Co jsem to zas...

...posral. Na co šáhnu to zkurvím. Vlastně místo toho abych se radoval z toho, že si mám po dlouhý době s kým co říct, tak jsem to všechno zkurvil. Na druhou stranu jsem nechtěl být sobec a pokud jsem vyloženě vadil někomu třetímu - což je vlastně problém toho někoho né můj, tak jsem prostě musel udělat to co jsem udělal. Musel jsem se na to pořádně napít, abych měl vůbec kuráž ze sebe dostat takový rozhodnutí. Ale, když někomu na něčem záleží, nemůže to přeci takhle ignorovat....

...fakt jsem se zase rozjel s pitím, fakt neponaučitelný. Za posledních pár dní ani nevím, kolik jsme toho vypili. Stávají se z nás trošku alpy. Nevím jestli je to zase tím prostředím, nebo tou mou citovou a sexuální abstinencí, nebo jsem prostě jen závislák, ale dost mne to sere. Protože takhle to nesmí pokračovat. A pokud bude, já to dlouho nevydržím... Nevydržím to psychicky a nevydržím to fyzicky. I když, už jsem se několikrát přesvědčil, že lidské tělo je ohromně odolné. Třeba jako jsem se přesvědčil nedávno, skokem z jedoucího nákladního vlaku....

...na tom pití mne fascinuje vlastně úplně stejná věc jako Bukowskiho, ten rituál opití se a zavraždění sebe sama s možností se vrátit a začít všechno od znova... 

A tak si tady (ne)žijem....