Jednoho krásného dne

Bláznivé individuum, mrtvolka a hromada zpoždění.

Začalo to poklidně, najezený, napitý a vcelku odpočatý jsem postával v zimě na zastávce a očekával blížící se tramvaj, která mne o chvíli později měla vyhodit na metro. Pomalu ale jistě jsem se doplahočil až na nádraží, kde jsem v Bille ještě ukořistil skromnou svačinu do práce a mohlo to začít. Začínal jsem na R 877 a tak jsem nijak nespěchal. Vozík byl připravenej už před Libní a já se chystal vyjít až za Kolínem. Ještě před tím než jsem vyletěl z hnízda, za mnou došel jakýsi cápek a koupil si housku. Fajn, píši si. Za Kolínem jsem vyletěl a do Přelouče jsem měl hotovo. Nic moc tedy, každopádně na Brňáka vcelku (nad)průměr. Omrknul jsem jednu zrzku, která stále jezdí tímto vlakem z Pardubic do Chocně a vrátil jsem se pomalu do kupé. Tam jsem zjistil věc nemilou, nechal jsem doma knížku, která mne měla až do Brna zabavit. Tak jsem si trošku zanadával a přemejšlel co budu dělat. Volal jsem chvíli s Anyfkou, koukal jsem z okna a nakonec jsem začal i svačit. Udělal jsem si kafíčko, otevřel makovec a udělal žaludku dobře. Pomaličku jsme dojížděli do Chocně asi s pětiminutovým zpožděním a já se pomalu loučil se zrzkou, která hleděla do mého kupé. Tak jako vždy, nic víc nic míň. Do Třebový to uběhlo vcelku rychle, došlo na změnu vlakových čet a na vlak mi naskočila sympatická vlakvedoucí. Pozdravili jsme se v uličce při druhé obchůzce, nabídl jsem kafíčko nebo něco k zakousnutí ale někdo mne předběhl. :) Takdle jsme si to pohodově šinuli zasněženou krajinkou k Brnu, když to začalo. Nastoupil do vlaku jakýsi podivín tmavší pleti a začal se mi soukat do kupé. Optal jsem se jej jestli má přání a on odvětil: "Co stojí pivo?" na což mu odpovídám: "35 kozel a 48 tadykdle Plzeň" byl jsem odbyt s tím že to je drahé, zda li poskytnu slevu. Neposkytnu. Poté mu trošku přeplo a začal vyhlašovat že je Leonardo Da Vinci a že já jsem někdo z hradního dvora. Během chvíle dorazila vlakvedoucí na revizi a dožadovala se toho individua k předložení jízdenky. Jízdenku nemá, neboť je to průvodce. (dozvíte se později) Vlakvedoucí odešla s tím, že individuum vystupuje v další stanici. Během chvíle stavíme ve Skalici nad Svitavou a já hledím jestli individuum opravdu vystupuje. Nevystupuje. Zamykám kupé a beru spravedlnost do svých rukou. Nacházím jej o jeden vůz dál, kde stojí u otevřených dveří. Vyzval jsem ho k opuštění vlaku, tak jak přikázala vlakvedoucí. Odmítl s tím že má jízdenku. Chtěl jsem ji samozřejmě vidět, na což vytáhl jakýsi počmáraný papírek o kterým tvrdil že to je jízdenka. Během chvíle chtě nechtě vystupoval. S poklidem odcházel k výpravní budově a já si užíval pocitu dobře odvedené práce. Jenže během chvíle se stalo nečekané. Chlápek se rozhodl měřit síly s přijíždějícím panťákem. No málem mi před očima skočil pod vlak. Můj řev a řev vlakvedoucí ale vytvořil jakousi pomyslnou bariéru za kterou ten chlápek nemohl a to mu nejspíše zachránilo život. I když, bůhví jestli nějaký život vlastně vůbec má. Posléze se z něj stal blázen jak vyšitý a začal všem v okolí nadávat. Terčem jeho útoku se stala i vlakvedoucí, na kterou vyřvával: " Ty píčo, pamatuj! Já jsem průvodce čarodějnic! Ty jsi průvodce vlaku, a já čarodějnic. Chápeš ty píčo?! Se podívej na www. čarodějnice.cz tam to je ! Chapeš?" vykřikoval 5 cm od jejího nosu. Tohodle představení jsem nebyl ušetřen ani já, naštěstí jsem to ale unesl a chlápek neskončil s mou pěstí na nose. O chvíli později vyjíždíme s 20 minutovým zpožděním směr Brno. Já v obavách, že nás předjede EC 79 na který v Brně musím přeskočit abych se dostal do Břeclavi včas. A vlakvedoucí v obavách že jí ujede spoj domů. Dozvídám se že před námi na trati došlo ke srážce s osobou a že stále probíhá vyšetřování a že nás to zřejmě ještě zpozdí. Nějak jsem tomu nevěnoval pozornost a usadil se ve svém kupé. Když v tom jsme začli prudce brzdit a já v domnění že se podívám na návěstidlo vykoukl z okna až jsem nakonec hleděl tváří v tvář mrtvole, která ležela mezi kolejema. Znetvořená silueta v zakrváceném sněhu. Tvář bila celá rudá, ruce ležely pečlivě složeny podél těla ale nebyli již jeho součástí. Z bílého svetru byl tmavě rudý roztrhaný hadr a z nohou visející cancoury. V tu chvíli padal jsem zpět na sedačku a měl jsem co dělat abych se nepoblil. Mimochodem děkuji ajznboňákům co stáli u tohoto díla, že v tu chvíli mi jej zrovna pečlivě osvítili světlem z čelovek. Mrazí mi po zádech až do teď. Chtěl jsem si otevřít pivo a zahnat ten pohled na bezvládně ležící tělo ale nějak jsem nemohl nic. Seděl jsem ještě asi patnáct minut, než jsem se díky Anyfce na telefonu dal dokupy. Do Brna jsme dorazili asi s dvacetiminutovým zpožděním a já měl co dělat abych stihl EC 79. Tou jsem už vcelku v poklidu dojel do Břeclavi, kde jsem společně s kolegou počkal na EN 476, který dnes měl z Maďarska nějakých 35 minut zpoždění. Do Prahy jsme vykouzlili necelou hodinu a tímto můj den v práci končí. Po práci jsem se ještě asi hodinu bavil s kolegy o nově zavedeném systému odměňování a zjistil jsem, že asi 95% se to nelíbí a uvažují o jiné práci. Kdežto zbylých 5% protekčních zmrdů si nestěžuje, neboť jejich trasy jim vynáší a tak se jim téměř nestane že by jeli za nějakou almužnu.

