Window with water drops......Apocalyptic wiew....

My work!

Facebook etiketa aneb. co mně dokáže vytočit?

Jistou dobu se již pohybuji na sociální síti Facebook a všímám si jistých trendů a zvyklostí, které na ní panují. Pro dnešek jsem si tak nějak v hlavě urovnal takových pár pravidel, která činí Facebook o to zajímavějším nástrojem k tomu jak se zamyslet na inteligencí jiných.

• Vystupovat pod nesmyslným jménem ( Štika Obecná, Gumový Medvídek až po jiné slátaniny)

Ano, neříkám že já vystupuji pod svým pravdivým jménem a příjmením, ale rozhodně nemám žádné nesmyslné jméno. Pseudonym a totální hloupost je trošku rozdíl:)

• Nevhodné profilovky, čím méně oblečení na sobě a co nejvíce vyšpulená tlama :D a hlavně čisté zrcadlo

Možná si někteří říkají že to je jejich věc, ale kdo se má na to dívat?

• Když už s někým vedu debatu skrze komentáře k určitému příspěvku a nemám co napsat nebo už se nechci dál bavit, dám "To se mi líbí" u posledního komentáře.....

Pomalu rutina...

• Označování přátel na fotkách, jejichž obsahem je například otázka. ( Co bys dělal kdybych odcházel/a ? bla bla bla) 

To už člověk potom roste, jak se mu v upozorněních jen shromažďují komentáře k "vaší" fotce.

A takdle bych mohl pokračovat klidně dál, ale co nebudu se nervovat:) Třeba příště....

Halucinace? nebo jen chyba souborového systému?

To si tak dělám pořádek na pamětové kartě a koukám kam zmizelo všechno volné místo když tam nemám tolik dat. A ejhle narazím na tenhle bug.....Uvidíme co s tím udělá, formát-znovunahrání dat.... a pár dní provozu:)

Smrti čelem....

Aneb když se nudím a mám po ruce Photoshop.

Cesta, cestička....životem.

Život je jako jedna dlouhá cesta, která je vlastně zvláštní tím že nevíme kde končí. Hodně lidí věří že na konci této cesty je čeká nebe nebo peklo, někteří věří v znovuzrození, někteří věří jen ve věčné zapomnění. Je to taková cesta plná nástrah a překvapení, které si v určitých chvílích vychutnáváme s někým, protože za většinou problémů stojí člověk. Jeho jednání, jeho činy a nebo jeho okolí. Je sice pravdou že nejde jen o problémy, život nevidím tak černě i když poslední dobou to není zrovna procházka nejpříjemnější. Jsou i pěkné věci na které se nesmí zapomínat, ale i pěkné věci mohou vyustit v problém. Takže ve své podstatě stále tady jsou problémy, protože se vším krásným je spojené snad něco špatného. Za krásné věci se platí a když už nejde o peníze, jde o čas, snahu a trpělivost. Když už jde o lidi, kteří nás na naší cestě doprovází jsou lidé, kteří vydrží a kteří za ten doprovod stojí, ale jsou i tací kteří nevydrží a cestu nezvládají. Ztratit přítele je jako zkrátit si cestu o pár dnů, ba i roků. Ztratit všechny je skoro jako umřít, protože když už okolo není nikdo kdo by nás na té cestě podržel a popohnal nás dál nemá smysl jít dál. Proto lidé odchází na konec cesty rychlejším způsobem, sebevraždou. Mnohdy zjišťují že už není nikdo kdo by je doprovázel, mnohdy je k tomu doženou problémy, mnohdy to jsou jen projevy nesouhlasu ze společností. Je to ale řešení? Vzdát cestu a skočit do neznáma? Když bych vzal v potaz že na konci mé cesty, mně čeká něco  co stojí za to si pro to "dojít" ať už poctivě tak i "nepoctivě", tak bych asi právě teď svou cestu zkrátil. Ale když nevím? A když neví nikdo? Předemnou je stále i po "krácení" mnoho dnů a roků cesty a putování.... přece to nevzdám i když se to teď zdá všechno strašně černé......:(

 

 

Z ničeho nic, prázdno...

Tak jak když ulice zahalí tma, v mnohých připadech se stanou liduprázdnými..... Všechno se zdá být podobné.

