Rok nám pomalu končí a jak bylo zvykem poslední dva roky, je třeba si opět shrnout události uplynulého roku a udělat si takový malý ohlédnutí za uplynulým rokem. Jenom tak si shrnout všechny hezké i nehezké věci, udělat za nimi tlustou čáru a do nového roku si vzít pouze to dobré a příjemné – i když v mém případě, to bude zase všechno a nejen to dobrý.
Leden – Březen
Vstoupit do roku v náručí milované osoby je asi to nejkrásnější co Vás může potkat. Novej rok nám sice začal slzičkama, neboť má drahá nějak neunesla to že její máma je nejspíše sama doma. A tak se mi rozplakala, i přes to že jsme v sobě měli tolik alkoholu, že jsem se až divil že to její drobné tělo vydrželo. Přiťukli jsme si u mne v kuchyni, přiťukli jsme si s červeným lambruscem a sladce se políbili. Cítil jsem se opravdu skvěle a říkal jsem si že to bude opravdu hezkej rok, pokud nám to spolu takhle hezky půjde dál. Protože, vše co se stalo předtím tomu jenom nasvědčovalo. Hned první ráno našeho roku nás oba celkem trápila kocovina – mne samozřejmě v mnohem menší míře než A. ale i přes to všechno jsem se svou milou chtěl vyrazit do ulic města a tak jsme taky vyrazili. Toulali jsme se po nádražích, jezdili po městě a hlavně jsme si šli koupit nějaký dobrý jídlo. Večer nás čekal tradiční pražský novoroční ohňostroj a já se stále vznášel v obláčcích z toho že nový rok začíná takto… Měli jsme docela problém se tam dostat, ale znáte to – jsem koumák a tak jsme se tam krásně dostali a dokonce i na čas. Oblohu zaplnily obrazce novoročního ohňostroje a já po boku A. z náplavky sledoval stejně jako tisíce všudypřítomných lidí tu krásu. Další dny byly tak nějak ve znamení trávení zbytku prázdnin společně s A. částečně na Kladně, částečně v Praze.
Takovou zajímavou událostí začátku roku, bylo nějaké pobláznění mého telefonu. Samsung teda šel na reklamaci - v tu chvíli jsem byl bez chytrýho telefonu – což mi v práci silně nevyhovovalo. Nemohl jsem koukat na zpoždění, nemohl jsem improvizovat, nemohl jsem moc tweetovat. :( Začal jsem vozit hrozný vlaky a bylo to všechno takový smutný – znáte to on ten začátek roku je prostě potom takovej depresivní. Hnusný počasí, moc práce, zima. Hnus. K tomu všemu ještě nebylo moc peněz a tak jsem nějak přežíval na dlouhejch šichtách. A. toho měla dosti do školy, stresovala se díky blížícímu se pololetí no a tak to znáte. Všechno to na mne docela často doléhalo. Každopádně snažil jsem se ji podpořit co to jen šlo, jezdíval jsem za ní po práci a odjížděl velmi brzy ráno zpět do práce. Tenhle život mi tak nějak vyhovoval, teda, co se timemanagementu a všeho s A. týkalo. Až na ty depky. :(
Série maličkostí, kávy na nádražích, noviny grátis u pokladních, dlouhý dny za okny vlaku, mnoho mnoho lidí, zrzka z Pardubic do Chocně (Jo i na tebe si rád vzpomenu.).
Doma mne sere spolubydla protože dělá moc bordel, doma je zima jak svině, všude všechno na nic!
To říkám, tyhle zimní měsíce jsou na hovno!
Nejraději bych byl neustále u A. hrál s ní The sims, vařil a dělal kraviny v posteli. Mazlil se s její kočkou a koukal na ni když spí. Ach!
Občas se stavím do Bohumína na pár piv s Maxem, schválně se tam vždycky sliju – víte co, tržby na hovno a člověk se na těch vlacích cejtíl úplně k ničemu. Achjo!
Jednoho takového dne, kdy jsem popíjel v Bohumíně a čekal na Šíravu – nedorazila. Její strojvedoucí zemřel při srážce jeho vlaku s posypovým vozem. Bylo to smutné, z Bohumína jsme jeli náhradní soupravou a vůbec, nebylo to příjemné.