Změna odměňování minibaristů aneb. konec práce snů

Posledních pár dní se nedařilo, nejenom v práci ale i v osobním životě. Teď bych ale rád psal o tom, jakým směrem se vyvíjí situace v práci. Počátkem zimy skončila sezóna vcelku vysokých tržeb a relativně slušného výdělku. Nějak jsem to stále nedokázal skousnout a stále jsem si říkal, že to je přechodné období, kterým bych se nijak neměl zatěžovat. Jenže. Situace se zdála býti čim dál horší. S novým GVD přišly i nový oběhy, nový trasy a nový nervy o to jak a co se vlastně bude jezdit. Samozřejmostí bylo, že z nových tras si hned ty naše protekční kurvy vybraly ty svý lukrativní, který si označily za SVÉ (= budu je jezdit jen já a nikdo jiný). Tak jsem to nějak překousl tak jako minulý "rok" a začal si opět psát pouze noční směny. V noci je víc klid a jsou to mnohem méně vydřený peníze než přes den. Z nových tras se nabízely trasy s začátky v: 13:47, 17:17, 17:47 (16. hodinová), 18:47(Protekční pro zmrdy), 19:47(protekční pro zmrdy), 0:01. Doposud jsem si první čtyři zmíněný odjel ale to asi v takovém množství, že na 18:47 jsem byl jednou a zbytek nejméně stokrát. Samozřejmě se jedná o trasy méně lukrativní, ale hlavně na nich člověk jezdí vlaky, který jsou opravdu zhola zbytečný (osobní vlaky, zastávkový rychlíky). A tak je vlastně ve výsledku ani nejezdí, neboť ví že je tam zbytečně. (= pokuty za neodježděný vlaky, který by stejně nevynesly ani kč)
Takdle jsem jezdil celý leden, tržby k ničemu obvyklou vykázanou částkou bylo <500 a to znamenalo doplatek ze strany dispečera. Abych se nezapomněl zmínit, tak platově to u nás vycházelo asi následovně:

