení. Nikdo se ten den nepřiznal. Den na to opět přišli s dalším ultimátem, tentokrát se k tomu ale přidala další zajímavost. Osoby zoodpovědné za zabezpečení sítě apod. se dostali do úzkých s vedením školy a měli vysvětlil jak je možné, že to na tom netu bylo když to tam nikdo kompetentní nedal. Jako důkaz posloužil screenshot, který jsem zaslal právě já. Jak prostě se zbavili zoodpovědnosti, jednoduše opili rohlíkem neznalé a svedli to na to že screenshot je pouze výplod, mé práce v MALOVÁNÍ A WORDU!!! S úkázkou že tabulku člověk vytvoří za 10 minut. V ten den, se dotyčný člověk přiznal i přes to že jsem mu radil ať to nedělá, jelikož si tím může přivodit docela velký průser a teď na něj nikdo nic nemá. Jenže, objevily se další problémy. Těmi byly ostatní lidi ze třídy, nespokojeni s tím že by museli odpykávat "trest" za někoho kdo ten supl změnil a tak ho chtěli napráskat. Teď kde je ta logika? Na tu hodinu nepřišel nikdo, všichni věděli jak to s tím suplování je, ale jak by mělo dojít na "sekání hlav" všichni najednou svatoušci. Neřeknu, kdyby tam zůstali a i přes  to měli pykat za všechny... ale né, oni odešli stejně jako já, jako ostatní. Ale trestu nejsou hodni...prej. No zpět k věci, člověk co to udělal se přiznal jenže, najednou jim jeden byl málo a nevěřili že to udělal on. Jako další prase na porážku jsem měl jít já a i teď jsem stále v jejich podvědomí, jako cíl jejich povrchnosti. Na základě čeho? Na základě toho že osoba co se přiznala na to prý není technicky zdatná a že tuto podmínku splňuji já. No nevím jak k tomu došli a jestli člověk něčeho znalý musí být automaticky, někdo kdo svých znalostí zneužívá. Občas je mi z těch lidí ve škole špatně, učitelé jsou tak povrchní a arogantní osoby až to bolí.


Nakonec ten screenshot, vypadá to jako 10 minut práce ve wordu a malování?


Suplovani1912011

sobota 22. ledna 2011

Osudová láska

Byly dny kdy jen seděl a sněl o těch nejkrásnějších chvílích jaké kdy člověk může zažít, jaké může zažít člověk s romantickým duchem. Netušil však co si pro něj osud chystá, po všech těch večerech, který byly plný myšlenek na ni, po všech těch večerech a dnech kdy jí věnoval kus svého času, nakonec poznal zač život stojí. Stáli sobě tváří v tvář, plni překvapení jak se k sobě dostali tak blízko. Nečekal ani tak na pozdravení a s údivem jí předal rudou růží jež se rázem objevila v jeho dlani. Její oči zazářili překvapením a její srdce začlo tlouct jak o život, tušila že ta růže není jen tak ledajaká, že je to růže lásky. Tak dlouho stála až skončila v jeho objetí. Zavřela oči a neviděla nic jiného, než jen tu růži a jeho. Po chvíli ticha, otevřela oči a zjišťovala zda-li to není sen... nebyl, on tam stále byl a ona jej stále objímala. Podívala vzhůru do nebe, nebe které bylo plné maličkých hvězdiček, které doplňoval svit měsíce ji jen dodalo kus toho krásného nepopsatelného pocitu, pocitu štěstí a pocitu lásky. Poté se podívala na něj a políbila ho.... Stáli tam a jejich stíny splynuly v jeden, svědky jejich lásky byly statisíce hvězdiček a měsíc, který jim nad hlavou svítil.....


 



Love-couple-in-the-night-1

Speciálně věnováno Koťátku.

