Ohlédnutí za rokem 2011

Nový rok nám opět klepe na dveře a je tedy čas na takové malé poohlédnutí na události v tomto roce spjaté s mou osobou. Na celý rok budu určitě vzpomínat, dalo by se říct jen v dobrém. Toho špatného se sice událo dost, ale jak se říká: "Co tě nezabije, to tě posílí."A já žiju, posílen. 

Leden-Březen

Počátek roku byl velmi prostý, ale pozitivně naladěný. Z minulého roku jsem si nevzal nic, tedy né, nic špatného. Veškeré špatné myšlenky jsem ponechal v roce minulém a tak jsem začal znova. První měsíc v roce jsem se odpoutal od Facebooku, doufal jsem že snad navždy. Ale nakonec tato touha zůstala u kompromisu, který zněl asi takdle: "Pokud tam nebudu mít pro koho být, tak tam prostě nebudu." No jenže to jsem nevěděl, že ten někdo příjde hned v únoru. Sám už si přesně nepamatuji, kdy to přesně všechno začlo, ale vím že únorem započala má první zkušenost se vztahem na dálku. Slečna se jmenovala Nikola a bydlela kolem 350 Km ode mne. Já člověk zcestovalý a dobrodružný v tom neviděl problém. A tak jsem se citově zavázal, k tomuto faktu. Mezitím, co jsem si užíval zamilovanosti, jsem se vrátil k starým dobrým Windows Phone. Koupil jsem si starého Samsunga i900 a užíval si opět té volnosti, tedy samozřejmě spíše rozmanitosti oproti starému Symbianu. 

Březen-Červen

Takdle si plynul čas a já jezdil do Čech klidně i na otočku. Rozumějte, šesti hodinovou cestu tam a šesti hodinovou cestu zpátky. Toť vše v jeden den a ještě s tím, že jsem se pokoušel užít si odpoledne i přesto že venku bylo něco kolem nuly. Kosti zmrzlé všechno zmrzlé, ale hlavní bylo, že jsem odjížděl spokojen. A má milá, byla také. Ve škole tyto dny plynuly o to hůř a nad hladinou mne držela pouze myšlenka, dalšího víkendu v Čechách. Na praxi jsem chodil nerad, ale pravidelně, protože v této době to byl jedinný stabilní zdroj příjmu. Praxi jsem měl na dole ČSM-sever, na hrubé úpravně uhlí. Špinavá, hrozná a nepříjemná to budova, plná prachu, bordelu a bandy neschopných třicátníků. Co víc si přát. Tři dny co druhý týden, jsem to musel přežít. Poté přišel jeden zajímavý den, byl to den 23. třetího měsíce a telefon signalizoval, že dnes se za námi do Karviné, podívá strýček. Taky že dojel, jeho příjezd jsme oslavili otevřením láhve vodky Absolut, po jejíž vypití jsme nakráčeli do mé oblíbené hospody. Kde jsme až do brzkých ranních hodin slavili, kdybych si byl býval jen uvědomil že ráno vstávám ve čtyři hodiny ráno a odcházím na autobus, který mne odveze až na důl. No, ale neuvědomil a ráno jsem si pěkně vytrpěl. Kocovinka to byla slušná a z celého pracovního dne, udělala jenom den odpočinkový. Ano, i v práci se dá odpočívat a pospávat, když to jinak nejde. Koncem tohoto měsíce, jsem také osedlal své nové zařízení. Byl a v podstatě stále je HTC Dream.  Byl jsem z něj nadšený, protože změna z WIndows Mobile na Android, byla fatální. Přišly dny kdy jsem testoval všechny možné ROMky, které se na XDAčku objevily. Takdle jsem si proplouval životem dál, docela v poklidu. Tedy až na některý dny, který mi spestřila buď osoba z minulého roku, nebo osoby pohybující se okolo mé milé. Dělali problémy a neustále se navážely do nás dvou. Měl jsem z toho chvílema takové nervy, že když si na to teď vzpomínám, svírá se mi až žaludek. No co, blbcům člověk nepomůže. Nedalo se nic dělat a člověk to prostě musel zkousnout. Mezi tímto, se ale v pozadí pomaličku ale jistě rýsovala má budoucnost. Pomaličku se rozhýbalo jednání o práci v Holandsku. Až se to nakonec někdy okolo čtvrtého měsíce dořešilo do konce. A bylo jasno. Moody pojede pracovat do Amsterdamu. Jenže to se mé drahé polovičce nelíbilo a nepřála si abych někam jel. Hold, ale jsem člověk tvrdohlavý a stejně jsem jet chtěl. Později jsem zjistil, že jsem vlastně udělal dobře.

Červen-Červenec

Dny doplněné o výlety do Čech, o praxi na dole a školní dny promarněné ve školních lavicích našeho rádoby vzdělávacího ústavu, pomaličku odsejpaly a byl tady den D. Tedy, tomu dni ještě předcházel víkend u mé milé, nebo spíše půlky dnů strávené po jejím boku a utrácení posledních českých chechtáků. Ale zpátky k dni D, ve 23:55 jsem nastoupil do luxusního autobusu společnosti Student Agency a vydal se na 16. hodinovou cestu do Amstedamu. Kde jsem započal svou dvacetidenní kariéru v Holandsku. Tedy, měla býti samozřejmě delší, ale jaksi se poté ukázalo, že s prací je to tam bída. A tak jsme dvacet dní popíjeli, cestovali po Holandsku a v neposlední řadě zkoušeli výplody místních Coffee shopů. Nestěžoval jsem si. Pak přišel ten den, kdy jsem se měl vracet domů. Bylo to rychlé, protože to byl v podstatě útěk z Holandska. Který jsem nakonec zvládl. Po příjezdu domů, mne asi za pár dní čekalo nemilé překvapení. Najednou byla dálka překážkou a veškerá má finanční a duševní investice do šlečny Nikoly, přišla nazmar. Skončilo, to čemu dnes říkám jen "má blbost". Ono totiž, vkládat své naděje do patnáctileté holky, která ještě o životě neví nic, byla opravdu blbost. Ale byl jsem to já, jež si za to mohl. No tak z tohoto šoku jsem se zpamatoval docela rychle, dalo by se říci že megarychle. Ono to bylo taky způsobeno tím, že to byl vztah na dálku a člověk byl na tadykto odloučení zvyklý. A žít stylem udělej si sám, nebo nemáš by mne stejně nebavilo do nekonečna. Ale to už jsem kritizoval v jiném článku. Po tomdle jsem se rozhodl, dát se na dráhu podnikatelskou.Sebral jsem veškeré úspory a vložil je do zřízení živnosti a věcí okolo toho. Lítal jsem od úřadu k úřadu a sněl o něčem, co mi vydělá dostatečně dost peněz na to abych si mohl jako student říci, že se mám opravdu skvěle. Nicméně s postupem času si říkám, že jsem měl asi růžové brýle a zas takovej med to není. Ale věnuji se tomu dodneska a jako přivýdělek je to dobrý, zkušenost ještě lepší a myslím že jsem tím získal dost.

Červenec-Září

Probíral jsem se takto osamocenýmy dny, které jsem si čas od času krátil na chatu. No asi bych to nebyl já, kdybych si tam opět nenašel zpřízněnou duši a kvůli ní nepřeorganizoval svůj čas. Slečna Lenka se mi zalíbila, již na první pohled. Už když jsem viděl její fotky, říkal jsem si jak jsem narazil na někoho, kdo se na takovym chatu jen tak nevidí. Časem jsme se poznali natolik, že bych si i troufnul říci, že je to moje sestra. Ale, nebál jsem se toho. Myslím, že takovou chybu v Matrixu by si soudruzi z NDR nedovolili. Přišel den, kdy jsem se za ní vydal stopem. Vzal jsem to krásně po D1 na Prahu a vstřéc našemu prvnímu setkání jsem si to po řítil ve stopnutých autech. Na místo jsem dorazil sic trochu pozdě, ale jak se říká na to lepší se musí čekat. Užili jsme si spolu příjemného podvečera v letní Praze. Po tomto večeru nastal večer, který bych zde rád popsal. Ale vyjádřím se asi jen takdle: --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------. No a asi tak to bylo!:)

Září-Listopad

Takdle si dny šly dál a zamiloval jsem se do slečny Lenky a začal za ní na své riziko jezdit. Pomalu jsem ale získával určitou jistotu, že tato investice je dobrá. Už jen kvůli tomu kolik jí je a také kvůli tomu, jaká je. Že je stejná jako já a z toho něco málo už vyplývá. Mezitím se pomalu ale jistě přiblížil první školní den a začaly opět ty každoroční útrapy. Do toho, se doma začal rýsovat docela zapeklitý problém. Který vyustil až v jeden velký megaprůser. Do detailů se tady o tom zmiňovat nebudu, né že bych nechtěl ale z toho psaní už bych neměl takovou radost. Tendle problém vyustil až v to, že jsem si sbalil svoje věci a zmizel. Přemístil jsem své působiště do Čelákovic. Ale později jsem zjistil, že toto rozhodnutí bylo unáhlené a že jsem se vlastně přesunul do větších sraček. No nic, tak jsem se z toho musel svépomoci vylýzat. I když, příznám se, trošku mi z toho pomohla Lenka a můj strýc Martin. Nakonec jsem se vrátil do té zablešené Karviné a vrátil jsem se do stejný školy. Ale i tohle mi něco dalo, trošku jsem dostal nadhled na to jak to v naší škole funguje a vlastně jaký vztah mám k této škole já. Trošku jsem změnil názor na lidi a zjistil jsem, že vlastně patřím tam, kde jsem začal. Nečekal jsem přivítání, když jsem opět přišel do své školy, nečekal jsem to. Tohle mi ukázalo, že tam asi opravdu patřím. 