Výše tržby	Odměna
Do 1100 Kč	500 Kč
1101 - 1499 Kč	700 Kč
nad 1500 Kč	700 Kč + 10%

Teďkom dojde ale k jedné velké a zásadní změně. Dnes jsem dorazil na základnu po dříve ukončené 16. h trase, tržba 484 Kč (zapamatovat, zachvíli poslouží jako příklad). Kouknu na info nástěnku a vidím velký papíry změny od 1.2. 2013. Změny v odměňování a teď na mně spadlo všechno to špatný co mně na týdle práci vadilo a řekl jsem a dost! A to nemluvím ani o pokutách. Hleďte!

Takže na dnešním příkladu: Tržba 484 Kč, dle starého odměňování mi ještě 16 Kč doplácel. Dle nového má výplata za 16. hodin ve vlaku bude 242 Kč. Mám pocit, že je něco hodně špatně. Když vemu v potaz i další věci, například to že jsem určitě neměl správnou ústroj (Nemám tisíc červených košil a nebylo kde vyprat) nakonec bych byl v mínusu. Tímto se asi bohužel budu muset rozloučit se zajímavou prací na kolejích a v prostředí, které mne naplňovalo neboť nejsem otrok, jež bude pracovat za pár šupů od nevidím do nevidím. A tohle všechno funguje v tomhle státě zcela normálně a to není jediná práce za kterou dostáváte tejden starej chleba se solí.

Počátek migrace

Nastala doba, kdy mé oblíbené blogovací platformě pomalu ale jistě zvoní umíráček. A tak jsem se rozhodl, když už užívám služeb Googlu že by bylo od věci začít používat i Blogger. Věřím že tahle služba pro mne bude skvělým nástrojem k publikaci všeho co se mi bude honit hlavou a nebo na co budu mít vlastní názor. Avšak má to jedinný háček. V současné době nebudu schopen importovat veškeré staré příspěvky z moodys.posterous.com a dalších projektů vedených na Posterousu.

Jak se posledních pár dní vůbec (ne)dařilo

Všechno to nejspíše začlo tři dny zpět. Pomalu jsem si to kráčel do práce, měl jsem jet jednu vcelku pohodovou, ale nevýnosnou trasu. V tuhle chvíli mi to bylo asi vcelku jedno, protože jsem věděl že budu mít alespoň klid. Jenomže... když jsem přišel na základnu, byla již zavřená neboť skladník/dispečer má pauzu od pátý do šestý. Já měl vše nachystáno na domluveném místě. Každopádně, stál tam nervózní kolega a říká mi: "Zas nepřišel ruda a tak nikdo nepojede 17:16, vlak tam ještě teď stojí a nemá mašinu. Kdybych měl vozík, tak jej svezu aspoň do Třebový." Mluvil o Ex 561, který opravdu stále stál na 4. nástupišti a neměl lokomotivu. Chopil jsem se situace a říkám, běžíme já jej odvezu. A v tu chvíli jsem si asi na sebe upletl bič. Vidím se jak probíhám podchodem ke 4. nástupišti, v hlavě myšlenka že nejede výtah a předemnou kolega, který letí zdržet vlak. Přijíždím k eskalátorům a vybíhám je s jednou bednou, hážem ji do vlaku. Do vlaku, který je už připraven k odjezdu. Letím dolů a vyjíždím po eskalátorech i s vozíkem a druhou bednou. Vše hodíme do prvního vozu co byl nejblíž a stíhám říci: "čau." a najednou jedem. Bylo to rychlé. Stojím ve třetím voze, což pro mne znamená probít se přes jeden vůz ke svému služebnímu kupé. No což, bude sranda. V Libni už bych tam rád byl. Bezproblémů se probíjím cestujícíma v chodbičce až ke svému kupé, to je samozřejmě obsazené. Slušně vyhazuji lidi co v něm sedí s tím že to je služební oddíl. Samozřejmě tam museli sedět prudiči, kteří se snaží smlouvat. A tak jsem několikrát slyšel: "To je jako celé pro Vás? A nebudete s tím jezdit? To tady nemůžem sedět?" No prostě, zase určitě nějací zasraní cestující do Kolína. Dál už jsem to neřešil. Připravil jsem si vozejk a řekl si, že ten vlak projdu už před Kolínem. Vyrazil jsem prošel jsem až do jedničky, která byla hned na začátku vlaku. Neprodal jsem nic, jdu zpět do třetího vozu a tam jsem prodal jedno, dvě piva. Tím to haslo. Najednou vidím jak vyskakují cestující z kupé, se slovy Kolín Kolín... Úplná pohroma zas. Vracím se tedy do svýho kupé s tím že Kolín si užiji ve svém kupé. Jenže, skutek utek. Stavíme ve Velimi. Mimořádná událost na trati nás staví na nejméně 20 minut. (Vzhledem k důvodu jsem věděl že to bude tak minimálně jedna hodina, né li více.) 