I am just a dreamer with crazy thoughts

Pár dní již přežívám s jistým pocitem štěstí, není jen tak neobvyklé je již dávno poznané, ale jen dlouho neprojevené. Jenom společně s tím příchází můj psychický stav, kde rozum jde stranou a ženu se všude hlavou napřed. Je to ale správné? Kdo mi to poví? Nikdo.. Jen osud zase rozhodne, jestli to bude k nečemu dobré nebo to jen bude další rána. Jenže, zbyly ve mně ještě síly na to abych si něco takovýho mohl prožít, v tak krátké době ? Ano je pravdou, že věci které netrvají moc dlouho nemusí zanechat takové následky, jako věci dlouhodobé jenže co když je todle poslední kapička, do hrnce s velkým průšvihem. To by mohlo mít na mou osobnost zásadní dopad a v oblasti, které se to týká by to byl totální propadák. Ale na druhou stranu, když se na to dívám z jiného pohledu tak by to mohlo jít, mohlo vyjít, mohlo být. Protože pak bych si už připadal jen jak pouhá hračka, která když omrzí bude časem pokryta prachem a stejně se za čas ocitne na ulici. Snažím se  myslet pozitivně, ale nejde to. V sázce je moc, tedy... všechno co vůbec mám. A teď riskovat to poslední co ve mně zbylo, nebo skromně jít dál bez jakéhokoliv riskování.... Citové rozpoložení rozhoduje za mně... jak asi?


20071219210506_dreamer


 


 

čtvrtek 20. ledna 2011

Naplnění skutkové podstaty pomoci

Touha pomoci, nebohému lidskému stvoření, kterému někdo ranil city se změnila ve skutek, ve skutek který se mi krásně odvděčuje. Teď veškerá snaha, která byla na pomoc vynaložená je ke mně posílána v takové míře zpět, že ve mně vyvolává ještě lepší pocit, než ten který ve mně vyvolala ta vykonaná pomoc. Teď si říkám, v čem sem se osudu zálíbil že najednou je mi takdle přáno? Jak dlouho ten pocit přetrvá, než mi jej zase veme. Snad tak dlouho abych se o něj mohl i dělit. Protože ta bytost, která se mi za mou pomoct odvděčuje. Si jej zaslouží taky. Ach....%)

úterý 11. ledna 2011

Hra

Na stole pár karet..... v mysli pár trumfů, jak porazit nepřítele. Osud jako protivník.... Hra je kupodivu ku prospěchu osudu, který si jako vždy pomaličku vychutnává mou prohru. A teď si říkám, ta prohra přichází i když mi intuice říkala, že todle bude po dlouhé době nějaká výhra. Nic nic nic.... špatné karty... esa nejsou v mých rukou, drží je opět osud. Jako by ani jiné karty nikdy neviděl a já jen náhodou čas od času dostanu jedno eso... A teď čemu věřit, když už ani v něco co se zdá tak jisté se věřit nedá. Pocit nalezení něčeho vyjímečného, mne pomalu ale jistě opouští a snaha získat něco vyjímečného, je čímdál slabší......Radši poskromnu a ve svém.


 

sobota 8. ledna 2011

Moodyho Odysea aneb. školní infekce-zázrak-ztracená data?

Jednoho dne jsem si to tak krásně nakráčel do školy, hned první hodina IT a tak jsem ji milerád promarnil hraním Warcraftu 3: TFT, který jsem měl naistalován na svém ext. hdd. Už po připojení na mně bafly zajímavé divy. Všechny složky uložené na disku měly příponu .exe - udivil jsem se a řekl jsem si že to zas bude nějaký bug či co->klikl jsem a v pohodě jsem se dostal do podsložek. Hrál jsem a hrál.... blížil se konec hodiny a já vypnul Wara a disk přes spravce zařizení odpojil(prostě standartně).  A nijak sem to už neřešil. Pak jsem dotrajdal odpoledne domů, disk připojil a fungoval jsem s ním normálně, jelikož používám OS Ubuntu 10.04 tak jsem ani vlastně žádnou hlášku o infekci nečekal. Na druhý den jsem opět odkráčel do školy, ale disk jsem vzal opět sebou jelikož jsem chtěl od učitele na něj dostat pár video souborů cca. se asi jednalo o 20 Gb dat. A tak jsem mu jej předal a on mi po připojení oznámil že mám opět nakažený autorun.inf (vůbec mně to nepřekvapovalo, stalo se mi to už s flashkou tolikrát-obzvlášť co jsem ji připojil ve škole) Jenže tohodle svintva se člověk jednoduše zbaví a je pokoj a tak jsem to dál nějak neřešil. Dorazil jsem domů že se půjdu dívat na ty videa, ale předtím jsem je chtěl zkopírovat do svého adresáře kde mám videosoubory uloženy. Jenže... nastal problém, soubory šly do schránky zkopírovat, ale nešly zkopírovat dále do podsložky /moody/videosoubory, tedy vlastně nikam. A tak jsem si říkal čím to zas, podíval jsem se do nastavení oprávnění a viděl jsem jen "čtení", říkám si : "že bych to změnil?" a tak jsem to chtěl změnit na čtení/zapis a ejhle ono to nešlo... teď jsem se dozvěděl že filesystem na disku je jen "Read only", jenže... jakto? Když jsem tam v pohodě kopíroval data atp.