Začínají takový obavy o práci u ČD.
Únor a do Prahy se přistěhoval další Karvinský emigrant. Chlastáme, děláme kraviny a pomaličku oba začínáme hledat práci. Proč oba? Protože já jsem pro ČD skončil. Změna odměňování a stále se zhoršující pracovní podmínky byly jízdenkou do světa nezaměstnaných.
A. omdlela v soupravě metra, tahal jsem ji ze soupravy na peron. Asi jsme něco přehnali.
Jeník perník - chtěl nás zlákat do super DREAM MLM Jobu.
Na konci února jsem začal pracovat jako obchoďák v Apčku, začíná nová kariéra. Která není moc dlouhá a ani moc výnosná, ale chvíli jsem zas něco znamenal. Chvíli jsem byl ten bastard, co Vám bušil na dveře kvůli internetu a televizi. Ups!
Tím bych asi tenhle čtvrtrok ukončil, už si vybavuji pouze útržky.
Duben – Červen
Ohoho, blíží se jaro a je to taky znát na A. její apetit se zvětšuje. Ale jsem za to rád. Tohle rád tak nějak přerušuje oznámení, že jsem asi otec. Uh!
Tohle byl asi takovej jeden velkej zvrat v celém tomhle roce. Moody táta. A. to oznámila mámě, docela vážně se o tom bavily a já? Já byl dost v rozpacích. Ale na druhou stranu, jsem byl vlastně i rád. Měl jsem být pan tátou s tou sexy holkou, která mne neskutečně bere, se kterou je mi fajn. Jo! To mohla bejt výhra. Třeba bych konečně dostal rozum. Naštěstí se to nekonalo.
Doma se pohybuje někde na cestě Praha – Kladno – Praha, nevím kde jsem doma.
Občasný toulky po republice, vzpomínám na menší TrainTripy do Karviné.
3. května slavíme výročí, po práci jedu za A. dostávám od ní nádhernej dort, flašku rumu a skvělou večeři. Celej večer je skvělej, nádhernej a zakončenej úžasným sexem. (O mnoho lepším než kdykoliv dřív) Byl jsem šťastnej co všechno pro mne udělala.
Návštěva Kladenského minipivovaru, pořádná útrata a docela řádné společenské vyžití ve společnosti A. a její mámy s jejím přítelem. Pivo bylo užasný!
Občas mám takovej pocit, že… není něco v pořádku. Stále to v sobě dusím a tak se podívám na místo zapovězené. Brečím. Protože zjišťuji že to celé asi nemělo smysl.
Probouzení vedle vrnící kočky.
A. mne bodla nožem do nohy. Né naschvál. Nebo, že by?
Nějaký výlety s Truckem po česku.
A. se semnou rozchází takovým nemilým způsobem, nemilé informace, krutá realita, moře slz. Stojím v krutém dešti na zastávce, brečím a jsem totálně na dně. Hodně mne to ranilo. Opravdu hodně.
Zjišťuji že všichni byli řádně falešní, děkuji za ujištění a utvrzení v tom že není radno někomu věřit.
Červenec – Září
Kulatý narozeniny, začínám dělat administrátora v Aholdu, končím v Aholdu – potápím se. Je mi stále smutno z toho všeho s A. nemůžu si na to stále zvyknout. Po dlouhý době navštěvuji opět psychologa. Snažím se dát dokupy, ale místo toho začínám akorát tak moc chlastat. Zmizeli kámoši, zmizela ona = pro mne všechno v hajzlu jest. Na víc si asi nevzpomenu, protože tohle bylo opravdu moc silný.
Říjen - Prosinec
Nějak jsem se rozpil, o práci nezavadím a začíná takovej nějakej bohémskej život. Připadám si stále sám, ale na víc než nezávaznej sex se s lidmi nezmůžu. Twítuju, bloguju, nedělám nic. Poznal jsem P. s ní jsem si užil docela fajn sex, ale ten zážitek zkazilo uvědomění toho kolik jich bylo předemnou. Uh! Poznal jsem K. v Plzni – to samý, akorát… trošku naopak. V tomhle případě jsem byl já ten, zkušenější a blbější. Cajk…
Končí pražský život – přechodně jsem v Karviné a chystám se do Anglie.