Listopad -Prosinec

Pomaličku přišel Prosinec a s ním i hnusné počasí, špatné nálady a hlavně problém, který se zrodil již v počátcích listopadu, začal pomalu vřít. V podstatě dorostl do takových rozměrů, že již není řešení a já bohužel vím, že to nedopadne dobře. Blížící se Vánoce mi nepřidávají optimismu, protože vím, že již brzy opět na mne příjde ten stres, co komu, jak, za kolik, kde koupit po pařez. Opět ty špatné nálady, ve škole člověk pomalu ani nebyl, jak se to nedalo. Vzbudil se ve mne i strach z toho, že by se mohlo stát něco ve škole. Ale to je jen tak podvědomně a statečně to překrývá problém, který se týká mého domova. Prosinec uběhl strašně rychle a moc si z něj nepamatuji. Tedy, pokud se bavíme o tom pozitivním. Negativního bylo strašně moc. Ve zkratce bych to srhnul jako rodinné nepokoje na Vánočních oslavách, vyburcované emoce a všeobecná zmatenost všech. Do toho z médiií jenom špatné zprávy. Nic pozitivního jsem neshledal. Lenička mi chyběla, protože už jsme se skoro měsíc neviděli, ale v podvědomí jsem se těšil na náš den, který měl přijít až 27.12. Takdle po svátcích, jsem se vlastně v jednu chvíli sebral a odjel jsem den dopředu. Stavil jsem se na Moravě, podarovat dárky a při mém štěstí jsem měl tu čest shlédnout i živý betlém. Poté jsem se vydal za Lenkou. Užili jsme si spolu celý dny srandy a zážitků, třeba už jen díky mému daru pod stromeček. Nadělil jsem jí takový, řekněme zážitek. Udělali jsme si takový celodenní výlet a putovali jsme muzejním motorovým vozem řady 854 zvaným Lenka. :) Jinak společné dny trávíme společně po Praze nebo v posteli u filmu. A dnes, kdy dopisuji tento článek, si hodláme řádně užít. A do nového, možná posledního roku vstoupíme jako hrdinové roku předešlého, se vší noblesou a se vší ctí co se tento rok stalo. Nechť ten další je dobrý, i když si osobně myslím, že dobrý nebude. Ale i přesto vše co si myslím já, nenechte se zmást a nechte si popřát: 

PŘÍJEMNÝ PŘÍCHOD DO NOVÉHO ROKU A HODNĚ ŠTĚSTÍ A ZDRAVÍ V ROCE NADCHÁZEJÍCÍM. 

Štědrý den

Tak a je to tady, rok co rok. Vždycky 24. prosince, nadchází tento den. Tak i já, přejí Vám všem zdárné prožití tohoto dne. A pod strom si nenadělujte žádné zájezdy na pohotovost, nebo něco podobného. Prostě v klídečku si užít tu hostinu, pod stromem posbírat nějaké ty maličkosti. A spokojeně už jen polehávat v posteli a koukat třeba na pohádky, které nám připopenou dobu našeho dětství a doby kdy jsme Vánoce brali uplně jinak. :) No a teď jdu psát přání lidem, kteří se v tomto roce točili kolem mne. 

Na závěr, synchronizovaně s Melomankou přináším song vhodný této době. :) A stejně! Nejlepší je Google Doodle.

 

[youtube http://www.youtube.com/watch?v=cl21CEa8KFc]

Stav nouze - nálada pochmurná společník můj.

Ano, je to tady. Opět a zase přišlo období, které s dobrými dny neshledává nic společného. Jak by taky mohlo, venku je hnusná zima. Slunce se na obloze objeví zřídka a počasí je nemilosrdné. To vše dokonale podrthuje už tak mizernou náladu, už tak mizernou chuť do života. S každým dnem ulehám pozdě, ulehám s pocitem že další ráno bude jen jedno z těch horších. Nemůžu usnout protože má hlava je uvězněna ve spárech špatných myšlenek. Ráno nemůžu vstát, protože dlouho do noci bdím a přemýšlím o tom jak si udělat život lepší. A každý večer zjištuji že v mých silách už není nic z toho. Tohle vše je nekonečnou smyčkou bezmála měsíce. Nemohu se z tohoto koloběhu dostat. Jak bych také mohl, když to do čeho jsem se pustil nefunguje podle mých představ. Když můj důstojný život vysí na vlásku. A když je venku tak, jako by z nebes padaly hovna! Kdyby to bylo ale jenom o tomdle. Je toho více o mnoho více. S každým ránem přichází i krev z prasklého rtu, který už mne trápí bezmála dva roky. S každým ránem se musím dívat na svůj utrápený obličej, který se jen tak tak dostal z postele. Při cestě do koupelny shledávám se z někým kdo vypadá jak já, ale vůbec to já nejsem. Z bytu odcházím společně s dávkou sprostých slov ve dveřích. Ze vchodu vycházím a pouštím si hudbu na telefonu, který už funguje jen na dobré slovo. Z telefonu, který zdá se býti zcela funkční, ale zdání klame. Po městě se projíždím na kole, které už také jezdí jen tak tak. Projíždím se po městě, které je plné chudých lidí a lidí zklamaných životem. Když jdu nakupovat jídlo, tak jen hledím na to kolik vše stojí. Při placení hledím do peněženky a s vírou v nějaký příjem před Vánoci utrácím poslední peníze za svou obživu. Při cestě do školy si říkám, zda-li vůbec má smysl budovat něco, nebo tedy... alespoň se snažit něco budovat, když brzy příjde ten zvrat. Kdy příjde ta chvíle, kdy u dveří zazvoní někdo s kým se se 100% jistotou pustím do křížku a při nejlepším to skončí jen u slovní potyčky. Která mi stejně ničemu nepomůže a ten člověk za doprovodu policie zabaví snad vše co mi doposud bylo drahé, Když sedím ve škole, nezbývá mi nic jiného než jen poslouchat řeči, samé řeči. Řeči které mi stejně nic nedají. Taky musím stále pohlížet na křívé pohledy učitelů, že v té škole zase vůbec jsem. Odcházet s pocitem promarněného času. V opačném případě, když tam nejdu, tak sedím celý den doma a ničím si oči pohledem na displej, který už nemá ani takovou svítivost jako kdysi a je to jako hledět skoro do černé skřínky. Celý den pouštět ty samé písničky, hrát tu samou hru, číst to samé, mít otevřené ty samé záložky. Všechno je furt uplně stejné.Stále dokola sedím před tím starým notebookem a nervuju se že jeho audio výstup má špatný kontakt a co pár chvil musím hýbat s konektorem od reproduktorů aby se mi dostalo alespoň kvalitního zvuku, když už né obrazu. A pak vlastně večer, když už všichni spí opět zalehnout a doufat co bude další den. I když už podvědomně vím, že ten den bude uplně stejný jako ty předešlé. Že nic nového mne nečeká a že stejně na tom budu uplně stejně jako jsem teď. Jediné co mne vytrhne z tohodle stereotypu posraných dní, je čas kdy nastupuju do vlaku a odjíždím do Prahy. Jen co vlak opustí Ostravu, já se zbavuji dojmu že mám potíže, zbavuji se dojmu že to co je zamnou je můj domov a vydávám se vstříc krásným dnům. Jenže, tohle není nekonečné. Končí to nástupem do vlaku směrem zpátky a všechno na mne pěkně spořádaně i s kufry čeká po příjezdu na Karvinské nádraží. Už když přijíždím k ostravě vidím tu mlhu pod osvětlením podél trati. Cítím ten smrad. A vím, že zanedlouho vystoupím a ten smrad ovládne celé mé tělo. Opět otevřu ty samé dveře a opět se vnořím do toho těla, které by radši tady nebylo. A když píšu tohle, přichází mi pod ruku i myšlenka, opětovné kritiky Vánoc. Jakožto svátku, který u mne postrádá už tradici. Ale, tomu už jsem se věnoval minulý rok. Byla by to škoda času. 

" S každým ránem vím, že mi již není pomoci a že jedinou cestou je ONA."

Proč?