Ha7

A tak jsem stáhnul Avast antivirus for Linux a začal jsem skenovat I:/ (ext. disk). Ve výsledku jsem dostal pár infikovaných souborů, kterých jsem se  ale nemohl zbavit, jelikož->read only filesystem. Co teď? Tak jsem nabootoval do Windowsu a tam zkusil vytvořit na disku prázdnou složku, vložit do ní soubor a vše bezproblémů, tak co to? Najednou už není "read only"? Občas mi hlava nebere... A tak jsem dal otestovat celý disk i ve Windowsu. Výsledek kontroly a především vysledek připojení disku na jedno pc ve škole.



Yh28

Docela slušná dáň za 40 minut hraní Warcraftu. No jenže to nebylo vše... potomdle jsem se chtěl podívat na ty videosoubory a přesunout je do správných adresářů, ejhle ty soubory tam nebyly.... Jenže, v infikovaných souborech se ty soubory nenacházely.. Kam zmizely? Nevím. Po tomdle jsem se dostal k tomu, že by mohl být poškozený souborový systém a tak jsem spustil chkdsc. Kontrola proběhla a chkdsk nalezl 20 Gb ve ztracených clusterech a přesunul je do adresáře I:/found.00/ , jenže co jsem se dočetl že obnova z těchto dat, je celkem impossible.


Nebo někdo ví víc?


A teď krátké zamyšlení..... Jak může někdo vystudovaný IT připustit že pc o která se stará jsou v tak otřesném stavu a především bez jakékoliv antivirové ochrany (na což jeden reagoval: "My máme antivir na serveru") dovolte mi abych se pousmál, na základě jejich tvrzení bych teoreticky antivir mít nemusel a vše by poskytoval můj ISP na svých serverech-třeba za uplatu, pár drobných k připojení by nikoho nezabilo. Jenže tohle je hloupost.... takže ponaučení pro příště, sabotovat hodiny IT používáním vlastního notebooku. :)

pátek 7. ledna 2011

Do you understand me? Co to je?

Přesně tydle primitivní věty dělají docela velký problém některým mým vrstevníkům, angličtina pro ně rovná se mor. Čeho je todle odraz? Jak může někdo takový vůbec uspěšně těch necelých 9 let procházet? Teď mně napadá jen že uroveň škol v Česku je někde, no nepopsatelně nízko pod průměrem. Jenže... je to tak všude? Nevím. Jsem snad na jazyky nadaný? Nemyslím si když jsem nezvládl Ruštinu ale s Angličtinou žádné výrazné problémy nemám a to ani není třeba jejímu studiu věnovat nějak závratně velký čas z mého osobního volna, jde to samo.... Tak proč alespoň ty primitivní základy nejsou někteří schopni dát dohromady. Když v jedné třídě je asi 1/10 lidí schopna určité konverzace a to jsem to možná přepálil s tím číslem. Zajímalo by mně, jak by někteří obstáli za hranicema. Kdyby alespoň dokázali porozumět, jenže ono i to je docela problém. Možná by stačila troška času, trávu a chlast vyměnit za knížku a trošku se věnovat jiným věcem, na chlatst atp. bude času dost ve stáří kdy stejně budeme den co den vysedávat a vzpomínat na to jak sme byli mladí. Neříkám že je špatné čas od času trošku promazat strojek, ale né na ukor ostatních věcí- pěkně půl napůl. Stačilo by si říct, pokud nebudu umět alespoň to a to, tak prostě zábava nebude. Vím že tato myšlenka nijak nic nezmění a těžko by byla realizovatelná, ale musela být prostě vyjádřena i písmem. A poslední věc... Kolik peněz by se asi ušetřilo, kdyby nebyly tyto podprůměry dotovány ve vzdělání, které stejně skončí tím že zpackají státní maturitu z angličtiny(minimálně).