Geocaching: Jak se může atmosféra perníkové chaloupky proměnit v atmosféru "Blair witch"

Jakmile se nad Karvinou snesla tma, vydali jsme se do místního lesa hledat jednu "multikeš", cesta měla být značená odrazkama a měla mít dvě stage. Jen co jsme přijeli do lesa a zamkli kola k závoře, vydali jsme se do hluboké tmy, tady to začalo. První podivný pocit, zajímavá atmosféra nočního lesa přikrášlená jen světlem z mé čelovky. Cíl byl jasný a cesta také, tedy až do doby než se nám odrazky začaly ztrácet před očima a my jsme se ocitali uprostřed lesa dokonce i bez signálu gps. Byla to docela sranda, když jsme bloudili pořád dokola a poté jsme konečně objevili "odrazku", ale ona to nebyla jen tak ledajaká odrazka ale byla to něco živého. Nakonec jsme se stejně vrátili na cestu ze které jsme přišli a vydali se trošku jiným směrem. Až jsme nakonec vyšli uplně jinde než asi keš měla být. A tak dle mého "tipu" kde by finálka mohla být, jsme se do lesa vrátili a šli jinou cestou než značily odrazky, dokonce jsme i finálku našli, ale bez stage 2 by to nešlo, byla zamknutá na heslo. A tak nám zbývalo vydat se po cestě k chaloupce pozpátku, až jsme nakonec asi hodinu bloudili po lese, bylo to jak z nějakého hororu, opravdu jsem se bavil, i když mně mrzí že jsme nenašli tu stage 2 abychom mohli otevřít finálovku.

Ale i tak doufám že se bavili spoluhledači, Maruška a Bukáč:)

See the full gallery on Posterous

Nedokonalost nebo jen schválnost?

Pro řadu z nás znamená ještě pořád 1. září, začátek školních povinností, pro některé příjemných povinností, pro některé odporných povinností. Já asi patřím mezi ty, kteří tuto povinnost považují za odpornou. Člověk se musí nutit aby tam vůbec každý den došel, aby tam vubec něco dělal a to jen z důvodu že ho to tam prostě nebaví a nějak nemusí to prostředí. No a aby se člověk měl "přijemněji" tak mu ten čas v té škole zorganizujou, v mém případě mi příjde organizace zcela nevhodná až téměř mnohdy zbytečná. Na obrázku níže, na kterém uvidíte můj rozvrh si schválně všimněte hodin, které jsou půlené AJ (MD) / NJ (VI) a samostatných hodin AJ (KL). Tak schválně my, musíme mít zrovna jen ty hodiny AJ (KL), co to pro nás znamená? Že hodiny, které jsou ty půlené a s jiným učitelem se nás netýkají a tudíž máme volné hodiny. Takže člověk bude mít docela komplikovaný den, např. v pátek v lichý týden, příjde na 7.00 aby měl dvě hodiny angličtiny a potom čekal od 11:15 do 13.25 aby měl poslední hodinu od 13.25 do 14.10, takže skoro zbytečně. A kdyby to bylo, jen tak prosté jak to vypadá, jenže ve volných hodinách musíme stále býti ve škole a ty dvě hodiny ztrávit zřejmě nicneděláním, popřípadě zvhrlejší povahy děláním bordelu po celé škole.

(Po kliknutí na obrázek ho zvětšíte)

Tak i tak? Dvě tváře, jeden život....

Už tady máme nějaké to podstatné zlepšení, oproti předešlému stavu. Hodně věcí je po náročných změnách, hodně věcí už tak zůstane... Jsou to věci jak prospěšné, tak i smutné. Po uplně obdobném "nabítí si držky", akorát s menšími následky, opět pokračuji ve všedním životě, škola, kolo atp... Jak již z titulku napovídá, tak ale né vše je tak jak má být, né vše je tak jak si přeji a né vše tak někdy bude. Za maskou spokojenosti se skrývá jen o něco málo slabší špatný pocit jako doposud. Jednou za čas to na mně dolehne a maska se na chvíli ztratí a vše jde stranou..... Žít jeden život, dvěma pohedy není zrovna nejlepší, měl bych s tím něco udělat.... nebo jen čekat?

Tak to začlo a předtuchy se vyplnily

Tak nějak jsem se dnes vzchopil, dostal se do školy...a už vím že to nebyl dobrý nápad. Člověk se dozvěděl věci, které nechtěl ani slyšet.... Dozvěděl se že bude tak nějak zatím muset dělat to co nechce. Já už chci aby tomu všemu byl konec, aby mně přestal trápit konec pohádky, aby mně už neštvala ta škola....abych mohl uplně normálně myslet....! Aby vše bylo uplně normální... nebo aby byl někdo kdo by podržel na hladině..