Proč je doba taková? Proč nálada má, je jako na horské dráze. Proč se každý den ptám, jestli vůbec mám usínat brzy jen pro to abych ráno vstal a odešel do školy. Proč si pokaždý, když hledím na rozvrh, říkám že je to předem boj prohraný. Proč si myslím že pro mou existenci jsou teď důležité uplně jiné věci? Tohle všechno se honí mou hlavou a i přesto ten důvod znám, stále si nedovedu představit jak to vlastně celé dopadne. Jen jedno je asi jisté, nasedl jsem do špatnýho vlaku, do vlaku jedoucího do pekla. Ve kterém začne taková malá soukromá válka. Mezi mnou a krutou realitou. Protože veškeré věci s ní spojené, půjdou proti mne. A já budu muset opevněn, postávat a jenom se bránit. Protože, nic jiného nezbývá. Má mysl pluje právě na parníku po vltavě, který se pomalu potápí. A v nejbližší době dosáhne dna, které je plné sraček. Mám i záchranný kruh, ten mne ale může podržet jen když je v mé fyzické přítomnosti, né když "visí na zdi". Nezbývá nic jiného než jen doufat.... Prosím, povězte mi někdo, kde jsou lepší zítřky? Já chci vstávat někde, kde vím že budu vstávat uplně "legálně", kde nebude nikomu nic dlužno. :(

 

Opouštím svou rodnou Karvinou

Po 18ti letech opouštím svou rodnou hroudu. Opouštím město, ve kterém byl započat život můj a ve kterém probíhalo mé dosavadní vzdělání. Město ve kterém jsem měl hrstku přátel a hromadu zážitků. Město ve kterém se mi do určitého věku docela líbilo, byl jsem spokojený a nic jsem nestrádal. Snad možná, něco málo bez čeho se dalo žít. Karviná mi dala mnoho zkušeností, ať to prostředí tady, ve kterém jsem se musel učit žít, tak i veškerá organizace života tady. Od malička jsem nenáviděl zimu a to protože, právě v zimě jsem teprve poznával co je smog zač. Do určitého věku jsem tomu říkal jenom mlha, ale jak přicházelo vzdělání postupně jsem se dozvídal co to vlastně je a co ho vytváří....

Jak jsem již napsal, zažil jsem si tady mnoho věcí. Ať už od toho, kdy jsem jako malý chodil na místa, kam je vstup zakázán - třeba starý mlýn v Darkově.

Nebo třeba bývala hasičská zbrojnice v parku Boženy Němcové. A mnoho dalších takových věcí. Mlhavě si vzpomínám i na starou garáž u jednoho starého domu, ve které jsme si načerno dělali klubovnu a potají jsme si tam vodili první holky. Až po to že jsem zažíval nepopsatelné zážitky v lesích okolo Karviné. Je toho zkrátka moc. Vzpomínám si třeba na dny, kdy jsme v zimě běhali po zamrzlé říčce a bylo nám uplně lhostejné, že už jsme až po kolena zmáčení nebo kdy jsme lítali kolem baráků a hráli zvonkohru. Když jsme potají chodili do sklepa vyvolávat duchy a mnoho dalších takových dětských činností. Vzpomínám si také na divoká léta na základní škole, kdy jsem byl uplnej ďábel a málokomu se povedlo mne zkrotit. Což byly v podstatě první příznaky mé rebelie, která mi zůstala až do dnes. Další divoké období přišlo s nástupem na střední školu, který doprovázela marihuana, alkoholové párty a všelijaké možné průsery. První lásky mně byly v patách a já si tak lehce proplouval řekou, která ústila v divoký vodopád událostí. Má lhostejnost, má rebelie a má lenost mne dovedla až k vodopádu na jehož dně jsem tvrdě narazil. Přišel vyhazov ze školy a já se v mžiku ocitl na škole né moc dobré. A ta byla po dobu tří let mou noční můrou. V mimoškolních aktivitách mi pomáhal dlouholetý známý, se kterým jsme spravovali úroveň psychického zdraví po hospodách a tak různě po akcích. Alkohol byl náš kamarád a za jeho pomoci jsme byli schopni vyřešit hromady problémů, které v našich životech nastávaly.

Tímto bych chtěl zpětně poděkovat, za zajímavé alkoholové zážitky a nejen ty!

Když už jsem u těch mně blízkých lidí, tak bych nemohl zapomenout na Marušku, mou bývalou spolužačku se kterou jsem teprve po základce přišel na společnou řeč. Společně jsme zažily taky mnohé alkoholové akce, ale i společné výlety a nebo jen tak diskuzní procházky v podvečerních hodinách. Problémům jsme přišli vždycky na kloub a tak to všechno fungovalo jak mělo.

Také děkuji, za čas s tebou! :)

Dalším člověkem, který semnou čas od času, sdílel společné chvíle byla Tereza. Sic nebyla tak "věrnou" kamarádkou, jakou by býti měla, ale i ona pomahla v určitých situacích. Ať už byla nuda, nebo problémy.

Dík!

A v neposlední řadě bych nesměl zapomenou na svého spolužáka Honzu alias Greendwarfa. To jsme si také v té škole užili své! Těch nervů a starostí, těch debat o všem možném a toho alkoholu co jsme spolu vypili! Je to ďábel, ikdyž se nezdá. Nerad opouštím dobrého spolusedícího ať už ve škole, nebo v hospodě.

Dík za všechen čas, co jsme promarnili debatami o nesmrtelnosti švába a sezením v hospodě!

A nebyli to jenom oni, kdo mi pomohli přežít tady v té džungli, bylo jich mnoho dalších, ale kdybych měl každého jmenovat, už by se nikdo z nich tady nenašel. Takže Vám nezmíněným a vlastně celé své zdejší rodině také děkuji za vše!

A mé rodné město Karviná, nechť zůstane tady, ale já odcházím! Vstříc novým zítřkům.

Na závěr, mohu konečně postnout:

 

[youtube http://www.youtube.com/watch?v=13HnYhiE7xU]

V následujích dnech bude dokonáno

Už nadpis vypovídá o tom co se bude dít. Splním si svůj dlouholetý sen, sen se osamostatnit. Zbývají mi poslední tři dny, čtyři noci tady v Karviné. Ve městě ve kterém jsem strávil základy svého života, ve kterém jsem se naučil mnoha věcem a zažil mnoho. Kde jsem poznal mnoho lidí, kde jsem se naučil žít po svém, ale hlavně kde jsem strávil dětsví. Při pomyšlení na následující dny ve mně ale vyrůstá můj nepřítel, který se mně snaží zničit zevnitř. Je to stres. Stres, který mne bude zřejmě následující dny doprovázet téměř všude. Mám strach z následujících činů, z následujících povinností a hlavně z nových lidí, kterých se v mém prostředí v krátké době objeví příliš mnoho na to abych mohl racionálně posoudit jací jsou a udělat si první dojem. Samozřejmě lidé, kteří plní svou vedoucí funkci ve vzdělávacím ústavu, do kterého od úterý nastoupím mi jsou velice sympatičtí a jejich velkorysost mne překvapila. Samozřejmě se budu držet pravidla: "Jak ty na mně, tak já na tebe." a i jim se dostane velkorysosti odemne.

Nový začátek si vyžaduje nové plány, nový systém fungování věcí a nový pohled na okolní dění. Jediným nosným pylířem v tomto je má psychika podporována Lenkou, až poté přichází na řadu plány, které jsou napsány černě na bílém papíře. Systémy, promyšlené v nitru mého mozku a pohled připravený jako pomyslné brýle.  

Píšu tady bláboly, nedivte se. Jsem jen snůžkou nervů, třesoucích se nad nastávající dobou. Času je málo, událostí příliš mnoho. Nechť zvítězí nejsilnější já!

A nakonec, bude třeba postnout tento song: 

 

[youtube http://www.youtube.com/watch?v=1gmgwx77osw]

Budiž dílo dokonáno!

Jak už jsem posledně psal, přemýšlel jsem o jistém činu. Ano, chtěl jsem se stěhovat. Důvodů bylo mnoho, ale přecijen mne se do toho nechtělo. Mělo to mnoho nevýhod a já si nebyl jistý správností mého rozhodnutí. Teď už jsem ale zcela přesvědčen, jak se říká myšlenka ve mně uzrála a já se mohu pustit do všeho, přesně tak jak jsem si myslel že to udělám. Situace tady je stále stejná, možná horší. A já se na jejím průběhu moc podílet nechci, nehledě na to že v Čechách na mne čeká má milá. V pondělí tedy mám dohodnutou schůzku s představiteli mé nové školy. Sice to bude trošku crazy, protože schůzka je domluvena na 9.00, tudíž já tady z 370 Km vzdálené Kurviné musím vyjet někdy po půlnoci. Držte palce! A vlastně jak jsem již předtím napsal, jsou jen dvě možnosti, které z této situace plynou. Buď všechno dopadne dobře a bude to v pohodě, nebo mně to uplně zničí. Osud a já rozhodnem jak to dopadne!

Věci se mají dokončit když je na ně čas, pak už totiž nebude.