Párty s Julkou v Polsku.
Mnoho chlastu v Karviné – aneb. prohlubuji svůj alkoholismus.
Obětuji Vánoce, Silvestra, všechno – odjedu totiž na Vipassanu do Žihle.
/zde možná něco doplním po 1. Lednu až se vrátím z Vipassany/
Vím, bylo to hrozně slabý ale já se opravdu moc necejtím. A tak Vám tak suše popřeju hezký svátky, a šťastnej příchod novýho roku. Já jedu meditovat a dostat z hlavy vše špatné.
Shrnutí? Tenhle rok byl takovej docela divokej, slzy A. na začátku roku značily slzy po celej rok, protože jsem plakal dosti. Chlast na začátku byl předzvěstí velkého pití. Prázdná peněženka, značila málo peněz po celý rok. Víte co? Nebylo to špatný, ale.. byly lepší chvíle. Každopádně nelituji ničeho, i když mi někdo stále chybí - i když by neměl(a). A vůbec, nejsem stále vůbec v pohodě.
Poděkování? Asi hlavně spolubydlovi T. asi i A. za to co jsem s ní za tento rok stihl, P. za výtečný sex, K. za tu trpělivost semnou a všem ostatním za to málo/hodně co pro mne udělali a já si při psaní nevzpomněl.
Jo a samozřejmě, události bylo více ale v tuto chvíli nejsem je správně vyjádřit písmenky. Bohužel. :(
středa 18. prosince 2013
pondělí 16. prosince 2013
Spontánně s životem na zádech a krátké polské okénko
Tak a je to tady, můj pražskej život se stal dočasně minulostí a já opět brázdím tento svět s životem sbaleným na zádech. Bylo to těžký, moc těžký. Znáte to, opustit domov. Místo, kde jste měli svoji postel, své příjemné prostředí, kde Vám bylo fajn. Ale, nebylo to jenom o tom, bylo to i místo kde jsem toho moc prožil. Strávil jsem tam dlouhý chvíle s L. a ještě delší s A. Dlouhý večery, při svíčkách. Opilecký estrády a vůbec, tak všechno dokola. Spával jsem tam po dlouhý práci ve vlaku, po dlouhý pařbě... Tancoval a zpíval. Užíval si nespoutanýho sexu o kterém musela vědět snad celá ulice. No, prostě mi ten můj domov bude chybět. Ale, bylo to opravdu nezbytné. Právě všechny tyhle věci mne tam tížily, protože jsem na ně furt myslel. K tomu se přidaly menší finanční výpadky a pernamentní úzkost byla na světě. Je čas změnit místo působiště.
V den osudný, kterým byla minulá středa. Nebo, počkat - předminulá. Jsem hroznej já vím, nenapsal jsem o tom ale jsem si toho PLNĚ vědom! A všechno chci napravit. Stál jsem na nádraží ověšen batožinou, měl jsem jízdenku na dlouhou dobu poslední vlak z Prahy. Zažil jsem loučení s T. a povím Vám bylo to těžké. Byl to skvělej parťák, skvělej spolubydla a já toho chlápka měl vážně rád. To víte, za dva roky soužití s někým tak nějak toho člověka začnete brát jako vopravdovýho kámoše. A že T. kámoš je! S J. jsem se ani nerozloučil a ani mi to moc nevadí, asi by to mělo bejt slušností, ale my dva mezi sebou žádnej vztah neměli. Možná je takovej ten, hele vedle je někdo.. Nevím téměř kdo. Asi takhle. Na welcome párty se tak nějak vybodla, ohrnula nosánek nad naším výletem do města. Prostě nic. Sociální interakce na bodu mrazu. Nevím zda li to bylo naši kompatibilitou či něčím jiným, ale já jsem opravdu myslel že jsem ji vybral dobře. Ale, člověk se mýlí a Moody hned dvakrát že jo! Takže tímto bych blogově ukončil pražský život.
