Včerejší noc byla docela záhul na moje nervy. Ulehli jsme do postelí někdy kolem 22. hodiny a na baráku byl poměrně klid. Řekl bych během 23. hodiny jsem usl. Né na dlouho. Ve 23:30 se rozrazily dveře baráku a dovnitř vtrhli sjetí spolubydlící. Samozřejmě jeden z nich si hned v obýváku, který je mimochodem za stěnou u mé postele, pustil nějaký posraný španělský seriál. Který pěkně hlučně zněl ke mně do postele.Do toho si o patro výš někdo pustil hudbu nahlas no a aby toho nebylo málo, kreténi se museli nahlas bavit někdy do půl třetí ráno. V 3:40 mne vzbudilo rachocení za dveřmi a někdo kdo potřeboval použít záchod, který je hned přes chodbu. Super.
Ráno jsme leželi asi někdy do 11. hodiny a to protože nás ve 12 čekal sraz s někým s agentury, kdo nás měl odvézt do továrny na sušenky. Rozmýšleli jsme se jestli zdrhneme včas, nebo nasadíme životy a přežijeme to. Rozhodnutí padlo. Hození mincí a naše životy budou teď trošku jiné. Továrna na sušenky je ve zkratce jedna dlouhá linka plná sušenek. Nic víc. Několik míst na balení, sklady a to je vše. Řekl bych že žádná extra složitá technologie se zde nekoná. Co by taky člověk chtěl, není to chemička ale výroba cookies.
Po prohlídce továrny a všeho jsme se konečně dostali k našim dopravním prostředkům. Hlavním lákadlem proč sem vůbec na všechno kývl bylo to, že dostaneme služební auto, se kterým si ve volným čase budeme moci volně cestovat po Beneluxu. (Samozřejmě za svoje). No, když jsme dnes dostali kolo, tak mne přešla prdel. Kurva. Do práce to je 5 km a to budeme muset každý den zvládnout tam i zpět. Plus shop, že jo.
Trošku jsme si ty kola dneska zajely a musím říct, že stačilo. Do rána minimálně.
Měli jsme dnes mít noční, ale plánování nám to změnilo a tak do konce týdne budeme mít ranní. Takže, jsme si aspoň zajeli na nákup a tak. Trošičku to tady prozkoumat.
pondělí 9. září 2019
neděle 8. září 2019
Holandská story den 1.
Včera večer jsme se plantali po praze, otěžkáni taškami. Celé naše životy jsme museli sbalit do jednoho kompromisu. Tohle tričko ano, tohle ne. Tyhle gatě ano, tyhle ne. Bylo to náročné, po těch několika letech odloučení od společnosti. V autě měl člověk více méně už vše. Teď jsme si ale vše sbalit nemohli. Ale i tak to moc nebylo znát. Obtěžkáni celkem dvěma batohy a dvěma cestovníma taškama jsme se doplahočili na Florenc. Odkud začínala naše cesta za dobrodružstvím - tedy, vlastně za prací. Za novým životem. Nečekali jsme eldorádo, ani nic podobného. Jsme znalí reality, ale.....
Po neskutečně únavné cestě autobusem společnosti Regiojet, jsme se konečně po 15. hodinovém utrpení pro naše páteře a kosti, ocitli v Bredě. Ve městě nedaleko vzdáleném, našeho nového útočiště. Tento přesun jsme zvládli díky Uberu a super řidiči jménem Muhamad- původem ze Somálska. Náš řidič byl tak plný optimismu a radosti ze života, že jsme tušili že máme vyhráno. Nabiti pozitivní energií a radostí jsme byli vysazeni před branou kempu. Kempu, ve kterém máme minimálně následující tři měsíce bydlet. Našim úkolem bylo najít domeček - identický se všemi okolo, kde měla býti kancelář oné společnosti GoodStay. Naše agentura, nás prodala agentuře, která nám našla práci. Ta agentura nám také našla agenturu, která našla agenturu, která nám našla a poskytla bydlení. A tak to vlastně vypadá místní trh s pracovníky z "východu".....