V současné době mnou prochází myšlenky na změnu prostředí, na změnu toho co mně celá léta štve, ale celou dobu jsem nebyl schopen s tím nic udělat. V tuto chvíli, když se i naskytly různé problémy jsem vycítil, že právě toto bude ta nejvhodnější chvíle. Nejvhodnější chvíle, ve které se zbavím celoročního stereotypu nespokojenosti a dám svému životu nový rozměr. Co můžu říct o svém životě tady? Jenom že ve své podstatě stojí za nic. Smutek má ke mně blízko, protože má milá je daleko a ona je právě ta, které bych svůj přebytek volného času, kterého je většina chtěl darovat. Dalším spouštěčem události je také fakt, že už jsem o svých záměrech pomaličku informoval své blízké okolí a také i osoby, které jsou v nich zapleteny. A všechno tohle vedlo k zrození myšlenek v jejich hlavách, že mé rozhodnutí je definitivní a už se s ním počítá. Jenže, je tady menší problém. Já jsem si všechno promýšlel a zjistil jsem že můj plán útěku není zas tak dokonalý a že by mohl mít fatální následky. Na druhou stranu, jak již nadpis napovídá jde o jedno takové mé nepsané pravidlo. Když už o něčem takdle přemýšlíš, měl by si to udělat. Vždycky nějak bude. A události posledních dní mně v tomto jen utvrzují. A já vím, že když své záměry nedotáhnu do konce, tak z toho všeho budu zklamaný. Budu z toho zklamaný dost, protože jakmile mám nějaký plán tak jej musím zrealizovat. Nejinak tomu bude i u tohodle. Protože ho píšu i sem. Odstraním jednu velkou překážku mezi mnou a Lenkou a tou je vzdálenost. Vzdálenost a finance, které nám brání v užívání si naší zamilovanosti. Vyřeším tu podstatnou překážku a tou je vzdálenost a to protože se jedná o přesun o nějakých 370 Km na západ. Ale odstraněním této překážky automaticky vznikne pár dalších, spíše mých osobních problémů. Především na mně spadne řekněme správa financí a všeho možného okolo. Ale možná je na tohle čas a říkám si, jestli tohle neuděláš teď tak to neuděláš nikdy. V nejbližších dnech si udělám takovou analýzu toho, jak jsem schopen tohle zvládnout sám po finanční stránce společně se školou. Protože vzhledem k tomu že mám pár závazků, které je nutné měsíčně plnit vím že to budou počty složité. Ale výsledek bude muset hovořit jasně. Jasně ve prospěch tohoto útěku. A nejenom má milá je důvodem proč chci odejít, ale dalším důvodem je i škola do které chodím opravdu nerad. Ale nerad v jiném smyslu, nerad ve smyslu že se s tím má hlava nedokáže vyrovnat. Nedokáže se vyrovnat s tím prostředím a především s fungováním této školy. A právě toto vše mně donutilo k tomuto rozhodnutí.

Brzy bude čast pustit si song to say good bye...

[youtube http://www.youtube.com/watch?v=13HnYhiE7xU]

Jaké to bylo na palubě IC 1016 společnosti RegioJet.

Stejně jako ostatních 99 lidí, kteří byli stejně rychlí a stejně chtiví svézt se s RegioJetem i já jsem stihl zakoupit jízdenky na beta jízdu. Když se o týden dříve objevila nabídka jízdy s RegioJet (dále již jen RJ) za 50 Kč, ve směru Praha - Ostrava (Havířov) a (Havířov) Ostrava - Praha, tak jsem neváhal a jízdenky jsem urychleně zakoupil. Bylo volných posledních asi cca. 15 míst v každém směru. Měl jsem obrovské štěstí. Ale jízdenky jsem získal a byl připraven v pátek 23.9 jet.

Mašinky od RJ už jsem několikrát viděl a dokonce i fotil, při jejich zkušebních jízdách. Například v Olomouci. A měl jsem na ně jen pár připomínek, obzvlášt tedy estetických. Mašina mi svým nátěrem moc nesedí, neladí mi s vagóny. Dále se mi nelíbí čelo lokomotivy, které mi příjde takové prosté. Spíše bych si tam dokázal vybavit logo RJ, nebo iniciály společnosti. Jinak se mi líbí. Ale to co pro mne mělo bejt překvapení, měly být vozy pořízené z Rakouska. A i toto překvapení nebylo zas tak překvapení, protože den před betajízdou se jela VIP jízda pro novináře a ti to vše zdokumentovali, tak jsem se než jsem jel podíval i na interiér vozů. Ale, byl jsem překvapen.

See the full gallery on Posterous

Další příjemnou novinkou měl být obsáhlý vlakový doprovod a služby s ním spojené. A na ty jsem si počkal až do pátku. Na Ostravské hlavní nádraží jsem přijel o pár desítek minut dřív a sotva jsem přijel, utíkal jsem na frýdecké nástupiště, kde vlaky od Havířova mohou přijíždět. Vlak IC 1016 přijel na čas a jak i přijel tak i odjel. První takovou docela dle mého špatnou věcí, i když u betajízdy pochopitelnou byl způsob rezervace a odbavení. Na betajízdě to fungovalo asi tak, že cestující, i když měl zarezervováno místo, seděl jinde. Tam kde bylo místo. Naštěstí jsem objevil známého z Twitteru a náhodou se vedle něj v Ostravě - Svinově objevilo místo. Za Ostravou k nám do kupé přišel stevard a nabídl nám občerstvení, předtím jsme ale dostali 0,5 l čisté vody Rájec a nabídku časopisů a poté každý z nás učinil objednávku. Já si objednal  Latte macchiato a k němu jablečný dort. Objednávka v hodnotě 9 Kč. Ale samozřejmě měl jsem na výběr z velkého sortimentu. A vše za opravdu nízké ceny. Jen si vybrat. Dle referencí ostatních cestující chutnají skvěle a je radost za ně platit. A to potvrdím i já.

See the full gallery on Posterous

Další věcí, kterou bych vytknul byla rychlost obsluhy, kávu jsem si objednal i s koláčem za Ostravou a když nebudu přehánět tak jsem tu kávu dostal někde u Zábřehu n. M. no a koláče jsem se dočkal po celkovém zmatku až někde mezi Zábřehem a Ustím n. O. ale i toto se během betajízdy dalo očekávat. Práci stevardů, ale vzhledem k situaci a tomu že to nejspíše bylo po druhé ocením jako ve škole za 3. Druhou kávu jsem si objednal v Pardubicích a dostal jsem ji v Kolíně, s tím že vlak už nebyl tak natřískaný. Ale i přesto jsem byl spokojen. Káva byla dobrá.

Další věcí, kterou bych rád vyčetl byla (ne)fungující wi-fi, ta fungovala cca. do Hranic na Moravě. Poté až do Prahy nic - bohužel. Snad se to vychytá. A chvílema jsem pocítil i problémy s GSM signálem, což je ale dle mého ve vlaku přípustné. Vozy jsou údajně vybaveny zesilovači signálu, ale v rámci naší beta jízdy údajně nebyly osazeny sim kartami všech operátorů a od 26.9 by již měly fungovat na 100%. Uvidíme jak to bude s wi-fi. Nicméně do Prahy jsme dorazili na čas a palubní personál se s námi loučil u dveří. Jízda to byla skvělá a utekla nesmírně rychle. I když tuto trasu vlak absolvoval za obvyklou jízdní dobu. Hold v komfortu RJ se cestuje vždycky lépe. Na závěr bych tedy jen ještě uvedl, že s námi cestovali i "černí" pasažeři a to lidé s jízdenkami ČD, kteří zatím nemají zaběhlé rozdílné jízdné. Ale jeli nejen ti, ale i naši cestovní plyšáci.

Autorem fotek je @OndrejKuhn

Podivnost posledních dní

Jak již název článku vypovídá, něco není správně. Poslední dobou se okolo mně dějí docela podivné věci. Tedy, alespoň mně příjdou podivné a zcela neobvyklé. Něco kolem mně, zcela ovlivňuje mé myšlení a mé rozhodnutí. Ať už ve světě hudebním, tak i v ostatních směrech. Můj hudební vkus se již nějakou chvíli potápí kdesi v moři docela pomatených songů. Potkávám zajímavé lidí a činím zajímavá rozhodnutí. V tuto chvíli ve mně přímo ožívá pocit, pocit který mi říká, že něco je jinak. Ohromně jinak a já stále nemohu přijít na to, co je tedy jinak. Stojím před jedním velkým rozhodnutím, opustit domov, kde žiju už přes 18 let. Rozhodutí, které mne postaví na nástupiště k vlaku dospělosti a samostatnosti. Má to své výhody, ale také ohromné nevýhody. Ale říkám si, vždyť ty jsi ten, který obvykle nevýhody překousne a nějak se s něma vyrovná. Jo vyrovnám! Ale teď nevím, zda-li jsem připraven se vyrovnávat s tak velkýma změnama. Další změnou v mém životě je opět mé zaláskované já, opět a zase. Už by se i mohlo pomalu zdát, že už "to" jenom střídám a na začátku každého vztahu, již čekám zklámání jakéhokoliv formátu. Teď ale nic takového neočekávám a mám pro to pádné důvody. Těmi je téměř 100% podobnost nás dvou, chvílema začínám pátrat po tom zda-li nemám ztracenou sestru, ale nic nenapovídá tomu že by tomu tak bylo. Jak tohle všechno souvisí s podivností? Není Vám podivné že v tuto obzvlášť podivnou chvíli, plnou podivných jevů a rozhodnutí objevím někoho tak extrémně podivně podobného? Já jsem za tu podivnost ale moc rád, protože kdyby to bylo všechno tak prosté a jednoduché, byla by to prostě nuda. Jenže, proč se v mé hlavě rodí sedm minut před půlnocí, takové myšlenky? Zítra bude další prosté, nudné pondělí, které si ale okořením na křesle zubařském. A opět si říkám, proč já tam chodím, když si za těch třicet kaček stejně jen poslechnu že si špatně čistím zuby a nic víc, za svých třicet korun nedostanu. Povídám si, že už i medicína je takový malý business, kde si každý lékař drží své pacienty. No co je na seznamu dál. Jo! Ty podivné zvuky ozívající se ze sklepa, který je o dvě podlaží níž. Vůbec mi to neleze do hlavy a vůbec za tím nemám žádné souvislosti. Je to už třetím dnem a já doposud nevím, co je zdrojem tohoto. Určitě to bude nějaká hloupost, která mne pouze jen nervuje, ale i tak mne zajímá o co jde. Je to uplně stejné, jako s tím co mi tady tikalo, až jsem po třech měsících zjistil že to jsou bráchovy kapesní hodinky, které nechává na stole. Další podivné myšlenky...

