Do Nového roku jsem vkročil vcelku zajímavě, mírně alkoholově opojen. Připíjel jsem si dětským šampáněm ve společnosti neznámých lidí v jednom ostravským bytě. Ale i tak to mělo něco do sebe. Bylo to sice takový nerdský setkání, ale kdyby mne nerozhodila K. z Plzně tak si to i snad užiju mnohem víc. Koukali jsme všichni ze sedmýho patra paneláku na ohňostroj, který rozzářil oblohu nad celou Ostravou. Pak už jsem se jenom opíjel vínem, který jsem si donesl. Měl jsem takový divný myšlenky. Ale žádný hroucení se nekonalo, což bylo vlastně plus. V půl šestý ráno jsem si sbalil kabát a vyrazil jsem do mrazivého rána. Ani jsem se nezdráhal koupit si jízdenku, i když mne ten automat silně hypnotizoval.
Kráčel jsem tak centrem Ostravy a mrznul. Jeden z prvních autobusů do Karviné mne přijal do svého teplého interiéru a opilost se ze mne pomalu vytratila. Seděl jsem si tak a nechal sebou volně pohazovat v rytmu jízdy. Na místo určení jsem dorazil něco kolem sedmý ráno a neudělal jsem nic jinýho než jen to, že jsem ulehl a šel spát. Noc to byla totiž strašně dlouhá. Když jsem se vzbudil, tak jsem tradičně obědval čočku abych měl dost peněz. Tak doufám, že mi to k něčemu bude. Nový rok se tradičně pojí i s tím, že mám pocit že můžu v tom starém roce zanechat pár lidí, o který už v tom novým nestojím. A taky se tak stalo. Pár jich tam zůstalo. Přestal jsem stalkovat i K. což je vlastně už zcela jasný, po tom co se stalo.
Druhý novoroční den jsem prožil vlastně vcelku poklidně až na jednu docela dost blbou zprávu. Ale nedá se nic dělat, život je život. Měl jsem zmeškaný dva hovory od K. z Plzně, ale že by se mi s ní chtělo po tom silvestrovským výjebu mluvit, to se říct nedá. A tak jsem tady seděl, prázdnej a přemýšlel co dělat. Pak jsem napsal Ki. jestli by nechtěla jít třeba na procházku. Spontánně odpověděla, že můžem a během chvíle jsem se oblíkal do kabátu a vyrážel ven. Potřeboval jsem společnost, jinak bych zešílel mezi čtyřma stěnama. Opravdu. Vydali jsme se pomaličku do Tesca. Parkem, jako vždy. Cíl byl jasný, koupíme si něco k pití a budeme se opíjet. V Tescu jsme zamířili do regálu s vínem a během chvíle jsem se obsloužil u samooblužné pokladny. Abych nekupoval jenom chlast, přibral jsem i koláčky. A opravdu bylo jasný že je budu jíst, protože jsem na ně měl fakt obrovskou chuť A možná to i ta pokladna poznala, když mne kontrolovala i prodavačka. Chtěli jsme jít k panu Ježkovi, ale bylo to moc daleko. A tak zvítězil Darkovský most.
To víno bylo tak hnusný, že jsme museli vymyslet opíjecí hru abychom jej vůbec dobrovolně vypili. A tak se hrálo. Hádali jsme postavy na který jsme zrovna mysleli. A že to nebylo jednoduchý. Za každý ano/ne se pilo a víno mizelo v hrdlech strašně rychle. Opilost přicházela a brzy si na nás šáhla. Byla hrozná zima a tak jsme tam nakonec seděli v takovým klubíčku. Bylo to fajn, protože hřála. Hra běžela dál a jediný co mi mrzlo byly snad jen ruce. Jedna z nich dostala útočiště pod jejím kabátem. Hmmm. Seděla mi na klíně a druhou rukou jsem jí škrábal po zádech. Měla takovou tu hebkou kůži, kterou se doslova bojíte poškrábat. Hudba hrála a ona se jako malý kotě kroutila na mým klíně. Kdyby mohla tak by snad i vrněla. Tiskla se ke mne a já cítil jenom teplo. V tu chvíli mozek hlásil vypnuto. Snad jen endorfiny tvořily se po miliónech.
Dotkl jsem se její tváře a troufl jsem si na víc než jsem mohl. Stejně to ale bylo připuštěno a celý se to vlastně zvrhlo. A to jsem si myslel, že když jsem od nikoho nedostal na Silvestra novoroční pusu, tak budu mít smolíka celý tenhle rok. A ejhle, evidentně ne. I když, se semnou Ki. prej asi už nebude bavit - což si vlastně ani nemyslím, tak to za to fakt stálo. Protože, takový to... "Byl jsi první kluk, který se semnou líbal." Vám dodá tolik energie, že z toho můžete vyžít snad i víc než čtvrt roku. A stejně jí to nechci věřit, protože jí to fakt šlo. Nebo vlastně, ono to obvykle jde všem, kteří to nedělají jenom z toho že jsou opilí a mladý. Vlastně obvykle je to pokaždý jiný, ale někdy to má takový zajímavý příjemný nádech, že z toho má člověk víc než super pocit. Je to takové pohlazení duše. Ega. Vlastně hlavně toho ega.
Ze zahraničí chodí pozvánky z míst kam by chtěli Moodyho dotáhnout.A Moody s radostí odpovídá a těší se. V Tartu se na mne těší hezká estonská metloška. Ve Warszavě zase pár, který má roztomilou kočku a všude jinde se na Moodyho těší náhoda, která ho obklopuje. Těšíte se taky? Bude zase o čem psát, povídat! Nový rok bude prostě opět zase strašně super. A už se těším na ty lidi, který v něm poznám.