Dny které následovaly po tomto kroku byly velmi zmatené, vůbec jsem si neuvědomoval jak se to stalo všechno. Jak rychle se to vlastně nakonec seběhlo a vůbec, všechno okolo. Každopádně, musel jsem se z toho nějak dostat protože prvotní depka přišla až nečekaně rychle. Člověk si pak vlastně uvědomí, že nemá kde bydlet. Že vlastně, položil ten slušnej život na hřebík a stává se opět poutníkem. Bolí to, ale trošku mne uvnitř těší ten pocit volnosti, nespoutanosti. Právě z tohoto pocitu, vyplynul nápad jet na výlet do Polska. Stopem? Do Krakowa? Co přestávka v Cieszyně? Couchsurfing? Rozhodnuto jedno báseň!
V ten den rozhodl jsem se odjet rovnou, sbaleno jsem v podstatě stále měl a tak to bylo rychlý. Obepsal jsem pár couchsurferů, zajistil si noclehy a vyrazil. Svezl jsem se expresem do Českého Těšína, někdy za soumraku. V tom nejlepším. Měl jsem v Cieszyně někdy kolem páté sraz s Julkou, ale musel jsem jej ještě telefonicky potvrdit. Což byl strašák jako kráva. Anglicky mluvit s polkou. Jako bych vůbec neuměl anglicky, připadal jsem si. Ten pocit však po pár minutách hovoru zcela zmizel. Jako by tu ani nebyl. Julka může až kolem 17:45, má ve škole ještě hodinu. Nevadí. Pocit střídá stres se setkání s někým neznámým a z fotek sympatickým - jako bych měl rande, ale s couchsurferama se zásadně nerandí. Zašel jsem si k vočkovi na dvě, abych zklidnil tlukot srdce a stres. Byly dobrý, účinek jsem zdvojnásobil silným a velmi dobrým espressem. Za hranice naší země vydal jsem se pomalou chůzí. Sraz jsme měli na "market square" u kašny. Chodil jsem nervózně kolem, čekal ze které náměstí na mne vyběhne má dnešní hostitelka. Byl jsem ve stresu. Když v tom jsem uvnitř totálně vybouchl, pozdravila mne malá roztomilá polka (COŽE? Takovou hezkou hostitelku budu dnes mít? Oh yes!). Rovnou v úvodu jsme se domluvili, že se spolu budem bavit polskočeskoanglicky - protože nač furt speakovat, když jsme vlastně skoro stejnej národ. Souhlasila.
Dostal jsem nabídku, zda li jít někam na pivo. Nebo že půjdem někam na "mezipárty" a nebo k ní? No tak samozřejmě jsem chtěl vidět kde budu spát a tak vůbec, chtěl jsem vidět i její spolubydlící. Cestou jsme rozebrali tolik věcí, jako by mezi náma neexistovala žádná jazyková bariéra. Bylo to fajn a já pomaličku poznával svou hostitelku. Byla skvělá společnice. Opravdu, věřte nebo ne. Po cestě k ní jsme koupili asi deset piv ještě, nějaký jídlo a v Biedronce se dozvěděli že prej nám asi nebylo 18 (jako že už dááávno bylo) ale urostlá prodavačka slovem: "dovud" rozprášila veškeré mé mínění o mém "rozhodně starším" vzhledu. Nevadí, ukazuji dovud, platím 20 zlotých a letíme k Julce domů. Poznávám Piotra a Blanku. Sympaťáci. Teda, P. byl takovej no zvláštně vtipnej protože měl takovou santovskou kombinézu. Ale jako v pohodě. Pili jsme piva, povídali si. P. pekl cukroví a my řešili s Julkou a B. všechno co nám přišlo na jazyk. Nejvíce jsme se však asi nasmáli nad slovíčkem kurva v jazyce polském. Poláci by, kdyby jej zakázali - to slovíčko kurva - snad prej přestali mluvit.