A vlastně všechno co jsem napsal je podivné, protože to už píšu sem. Mám chuť něco psát? Nebo jen prostě ventiluji své myšlenky? Nebo, mně napadá, nehledám si tu podivnost za vším zbytečně? Pociťte podivnou změnu hudebního vkusu. Nachvíli!

 

[youtube http://www.youtube.com/watch?v=l4hmAvNQN6o]

Jak jsem potkal vskutku zajímavé lidi.

Dnes když jsem takdle vyřizoval věci nezbytné k přežití, při cestě z banky jsem v rychlostí projel kolem zajímavě oblečeného chlápka. Zrovna si z někým povídal a tak jsem se nezastavoval, ale oblečením mi připomínal mnicha. Mnicha, který barvou svého oblečení v člověku probudil optimismus. Jak se ten optimismus u mne projevil? To je prosté, jejich vědění a učení pocházející někde z Indie a okolí, tudíž ze zemí, kde se provozuje mnou jediné uznávané náboženství a to Budhismus a proto se ve mně probudila myšlenka, zda-li to nejsou opravdu budhisti. Jel jsem si tak dál a u nákupního střediska jsem potkal dalšího, ale byl taky "obsazený". V tom kolem mne procházely mladé slečny s tričky na kterých měly napsáno: "Petice pro přímou volbu prezidenta." Ale ty taky jaksi nejevily zájem o to mi tu petici nabídnout. A tak jsem si řekl, zkusím se vrátit, třeba ten první chlápek už bude volný. Věřte nebo ne, už z dálky na mně mával. A tak jsem u něj zastavil a započala naše diskuze. V prvé řadě jsem dostal do ruky pěkné knížky, které jsem si mohl prohlédnout. Už na první pohled jsem věděl že je to přesně to, co vím že má smysl. Při tom, když jsem si tuto knížku prohlížel byl jsem zavalen logicky znějícím výkladem o čem v podstatě tato knížka je a proč bych si ji měl přečíst. Podotýkám, že šlo opravdu jen o to že mi byla popsána a že do doby než jsem se zeptal kolik stojí, o koupi nebyla ani řeč. Což už také trošku značí, že tam nestáli jen kvůli prodeji ale i kvůli tomu, aby zájemcům pověděli zač je toho loket. Tak jsem tam stál a se sympaticky vyhlížejícím mnichem jsem si povídal. Nechal mluvit i mne, což se obvykle u takových lidí, kteří na ulici šíří určité vědění nestane. A i to má svou logiku. Protože křesťané a všelijaká taková havět má za cíl jediné, šířit svou víru na základě své "pravdy", kterou musíte příjmout. Není prostor pro diskuzi, je to jen o tom v co budete věřit. A jenom jedinci, kteří svou mysl nemají příliš vivinutou, tohle vše bezstarostně příjmou jako nejlepší pravdu. Všechno je jen o psychologii, je všem jasné že kdo má peníze a kdo má zlato má moc. To je jeden z důvodu proč jsou kostely vyzdobeny zlatem, proč si myslíte že je církev takdle nechala vyzdobit? Protože tím chce dokazovat moc a sílu "boha". Něčeho, v co lidé, kteří nemají logické vysvětlení na věci, které se dějou okolo nich budou věřit. Samo o sobě, je církev jenom jedna velká mafie, která ovládá statisíce lidí. Je to takový botnet, jak my lidé z IT říkáme sítí počítačů, kteří byli zootročeny pro nekalou činnost. Ale zpět k situaci. Stojíte uprostřed ulic v Karviné a povídáte si z někým, kdo s Vámi komunikuje na úrovni a nechá Vás říct Váš názor. Jeho vzled ve Vás probouzí jen pozitivní pocity a chvílema máte pocit, jako by jste se bavili s někým sobě rovným. Byl jsem pozván i na jejich vystoupení, které proběhne dnes odpoledne na Karvinském náměstí. A tak jsem si vyžádal nějakou vizitku a letáček, který by mne odkázal na jejich web. Vše jsem s úsměvem dostal. Poté došla z mé strany debata o ceně knížek, o kterých jsme se chvíli bavili. A cena byla víc než příznivá, i kdyby jen za to že by se člověk jen zabavil a nic z nich neměl. Za největší knížku, která byla o mnoho větší než lží plná bible, chtěl 200 Kč - mít je u sebe tak si ji i koupím, i když nevím zda-li bych měl čas ji číst. A když už, za jak dlouho bych takto velkou knížku přečetl. Další ostatní, spíše příběhově založené byly po 100 Kč - které jsem bez 10 kč u sebe také neměl a poslední pojednávající o reinkarnaci - ve kterou mimochodem věřím, ale nic o ní tak nevím, za 40 kč. Ty jsem u sebe měl a jelikož mne toto téma docela zajímá, koupil jsem si jí. Obsahově vychází na necelých 100 stránek, což za cenu 40 Kč a mé schopnosti ji přečíst, je to skvělá koupě. Nehledě na to, že jsem jistým dílem přispěl těmto zajímavým lidem. Svůj rozhovor jsme zakončili podáním rukou a úsměvem. Odjížděl jsem spokojen. Po cestě domů, asi 200 m od místa odkud jsem vyjel, jsem potkal právě toho druhého kolegu, zastavil jsem u něj a prohodil jsem s ním pár slov, pochlubil se novou knížkou. A v tu chvíli přišel šok, zeptal se mně jestli příjdu na to jejich vystoupení, na což jsem odvětil že bohužel mám do večera dost práce. A on se mne zeptal co dělám. A posléze si i sám odpověděl, ty děláš do IT. Mne spadla čelist na zem a nechápal jsem. Podali jsme si ruce a já jel domů. A takto, jsem potkal zajímavé lidi, v pátek 16. září.

Kontakt: www.prabhupadbhavan.cz - Stránky centra hnutí Haré Kršna v Brně.

Poznámka: "Obvykle, když na ulicích vidím postávat jehovisty nebo podobnou verbeš snažím se jim vyhnout a nebo se u nich zastavím a totálně je zdeptám pravdou o jejich víře. Nemyslím doslova zdeptám, ale spíše je dovedu do stavu, kdy se ke mně otočí zády a bavit se semnou dál nebudou." V tomto případě jsem však jednal zcela jinak, vysvětleno výš.

Krutý boj

Právě teď v období ještě třináct dní trvající, přemýšlím nad tím jak toto období vlastně ovlivní mů následující život. Ve své podstatě se blíží to, co většina jednou zažila. Jednou, když člověk dospěje opouští svůj domov a dobrovolně vychází do světa. Jenže, tohle se mně v podstatě netýká. Můj útěk je spíše, vyhnáním do světa. Protože v tuto chvíli bojuji o střechu nad hlavou. Boj, který prozatim nemá žádné boční cesty. Prostě jdu přímou cestou do pekla, i když vím že ty cestičky by tady možná byly a možná i jsou, ale jejich využití stejně dřív nebo později povede zpět na tu cestu přímou. Tudíž, bylo by to pouze dočasné řešení jak oddálit zkázu. Chvílema si říkám, proč je tak těžké být a proč je tak těžké žít. I když jsem tuto situaci nezpůsobil já, tak právě já ponesu následky. A nejen já, všichni kolem mne v tuto chvíli žijící. Přemýšlím co bude dál a hlavně jak to ovlivní mně. Jedno je jisté, bude třeba jednat. A tak tu tak sedím a čtu po sobě tento text. Protože vím, že i ten může být poslední z toho místa. Za sebou vláčím hromadu vzpomínek a před sebou hromadu sraček. Tak kde jsme! Všechno co se zdálo býti tak pevné, je nakonec tak křehké. A to, co bylo tak neprůhledné je náhle průzračné jako horská říčka. A člověk si říká, jak to takdle mohlo dopadnout. Je to bída, bude to bída. Pocítím ji já, ty a ty... všichni. Teď mně napadá, jak by vlastně mohl být realizovatelný takový útěk někam pryč, někam kde je lépe. Nedokážu si to představit. Né ve chvíli kdy vím, že mám tady nohy zalité v betonu a pomalu klesám na dno. Je mi z toho mizerně i když uvnitř právě cítím jeden z nejlepších pocitů a to ten, že někoho mám. I když na druhou stranu i tohle bude boj. Dvě osoby odděleny vzdáleností Karviná - Praha. Říkám si: "Chlape jestli to zvládneš, tak zvládneš všechno." Já mám výzvy rád, ale né takové, né takové ve kterých je vsazeno vše a karty rozdány. Protože tahle situace se jinak nazvat nedá. K sakru ze vším!