Po příchodu na ubytovací jednotku - řekněme li chatu, byl pln očekávání, jak to teda nakonec bude vypadat. Vnější půdorys nasvědčoval podobnému uspořádání jako jsme měli minule, ale zdání klame.
Uvnitř je to trošku jiné, ale princip je ten samý. Los nám určuje pokoj dole. Díky bohu?
Zaprvé se nebudu muset ožralý trmácet do schodů, zadruhé nebudu muset pomáhat T. a zatřetí, hajzlík máme přímo naproti pokoje. SUPER!
Radost však opadá po návštěvě společných prostor. Všude syf, hnus, bordel a smrad.
Spolubydlící nejsou k zastižení a tak se žádné vítání a seznamování vlastně nekoná.
Což se mění asi po 3. hodinách během kterých stíháme navštívit Lidl a do krve vpravit pár desetin promile alkoholu. Na uklidnění. Naše chutě jsou shodné. Balíme to, konečná. Odjezd. Tohle pro nás není.
Shodou okolností jsem přibalil flašku rumu a ta nám pomáhá zcela změnit mínění.
Nakonec ležíme v povlečené posteli, máme puštěnou uklidňující hudbu, v krvi nám koluje český rum a po seznámení téměř se všemi spolubydlícími lidského původu jsme celkem spokojeni. Dáváme tomu volný průběh. Nic jiného nám totiž nezbývá.
Po neskutečně únavné cestě autobusem společnosti Regiojet, jsme se konečně po 15. hodinovém utrpení pro naše páteře a kosti, ocitli v Bredě. Ve městě nedaleko vzdáleném, našeho nového útočiště. Tento přesun jsme zvládli díky Uberu a super řidiči jménem Muhamad- původem ze Somálska. Náš řidič byl tak plný optimismu a radosti ze života, že jsme tušili že máme vyhráno. Nabiti pozitivní energií a radostí jsme byli vysazeni před branou kempu. Kempu, ve kterém máme minimálně následující tři měsíce bydlet. Našim úkolem bylo najít domeček - identický se všemi okolo, kde měla býti kancelář oné společnosti GoodStay. Naše agentura, nás prodala agentuře, která nám našla práci. Ta agentura nám také našla agenturu, která našla agenturu, která nám našla a poskytla bydlení. A tak to vlastně vypadá místní trh s pracovníky z "východu".....
Po příchodu na ubytovací jednotku - řekněme li chatu, byl pln očekávání, jak to teda nakonec bude vypadat. Vnější půdorys nasvědčoval podobnému uspořádání jako jsme měli minule, ale zdání klame.
Uvnitř je to trošku jiné, ale princip je ten samý. Los nám určuje pokoj dole. Díky bohu?
Zaprvé se nebudu muset ožralý trmácet do schodů, zadruhé nebudu muset pomáhat T. a zatřetí, hajzlík máme přímo naproti pokoje. SUPER!
Radost však opadá po návštěvě společných prostor. Všude syf, hnus, bordel a smrad.
Spolubydlící nejsou k zastižení a tak se žádné vítání a seznamování vlastně nekoná.
Což se mění asi po 3. hodinách během kterých stíháme navštívit Lidl a do krve vpravit pár desetin promile alkoholu. Na uklidnění. Naše chutě jsou shodné. Balíme to, konečná. Odjezd. Tohle pro nás není.
Shodou okolností jsem přibalil flašku rumu a ta nám pomáhá zcela změnit mínění.
Nakonec ležíme v povlečené posteli, máme puštěnou uklidňující hudbu, v krvi nám koluje český rum a po seznámení téměř se všemi spolubydlícími lidského původu jsme celkem spokojeni. Dáváme tomu volný průběh. Nic jiného nám totiž nezbývá.