Za tónů What does the fox say a nezkrotného smíchu B. nad tímto prapodivným songem se vydáváme na párty někam na "měškanie" či co to Julka neustále opakovala a dodávala že to je nějakej další studentskej kvartýr. Uaah! Už jsem byl docela cinklej, ale o to víc jsem se jim mohl věnovat. Byla sranda. Otevíráme byt v nějakém pavlačovém domě, plnej polský mládeže, plnej dýmu z ganji, plnej bordelu. Dveře ložnice se střídavě otevírají a zavírají a ložnice stále uvítává nové a nové nocležniky na čas kraťoučký - ve zkratce: "šukalo se o sto šest." Muhahah. Na stole kýbl, bong, hromada vajglů. Po zemi poláci a polky. Během hoďky se půlka bytu vylidnila. Odešli na párty, mi ještě chvíli zůstali a načali víno který jsem Julce dovezl jako prezent pro hostitele. Po další půlhoďce odcházíme na párty do klubu Panopticum. Jdeme městem, které už dávno spí. Na hodinách jest něco kolem půlnoci a já se divím, že v tuhle hodinu, ve středu ještě někam v POLSKU můžete jít. Patnáct minut chůze, mne pomohlo trošku vystřízlivět - ale nemohl jsem zbavit dojmu halucinace. Přidává se k nám Michal - přítel od Julky (Kurvadrát!! - vzájemně se ujišťujem o zcela nezaujatém přístupu a uzavíráme pakt o neútočení ať už fyzické či citové) Je to fajn týpek, docela rozumnej a je to ČECH! Panopticum slyšíme už z dálky, je to skvělej klub. Protože vypadám jak hippiesák a spolukalící také, platím vstupné 20 Grošů - asi 2 koruny?? Ani to ne. Klub je plnej, PLNEJ! Krásný holky, dobrý pivo a rokec. Uaaaah! Na parketu se nedám zastavit, totální masakrovní pogo mne co chvíli vyhazuje z davu. Pivo jest všude po mne rozlito. Pohledy, které neznačí nic špatného. Takhle se mi to líbí! Tancuju s kým můžu. Pak přišly na řadu Czarne Myszy! Super koncert! Opravdu! Fakt skvělý hity a můj hlas dostával pěkně zabrat! Nějak se pak překlopil čas a já už bezsil padal do prázdných křesel. Byl jsem totálně na šrot!
Odcházeli jsme někdy kolem páté ráno. A cesta domů byla krutá povím Vám. Julku už jsem od té chvíle neviděl. Protože musela ráno jet do Lodze. Já jsem nemohl moc spát, protože jsem byl zaprvé na šrot a zadruhé spal jsem v její posteli. A za třetí, prostě to nešlo! Když už jsem ale usnul, tak mne z krutého snu vzbudil zase budík - v osm jsem chtěl vyjet do Krakowa a taky jsem měl vzbudit Michala. Kocovinka - Krakow se ruší. Jedu domů. Po cestě domů ještě nakupuji trošku uzenin a dávám se do pořádku pitím. Po příjezdu domů končím v posteli. Bolí mne v krku, mám kocovinu a mám zablokovanej celej krk. Fakt konečná! Ale takhle to má bejt. Tímto bych vlastně ještě chtěl poděkovat Julce a všem za skvělou společnost! A vůbec, za úplně luxusní párty necelých pět kilometrů za hranicema. Wau! Nikdy bych tohle neřekl, že se takhle skvěle pobavím takovej kousíček od zcela nudných měst v ČR - a to je tady každej tejden. Shrňme to:
+ Ceny jako u nás
+ Holky hezký, asi tak jako u nás
+ Pivo se dalo pít
+ Nikdo mne nechtěl zbít!
- Někdo nemá rád poláky
- Pro někoho může bejt problém jazyk - nebo polská ožralština
Takže, tímto bych to asi zakončil - protože opravdu jsem vysílenej - válím se v kavárně jako správnej kavárenskej povaleč a nespal jsem moc. Takže - další písmenka brzy, možná zítra, možná večír.
V den osudný, kterým byla minulá středa. Nebo, počkat - předminulá. Jsem hroznej já vím, nenapsal jsem o tom ale jsem si toho PLNĚ vědom! A všechno chci napravit. Stál jsem na nádraží ověšen batožinou, měl jsem jízdenku na dlouhou dobu poslední vlak z Prahy. Zažil jsem loučení s T. a povím Vám bylo to těžké. Byl to skvělej parťák, skvělej spolubydla a já toho chlápka měl vážně rád. To víte, za dva roky soužití s někým tak nějak toho člověka začnete brát jako vopravdovýho kámoše. A že T. kámoš je! S J. jsem se ani nerozloučil a ani mi to moc nevadí, asi by to mělo bejt slušností, ale my dva mezi sebou žádnej vztah neměli. Možná je takovej ten, hele vedle je někdo.. Nevím téměř kdo. Asi takhle. Na welcome párty se tak nějak vybodla, ohrnula nosánek nad naším výletem do města. Prostě nic. Sociální interakce na bodu mrazu. Nevím zda li to bylo naši kompatibilitou či něčím jiným, ale já jsem opravdu myslel že jsem ji vybral dobře. Ale, člověk se mýlí a Moody hned dvakrát že jo! Takže tímto bych blogově ukončil pražský život.