Projekt: "Jaký je u vás západ slunce?"

Karviná - Nové město:  20:26

Má mobilní historie

Možná by nebylo od věci, sepsat si takovej "kratší" seznam mnou vlastněných telefonů. Ať vidím, kolik jsem toho doopravdy vlastnil.

1. Siemens A55

První mobilní telefon, dostal jsem ho asi ve třetí třídě základní školy.

2. Siemens MT50

Ten telefon už měl GPRS! A dostal jsem ho jako náhradní, protože svůj minulý jsem bohužel někde ztratil. (Jak jsem se později dozvěděl, byl nalezen jedním mým spolužákem a ve prospěch drogového prumyslu byl řádně zpěněžen)

3. Nokia 7650

Po tomdle kousku, mohu říci že jsem Symbianu ochutnal ještě když byl v plenkách. Ale byl to první telefon, který jsem pořídil z vlastních financí. A že to byl opravdu fajn telefon, i když po předchozích to bylo docela velký pádlo.

4. Sony Ericsson P800i

Druhý můj Symbianový telefon, tentokrát v UIQ verzi od SE.

5. Nokia N70

Třetí Symbianový telefon, kterým to nachvíli ze Symbianem skončilo. Byl to propadák, kromě dobrého fotoaparátu nebylo o co stát. Ztrácely se sms, telefon nezvonil a hovory se kdesi ztrácely. Restarty byly na denním pořádku. Ale jo, vesměs vyšel levně - výměnou za SE P800i .

6. Palm Treo 750v

Král všech králů, skvělá qwerty klávesnice. Systém Windows Mobile, jediné co bylo špatné bylo atypické rozlišení 240 x 240 a absence, wifi a gps.

7. Nokia E51

Opět jsem se vrátil k slavnému Symbianu, tentokrát jsem ho ale zastihl uplně v jiné podobě. Tato podoba mně mile překvapila a rozhodl jsem se že teď půjdu ve stopách Symbianových Nokií. Jinak telefon nádherný, kovové tělo, tenoučký profil, no prostě kamarád do kapsy.

8. Nokia N95-3 (US verze)

Zatoužil jsem po tehdejší vlajkové lodi Nokie, byl to mutlimedialně nabitý telefon s luxusním fotoaparátem a skvělým vzhledem. Akorát výdrž ta byla mně i ostatním uživatelům trnem v oku.

9. Nokia E75

Další kousek z rodiny Symbianových Nokií, tentokrát i s qwerty klávesnicí. Nemohl jsem si stěžovat až na pomalou gps a umírající Symbian.

10. Samsung I900 Omnia

Skvělý telefon od Samsungu, avšak po nekonečném hledání dobré ROM jsem na něj zanevřel a po necelých dvou měsících jsem jej prodal.

11. HTC Dream

Můj aktuální obyvatel mé kapsy. A má hned dvě prvenství, je to můj první Androidí telefon a první telefon s kapacitním dotykovým displejem. Mám jej rootnutý, flashnutou Ginger Yoshi ROM (Android 2.3) a nemohu si to vynachválit, ROM svižná bezproblémová. Vše funguje jak má. A hlavně synchronizace s Google účtem fanstastická.

Junior Brown "Highway Patrol"

I got a star on my car and one on my chest,
A gun on my hip and the right to arrest
I'm the guy who's the boss on this highway
So watch out what you're doin' when you're drivin' my way
If you break the law, you'll hear from me, I know
I'm a-workin' for the state, I'm The Highway Patrol

Well, you'll know me when you see me, 'cause my door's painted white,
My siren a-screamin' and my flashin' red lights
I work all day and I work all night
Just a-keepin' law and order, tryin' to do what's right
If I write you out a ticket, then you'd better drive slow
I'm just a-doin' my job, I'm The Highway Patrol

I'm the highway patrol, the highway patrol,
My hours are long, and my pay is low
But I'll do my best to keep you driving slow
I'm just a-doin' my job, I'm The Highway Patrol

If your drivin' to fast like you shouldn't do,
You can bet your boots, I'm comin' after you
If you wanna race then get on a race track,
'Cause if you try and run away I'm gonna bring ya back
I'm here to keep all the speeders driving slow
I'm just a-doin' my job, I'm The Highway Patrol

I'm the highway patrol, the highway patrol,
My hours are long, and my pay is low
But I'll do my best to keep you driving slow
I'm just a-doin' my job, I'm The Highway Patrol

I'm just a-doin' my job
I'm The Highway Patrol

[youtube http://www.youtube.com/watch?v=x_wLVCLPx0M]

Neuvěřitelně šťastní

..... do hluku jedoucího vlaku, najednou zaznělo hlášení: " příští zastávka Všejany, zastavíme". Tlukot jeho srdce se ohromně zrychlil a jeho touha, která už posledních pár dní pomyslně přetýkala, nakonec přetekla. Po chvilce jízdy a nekonečného hledění z okna, se dočkal. Jeho vlak za láskou, začal brzdit ve stanici, která je pro něj poslední stanicí před rájem. Pomalu hleděl na nástupiště, zda-li jeho milá čeká. Ale nikde jí neviděl, s mírným pocitem strachu překročil práh vlaku a ocitl se po několika hodinové cestě konečně na pevné zemi. Jeho srdce stále bušilo čímdál rychleji, když v tom ji viděl. Pomalým krokem si to kráčela směrem k němu, na její tváři viděl úsměv a v jejií oči zářili štěstím. Neměli ani slov a v mžiku se políbili, ten sladký polibek byl jen předzvěstí toho všeho krásného co je mělo potkat. Pomalým krokem se vydali k lesu, po cestě je doprovázeli letmé polibky, sladká slůvka a vyprávění o tom co se dělo když ti dva sobě souzeni, spolu nebyli. Přišli k lesu, přitiskli se k sobě... a vášnivě se začli líbat. Bylo jim to málo, jejich láska byla větší... než jen láska hodna polibků. Ten den byl plný všeho krásného, byl to den na který ani jeden z nich nezapomene... Takových dnů, kdyby spolu mohli zažít jen a jen víc. A taky zažijou!:)

" A já tu svou Niky, tak miluju že bez ní už si svůj život jen tak nepředstavím. Je moje vše, je má radost, je má slast, je pro mne vším."

 

 

Těžní věž dolu ČSM Stonava

Nudil jsem se při čekání na kupce a hledal jsem dlouho isnpiraci. Nemohl jsem na nic přijít, pak jsem si ale vzpomněl na fotku z praxe a tak jsem si s ní trošičku pohrál:)

Projížďka tří jedenáctek

Už mi ta zima lezla krkem, člověk akorát tak sedí doma v teple, protože kdyby byl vylezl ven tak mi zmrzl až na kost. V mém případě, to znamená nic nedělání u notebooku čas od času nějaký film a nutné procházky do školy nepočítám. Jinak nejlépe v teple. Ale můj sportovní duch, ve mně začal dělat peklo a já prostě musel. Už mi chyběla jízda na kole, už mi chyběla ta volnost. Koukám na Google na to kolik je stupňů a s udivem vidím 6 stupňů Celsia... limit byl pro mě 5. A tak sem se navlíkl po dlouhých měsících do své cyklo výstroje, dal dopořádku svou silničku a vyrazil jsem a první letošní vyjížďku. Docela mně překvapilo, že není zas taková zima jakou bych čekal... ale z tohoto pocitu mne 20 minut cesty hned vyvedlo... Projel jsem si svůj okruh, okolo Karviné a když jsem dorazil na Rajecký kopec nestačil jsem se divit. Celá Karviná zahalená v hnusném smogu, já na kopečku fajný vzdoušek modré nebe a dole hnus. No co, hold se nedalo nic dělat musel jsem se do toho vrátit. Domů jsem dorazil tak promrzlý, že mi zbývá než jen zvážit zvýšení toho limitu pro ježdění na kole o takových 5-10 stupňů:D.

A aby ta projížďka byla něčím zvláštní, tak jsem absolvoval prvních 11.11 Km v roce 2011. :)

See the full gallery on Posterous

Dva zamilovaní

Byl jednou jeden človíček, ten žil skoro až na samým konci světa. Bejvával to docela samotář, ale i přes to vyžadoval někoho u sebe mít. Žil si tak sám, svůj docela nepovedený život. Den co den, koukal do dáli a přemýšlel jak se maj ostatní lidi. Jaký je to nebýt tak sám, jaký je to být milován. Stále přemýšlel o tom, jak někoho udělat šťastným natolik, že by i on sám mohl být šťastný. Čekal na svou pravou, ale ta se stále nikde neukazovala. Ano, znal jich pár předtím. Bejvával šťastný, ale skončil tam kde skončil. Myslel si že jeho život už končí, ale nebylo tomu tak. Tak jak v těle musí být krev, tak stejně důležitá je i láska. On si vždycky přál, mít svou milou a milovat se s ní až do smrti. Ale jeho sny mu vždy nějaká zkazila, lásky z jeho srdce ubrala a pak se stejně na útěk vydala. Když už myslel, že je pozdě a že láskou jeho srdíčko už nikdo nenaplní. Přišla ta pravá, ta úžasná, ta láskou zklamaná, jejiž srdíčko mu nebylo lhostejné, protože jeho na tom bylo úplně stejně. Nikdo z nich nehledal náhradu, oba hledali to co jim nikdy nikdo předtím nebyl schopen dát. Byla přesně taková, s jakou žil spokojený život ve svých nejhlubších snech. Byla taková, jiná než všechny předtím, byla to prostě ta pravá. Ale všechno to mělo jeden háček, z konce světa to za ní bylo strašně daleko. Ale i tohle jejich láska bravůrně zvládla, byla by to jejich láska nezvládla kdyby nebyla tak silná a ona nebyla ta pravá. Jednou se odhodlal a utekl z toho konce světa za ní, celou cestu ale přemýšlel zda-li bude taková jaká si myslí že je, jestli není náhodou jen výplod jeho fantazie. Když nakonec objel pomalu celej, pro něj "svět", všechny jeho sny se staly skutečností. Stála před ním, koukala na něj... Oba dva překvapením, padli si v náruč. A když tam tak stáli, koukali na sebe... nestačilo jim to, jejich láska byla tak silná a chtěla být projevena. Jejich ruce, se navzájem pevně chytily a jejich rty se v jeden spojily. Líbali se tak vášnivě, tak odhodlaně... tak oddaně jejich lásce. Láska od tý doby byla, to co za ně rozhodovalo. Pomalu si uvědomovali,  díky jejich lásce že už není jen on a ona, že právě tyhle dvě slůvka splynuly v jedno... v My. Dokázali se vášnivě líbat celý hodiny, ale nic z toho nestačilo na to aby byla naplno projevena jejich zamilovanost. Na projevení jejich lásky, by jim zdaleka nestačil ani celičký život.... Jenom Luky a Niky, to byli ti dva, kteří se tak až dodnes milují.

Paraziti lásky

Konečně jsem šťastný a spokojený, konečně miluju. Ale i přes tyto nenahraditelné pocity, je tady pár dalších negativních. Jsou to "paraziti", kteří začli škodit. A snaží vše co mezi mnou a mou slečnou vypuklo zničit, jakýmkoliv způsobem. Nic jim není lhostejné, z kamarádů se stávají tyrani- diktátoři, kteří se rozhodli mstít se za to že nežije život podle nich, podle toho jak by si přáli. I na vzdory tomu že je šťastná a spokojená, oni prostě neměli pravdu a tak míní dělat potíže. Miluju takové lidi, kteří by rádi řídili život ostatním - do jednoho pozavírat! Také miluju lidi, co si představujou člověka jako věc, jako věc která se dá lehce koupit nebo jinak získat. Je to hnusný, k tomu všemu krásnému zažívat tohle. Jenže v tomdle případě musí vyhrát jen to dobré, né někdo... tak zlý! Všem kteří se do tohodle pletou a snaží se zrušit, to po životě nejcennější-lásku, ať shoří třeba v pekle. Je jim to souzeno... A i když jsem je nikdy neviděl, už teď je nesnáším, za to jak dokážou ubližovat někomu komu ještě donedávna říkali: "kamarádka".  Neumíte řídit svůj vlastní život a tak se Vám zachtělo řidit život cizí! Radši si ten život vemte, než dělejte to co děláte.

Dream Cars

V čem bych si rád vozil své pozadí?:) To je prosté. Pracovně bych se naložil do MANu TGX a soukromně bych se vozil v Peugeotu 406. Proč tak starý osobák? To je prosté, jelikož v brzké době se budu rozhodovat jaké si pořídit první auto a tohle je docela slušný auto za rozumný peníz, ale kdo ví jak to bude:) Nakonec rady ostatních a finance můžou rozhodnout uplně jinak.

See the full gallery on Posterous

#2 Co mně poslední dobou štve?

Vzhledem k tomu že se blíží den, kdy si sbalím a vyrazím směrem Amsterdam je potřeba začít šetřit na cestu a měsíc žití na místě. Za normálních okolností by to nebyl vskutku problém, ale za okolností, které se naskytly poslední dobou je to téměr až nemožné. Usmyslel jsem si že bych si mohl najít nějakou brigádu, nebo nějakou prácičku na zkrácený úvazek. První možností byly známosti a tak jsem zjišťoval a zjišťoval, až sem nakonec narazil na fajn místo v Bohumíně. Dostal jsem číslo přímo na osobu, která má na starosti brigádníky a lidi na výpomoc, že se s ním mám domluvit že už by to mělo být zařízené, že konečnou domluvu mám učinit s ním. Tak jsem tam zavolal, zvedl mi to nějaký pán a zkoušel jsem se s ním domluvit ale řekl mi že nemá teď čas, že se mi určitě ozve "zítra". Tak jsem tedy očekával na další den telefonát, marně. A tak jsem zkoušel volat znova, ale bezúspěšně. Tak jsem ještě poslal sms, na kterou mi taky nereagoval. Pak už jsem se na to vykašlal.

Firma: 

EXELSIOR GROUP s. r. o.

Jana Palacha 538
735 81 Nový Bohumín
Česká republika

Po této zkušenosti, mi příjde samotné jednání neprofesionální a zřejmě se jednalo o nějakého neschopného, nezoodpovědného člověka. Další takovou zkušeností, byla jiná firma. Na serveru jobs.cz jsem objevil docela perspektivní nabídku s docela dobrý platovým ohodnocením. Konkrétně se jednalo o pozici "Administrativní pracovník" což by mi i vyhovovalo, požadavky nebyly nijak přehnané a všechny jsem splňoval. A tak jsem vybranou firmu kontaktoval. Dostal jsem email, že budu telefonicky kontaktován ve dnech 4-7.1. , čekal jsem na hovor v těchto dnech ale nakonec se tak nestalo. Z firmy mi zavolali až 9.1 , jestli se mohu den na to dostavit na osobní pohovor. A tak jsem si domluvil hodinu, dostal jsem informace o místě kde se pohovor koná a na druhý den jsem na místo dorazil. Čekala mne asistentka personalistky s dotazníkem, který jsem vyplnil. Poté jsem měl čekal na to až si mne pozvou do kanceláře, čekal jsem necelých 20 minut jelikož předemnou přišli i jiní uchazeči, obvykle se jednalo o ženy okolo 30-40ti let a jeden postarší muž. Byl jsem zřejmě nejmladší z lidí, kteří se na tom pohovoru v ten den objevili. Za chvíli jsem byl zavolán do kanceláře, podotkl bych že o kancelář nešlo. Byla to prázdná místnost v ní dvě malé židličky a toť vše. S úsměvem mně přivítala mladá personalistka, přečetla si můj dotazník a poté mi položila pár otázek. A upozornila mně že vzhledem k tomu, že k pozici ke které se hlásím se hlásí dalších cca. 500 lidí, tak nemám moc velkou šanci jelikož hledá někoho na HPP. A se souvislosti s tímto mi nabídla pozici operátora. V prvé řadě mne zajímalo zda-li se nejedná o nabízení smluv po telefonu a podobný telemarketing. Na což jsem dostal jednoznačnou odpověď, že se jedná pouze o péči o zákazníky. Což mi přišlo docela v pohodě a tak jsem souhlasil s tím, že bych nastoupil spíše na tuto pozici, na kterou mám větší šanci se dostat. Personalistka si zapsala vše potřebné a řekla mi že 17.1 mi zavolá a informuje mně o školení apod. k čemu ještě dodala že kdyby nevolala tak na mně zapomněla a mám zavolat já. Poté pohovor skončil a já jel domů s pocitem úspěchu. 17.1 jsem tedy očekával hovor, marně!  A tak jsem nakonec zkoušel volat já, myslíte že mi to někdo zvedl? ne! Hovor byl 2x ukončen ze strany volaného. Zkoušel jsem tam volat ještě 3 dny poté, zvedla mi to personalistka se kterou jsem absolvoval osobní pohovor. A tak jsem se rovnou ptal, jak to tedy vypadá s tím a tím místem apod. Dostal jsem jedinou odpověď, že není v kanceláři že mám zavolat odpoledne. Tak jsem volal až odpoledne, to mi to zvedla její asistentka s tím že, tam její kolegyně není že dělá pohovory že za 20 minut bude zpátky. Tak jsem chtěl ať mi tentokrát zavolá ona. Ani se tak nestalo...! 26.1 jsem se snažil vyhledat pár informací ohledně této personální agentůry a našel jsem jen samou špínu. Sami posuďte:

http://www.omlazeni.cz/spolecnost-lucky-live-67-47275-0.html

Po tomdle jsem si o té firmě měl myslet co? No nezbývalo mi nic jiného než kontaktovat přímo společnost T-mobile pro kterou údajně vybírali nové pracovníky na nově otevíranouu pobočku v Českém Těšíně.