Dny které následovaly po tomto kroku byly velmi zmatené, vůbec jsem si neuvědomoval jak se to stalo všechno. Jak rychle se to vlastně nakonec seběhlo a vůbec, všechno okolo. Každopádně, musel jsem se z toho nějak dostat protože prvotní depka přišla až nečekaně rychle. Člověk si pak vlastně uvědomí, že nemá kde bydlet. Že vlastně, položil ten slušnej život na hřebík a stává se opět poutníkem. Bolí to, ale trošku mne uvnitř těší ten pocit volnosti, nespoutanosti. Právě z tohoto pocitu, vyplynul nápad jet na výlet do Polska. Stopem? Do Krakowa? Co přestávka v Cieszyně? Couchsurfing? Rozhodnuto jedno báseň!
V ten den rozhodl jsem se odjet rovnou, sbaleno jsem v podstatě stále měl a tak to bylo rychlý. Obepsal jsem pár couchsurferů, zajistil si noclehy a vyrazil. Svezl jsem se expresem do Českého Těšína, někdy za soumraku. V tom nejlepším. Měl jsem v Cieszyně někdy kolem páté sraz s Julkou, ale musel jsem jej ještě telefonicky potvrdit. Což byl strašák jako kráva. Anglicky mluvit s polkou. Jako bych vůbec neuměl anglicky, připadal jsem si. Ten pocit však po pár minutách hovoru zcela zmizel. Jako by tu ani nebyl. Julka může až kolem 17:45, má ve škole ještě hodinu. Nevadí. Pocit střídá stres se setkání s někým neznámým a z fotek sympatickým - jako bych měl rande, ale s couchsurferama se zásadně nerandí. Zašel jsem si k vočkovi na dvě, abych zklidnil tlukot srdce a stres. Byly dobrý, účinek jsem zdvojnásobil silným a velmi dobrým espressem. Za hranice naší země vydal jsem se pomalou chůzí. Sraz jsme měli na "market square" u kašny. Chodil jsem nervózně kolem, čekal ze které náměstí na mne vyběhne má dnešní hostitelka. Byl jsem ve stresu. Když v tom jsem uvnitř totálně vybouchl, pozdravila mne malá roztomilá polka (COŽE? Takovou hezkou hostitelku budu dnes mít? Oh yes!). Rovnou v úvodu jsme se domluvili, že se spolu budem bavit polskočeskoanglicky - protože nač furt speakovat, když jsme vlastně skoro stejnej národ. Souhlasila.
Dostal jsem nabídku, zda li jít někam na pivo. Nebo že půjdem někam na "mezipárty" a nebo k ní? No tak samozřejmě jsem chtěl vidět kde budu spát a tak vůbec, chtěl jsem vidět i její spolubydlící. Cestou jsme rozebrali tolik věcí, jako by mezi náma neexistovala žádná jazyková bariéra. Bylo to fajn a já pomaličku poznával svou hostitelku. Byla skvělá společnice. Opravdu, věřte nebo ne. Po cestě k ní jsme koupili asi deset piv ještě, nějaký jídlo a v Biedronce se dozvěděli že prej nám asi nebylo 18 (jako že už dááávno bylo) ale urostlá prodavačka slovem: "dovud" rozprášila veškeré mé mínění o mém "rozhodně starším" vzhledu. Nevadí, ukazuji dovud, platím 20 zlotých a letíme k Julce domů. Poznávám Piotra a Blanku. Sympaťáci. Teda, P. byl takovej no zvláštně vtipnej protože měl takovou santovskou kombinézu. Ale jako v pohodě. Pili jsme piva, povídali si. P. pekl cukroví a my řešili s Julkou a B. všechno co nám přišlo na jazyk. Nejvíce jsme se však asi nasmáli nad slovíčkem kurva v jazyce polském. Poláci by, kdyby jej zakázali - to slovíčko kurva - snad prej přestali mluvit.