Dobrý den,

měl bych dotaz ohledně údajně nově připravované pobočky v Českém Těšíně. Na serveru Jobs.cz jsem asi měsíc zpět našel inzerát na brigádu, absolvoval jsem pohovor s personalisty ze společnosti Lucky Live s.r.o, ale teď čtu docela negativní reference na tuto společnost a dokonce jeden z přispěvatelů zmínil že tato společnost s T-mobile nemá nic společného, chtěl bych se teda zeptat zda-li plánujete otevřít v Českém Těšíně novou pobočku a zadali jste výběrové řízení do rukou společnosti Lucky Live s.r.o? Nebo se jedná o podvod? Konkrétně jsem se ještě dozvěděl že práce by to měla být na pozici operátor/ka - péče o zákazníky T-mobile.

Moc děkuji za objasnění, situace. A zodpovězení mého dotazu.

S pozdravem ......

Odpověď:

Vážený pane ......,

zasíláme Vám odpověď na e-mailovou zprávu ze dne 28. ledna 2011.

Společnost Lucky Live s.r.o. je externí agentura, která vyhledává potenciální zaměstnance pro společnosti T-Mobile a pro další společnosti.
Bohužel informaci o otevření nové pobočky v Českém Těšíně v současné době nic nevíme. S tímto dotazem se obraťte spíše na zástupce společnosti Lucky Live s.r.o.

S pozdravem a přáním příjemného dne

Šárka Burešová
Zákaznické centrum T-Mobile
______________________________

___________________________________________
Tel.: 4603 ze sítě T-Mobile, (+420) 603 603 603; mailto:info@t-mobile.cz; http://t-mobile.cz

Tip pro Vás: Administrujte své služby sami a bez čekání! Prostřednictvím Můj T-Mobile si můžete měnit nastavení svých služeb a mobilu, aktivovat si služby nové a dozvědět se spoustu jiných užitečných informací. Je to jednoduché, stačí kliknout na www.t-mobile.cz/muj-t-mobile a přihlásit se!

Takže zase nevím nic, dnes je 1.2 kdy údajně má být pobočka otevřena- dle informací od Lucky Live s.r.o a doposud se mi nikdo neozval, tím bych chtěl jen poukázat na to jak je agentůra profesionální a jak dobré jméno dělá společnosti T-mobile. Po těchto zkušenostech se mi zdá že v dnešní době věta : "Zavolám vám v ten a ten den" znamená totéž jako : "Nemáme o Vás zájem."

#1 Co mně poslední dobou štve?

První měsíc v tomto roce a zdá se mi že se mně docela dost lidí, pokouší nasrat! U některých už to je dlouhotrvající záležitost, ale někteří se do toho všeho připletli tak náhodou. Nedávno došlo ve škole k určitému podvodu, který se stal na základě nedostatečně zabezpečené sítě ve škole a prostému přístupu k určitým citlivým datům, konkrétně k rozvrhům a suplování. A pro člověka, který se k nim dostal už nebyl problém využít tohoto přístupu a pro dobro nás, přidal na suplování absenci na naši poslední hodinu. Ano, věděl jsem o tom že to je zfalšované a i přes to jsem to využil tak samo jako všichni ostatní a šel jsem taky domů. Pro jistotu jsem si vytvořil screenshot online suplování a neřešil jsem nic. Na druhý den, dorazím do školy a dozvím se že jsme údajně odešli a že hodina není odučená. Samozřejmě jsem to čekal, ale měl jsem to společně jako všichni ostatní kryté tím že to bylo vyvěšeno online, ale to nebyl pádný argument jelikož jej nikdo nechtěl uznat. A tak jsem vytáhl do boje se screenshotem, jakožto podstatným důkazem že opravdu informace o naší absenci byla veřejná. Učitel, který tuto hodinu měl učit si tento screenshot vyžádal na email, aby mohl taky u vedení školy argumentovat tím že to opravdu bylo na internetu napsané. Po tom co jsem email odeslal, považoval jsem situaci za vyřízenou. Jenže, opak byl pravdou. Hned za 3 dny se to opět začlo řešit, tentokrát se do toho ale zapojila i naše třídní učitelka a tak v tom už byl zapojen skoro každý, včetně zástupců ředitele a učitelů informatiky. Hned první hodinu sme byli svoláni do jedné třídy a začlo typické demokratické "vyjednávání" typu: pokud se nikdo do hodiny té a té nepřizná, odskáčete to všichni. Ultimátum ale člověku, který to měl nasvědomí nedělalo žádný problém, jednoduše jej ignoroval. Což i já sem považoval za nejrozumější řešení. Nikdo se ten den nepřiznal. Den na to opět přišli s dalším ultimátem, tentokrát se k tomu ale přidala další zajímavost. Osoby zoodpovědné za zabezpečení sítě apod. se dostali do úzkých s vedením školy a měli vysvětlil jak je možné, že to na tom netu bylo když to tam nikdo kompetentní nedal. Jako důkaz posloužil screenshot, který jsem zaslal právě já. Jak prostě se zbavili zoodpovědnosti, jednoduše opili rohlíkem neznalé a svedli to na to že screenshot je pouze výplod, mé práce v MALOVÁNÍ A WORDU!!! S úkázkou že tabulku člověk vytvoří za 10 minut. V ten den, se dotyčný člověk přiznal i přes to že jsem mu radil ať to nedělá, jelikož si tím může přivodit docela velký průser a teď na něj nikdo nic nemá. Jenže, objevily se další problémy. Těmi byly ostatní lidi ze třídy, nespokojeni s tím že by museli odpykávat "trest" za někoho kdo ten supl změnil a tak ho chtěli napráskat. Teď kde je ta logika? Na tu hodinu nepřišel nikdo, všichni věděli jak to s tím suplování je, ale jak by mělo dojít na "sekání hlav" všichni najednou svatoušci. Neřeknu, kdyby tam zůstali a i přes  to měli pykat za všechny... ale né, oni odešli stejně jako já, jako ostatní. Ale trestu nejsou hodni...prej. No zpět k věci, člověk co to udělal se přiznal jenže, najednou jim jeden byl málo a nevěřili že to udělal on. Jako další prase na porážku jsem měl jít já a i teď jsem stále v jejich podvědomí, jako cíl jejich povrchnosti. Na základě čeho? Na základě toho že osoba co se přiznala na to prý není technicky zdatná a že tuto podmínku splňuji já. No nevím jak k tomu došli a jestli člověk něčeho znalý musí být automaticky, někdo kdo svých znalostí zneužívá. Občas je mi z těch lidí ve škole špatně, učitelé jsou tak povrchní a arogantní osoby až to bolí.

Nakonec ten screenshot, vypadá to jako 10 minut práce ve wordu a malování?

Osudová láska

Byly dny kdy jen seděl a sněl o těch nejkrásnějších chvílích jaké kdy člověk může zažít, jaké může zažít člověk s romantickým duchem. Netušil však co si pro něj osud chystá, po všech těch večerech, který byly plný myšlenek na ni, po všech těch večerech a dnech kdy jí věnoval kus svého času, nakonec poznal zač život stojí. Stáli sobě tváří v tvář, plni překvapení jak se k sobě dostali tak blízko. Nečekal ani tak na pozdravení a s údivem jí předal rudou růží jež se rázem objevila v jeho dlani. Její oči zazářili překvapením a její srdce začlo tlouct jak o život, tušila že ta růže není jen tak ledajaká, že je to růže lásky. Tak dlouho stála až skončila v jeho objetí. Zavřela oči a neviděla nic jiného, než jen tu růži a jeho. Po chvíli ticha, otevřela oči a zjišťovala zda-li to není sen... nebyl, on tam stále byl a ona jej stále objímala. Podívala vzhůru do nebe, nebe které bylo plné maličkých hvězdiček, které doplňoval svit měsíce ji jen dodalo kus toho krásného nepopsatelného pocitu, pocitu štěstí a pocitu lásky. Poté se podívala na něj a políbila ho.... Stáli tam a jejich stíny splynuly v jeden, svědky jejich lásky byly statisíce hvězdiček a měsíc, který jim nad hlavou svítil.....

 

Speciálně věnováno Koťátku.

I am just a dreamer with crazy thoughts

Pár dní již přežívám s jistým pocitem štěstí, není jen tak neobvyklé je již dávno poznané, ale jen dlouho neprojevené. Jenom společně s tím příchází můj psychický stav, kde rozum jde stranou a ženu se všude hlavou napřed. Je to ale správné? Kdo mi to poví? Nikdo.. Jen osud zase rozhodne, jestli to bude k nečemu dobré nebo to jen bude další rána. Jenže, zbyly ve mně ještě síly na to abych si něco takovýho mohl prožít, v tak krátké době ? Ano je pravdou, že věci které netrvají moc dlouho nemusí zanechat takové následky, jako věci dlouhodobé jenže co když je todle poslední kapička, do hrnce s velkým průšvihem. To by mohlo mít na mou osobnost zásadní dopad a v oblasti, které se to týká by to byl totální propadák. Ale na druhou stranu, když se na to dívám z jiného pohledu tak by to mohlo jít, mohlo vyjít, mohlo být. Protože pak bych si už připadal jen jak pouhá hračka, která když omrzí bude časem pokryta prachem a stejně se za čas ocitne na ulici. Snažím se  myslet pozitivně, ale nejde to. V sázce je moc, tedy... všechno co vůbec mám. A teď riskovat to poslední co ve mně zbylo, nebo skromně jít dál bez jakéhokoliv riskování.... Citové rozpoložení rozhoduje za mně... jak asi?