Za tónů What does the fox say a nezkrotného smíchu B. nad tímto prapodivným songem se vydáváme na párty někam na "měškanie" či co to Julka neustále opakovala a dodávala že to je nějakej další studentskej kvartýr. Uaah! Už jsem byl docela cinklej, ale o to víc jsem se jim mohl věnovat. Byla sranda. Otevíráme byt v nějakém pavlačovém domě, plnej polský mládeže, plnej dýmu z ganji, plnej bordelu. Dveře ložnice se střídavě otevírají a zavírají a ložnice stále uvítává nové a nové nocležniky na čas kraťoučký - ve zkratce: "šukalo se o sto šest." Muhahah. Na stole kýbl, bong, hromada vajglů. Po zemi poláci a polky. Během hoďky se půlka bytu vylidnila. Odešli na párty, mi ještě chvíli zůstali a načali víno který jsem Julce dovezl jako prezent pro hostitele. Po další půlhoďce odcházíme na párty do klubu Panopticum. Jdeme městem, které už dávno spí. Na hodinách jest něco kolem půlnoci a já se divím, že v tuhle hodinu, ve středu ještě někam v POLSKU můžete jít. Patnáct minut chůze, mne pomohlo trošku vystřízlivět - ale nemohl jsem zbavit dojmu halucinace. Přidává se k nám Michal - přítel od Julky (Kurvadrát!! - vzájemně se ujišťujem o zcela nezaujatém přístupu a uzavíráme pakt o neútočení ať už fyzické či citové) Je to fajn týpek, docela rozumnej a je to ČECH! Panopticum slyšíme už z dálky, je to skvělej klub. Protože vypadám jak hippiesák a spolukalící také, platím vstupné 20 Grošů - asi 2 koruny?? Ani to ne. Klub je plnej, PLNEJ! Krásný holky, dobrý pivo a rokec. Uaaaah! Na parketu se nedám zastavit, totální masakrovní pogo mne co chvíli vyhazuje z davu. Pivo jest všude po mne rozlito. Pohledy, které neznačí nic špatného. Takhle se mi to líbí! Tancuju s kým můžu. Pak přišly na řadu Czarne Myszy! Super koncert! Opravdu! Fakt skvělý hity a můj hlas dostával pěkně zabrat! Nějak se pak překlopil čas a já už bezsil padal do prázdných křesel. Byl jsem totálně na šrot!
Odcházeli jsme někdy kolem páté ráno. A cesta domů byla krutá povím Vám. Julku už jsem od té chvíle neviděl. Protože musela ráno jet do Lodze. Já jsem nemohl moc spát, protože jsem byl zaprvé na šrot a zadruhé spal jsem v její posteli. A za třetí, prostě to nešlo! Když už jsem ale usnul, tak mne z krutého snu vzbudil zase budík - v osm jsem chtěl vyjet do Krakowa a taky jsem měl vzbudit Michala. Kocovinka - Krakow se ruší. Jedu domů. Po cestě domů ještě nakupuji trošku uzenin a dávám se do pořádku pitím. Po příjezdu domů končím v posteli. Bolí mne v krku, mám kocovinu a mám zablokovanej celej krk. Fakt konečná! Ale takhle to má bejt. Tímto bych vlastně ještě chtěl poděkovat Julce a všem za skvělou společnost! A vůbec, za úplně luxusní párty necelých pět kilometrů za hranicema. Wau! Nikdy bych tohle neřekl, že se takhle skvěle pobavím takovej kousíček od zcela nudných měst v ČR - a to je tady každej tejden. Shrňme to:
+ Ceny jako u nás
+ Holky hezký, asi tak jako u nás
+ Pivo se dalo pít
+ Nikdo mne nechtěl zbít!
- Někdo nemá rád poláky
- Pro někoho může bejt problém jazyk - nebo polská ožralština
Takže, tímto bych to asi zakončil - protože opravdu jsem vysílenej - válím se v kavárně jako správnej kavárenskej povaleč a nespal jsem moc. Takže - další písmenka brzy, možná zítra, možná večír.