Najednou je u mého kupé řada a všichni si chtějí něco koupit. To jsem jim byl najednou dobrej. Během 20. minut jsem byl téměř vyprodanej a stále za mnou někdo chodil a něco chtěl. V tomdle to bylo dobré, jenomže stále jsem nevěděl co se přesně stalo a jak dlouho zde budu. Na druhou stranu jsem si přál, aby to bylo víc než dlouho a já nemusel poté už jet do Břeclavi. Nakonec to bylo něco přes dvě hodiny. Vedle nás stály dvě EC a jedno z nich byla 79ka, kterou bych sic na černo dle plánu měl jet z Brna. No když jsem viděl co tam jede za vlakvedoucího, tak jsem byl rád že jej nepojedu. Neboť ten chlap, je ale řádný kokot se kterým jsem měl málem průser jak mraky.  Během další hodiny s prázdnejma bednama vyskakuji v Pardubicích a otáčím to zpátky. Stíhám zpožděnýho brňáka a v krásně vytopeném kupé si to svištím do Prahy. Tržbu mám, vyprodáno mám a připoje nestihnutelné. Vidina noci v posteli a doma mne těšila. Dorazil jsem, vyúčtoval tržbu a zmizel v ruchu hlavního nádraží. 

Další den jsem měl jet v 18:47 a tak jsem se vcelku zas těšil. Ona je to trasa, která je vcelku dobrá. Ale poslední dobou a hlavně přes tejden je nevýnosná. Ale to mně vůbec nevadilo. Vyrazil jsem 621čkou směr Pardubice. Jenomže, dostal jsem takovej vozík se kterým jsem se nejen že styděl jezdit po vlaku, ale ono se to téměř ani nedalo. (Píča Maxová ho zničila). Vozík se kymácel ze strany na stranu, byl nestabilní a otvíraly se jeho šuplíky. To bylo něco na moje nervy. V Matalíkovi jsem prodal stejně jenom dva čaje a tak jsem se chystal vystoupit v Pardubicích a prvním vlakem se vrátit do Prahy a tam si stěžovat a pokusit se ten vozík vyměnit. Na poslední chvíli stíhám zpožděnou 708čku a vyrážím do Prahy. S kolegou se nakonec ve vlaku shodujem na tom, že ten vozík mi asi určitě nevymění. Po příjezdu do Prahy jsem se o to ani nepokusil. Viděl jsem jak tam zase chlastá a jak mají "fofr" protože si seděli u panáku a u piva. Tak jsem se bez keců akorát nasranej vydal zpátky k soupravě na R 443. Ten vozík jsem už měl sto chutí hodit do kolejí a vysrat se na všechno. Člověk se jednou za čas dostane na "prémiovou" (jo jezděj ji většinou jen ti protekční bastardi) trasu a dostane vozík, jako kdyby jej měl odvézt jen někam do sběru. 

V R 443 nebylo moc lidí a tak jsem ani neočekával, že tady vydělám majlant. Taky že ne, nakonec to stálo řádně na hovno. Tedy, nebejt cápků v ABčku, kteří si dali pár piv a na jedno mne pozvali. Nakonec jsme vypili všechny piva co jsem měl a ještě jsem od nich dostal bohatě zaplaceno a to nejen penězi ale i skvělou diskuzí a pokecem na všechna možná témata. Takdle jsem byl zašitej od Pardubic až do Ostravy. Ostatně nebyl jsem sám, vlaková četa a securiťáci byli taky někde zašití. Pomalu jsme dojeli až do Bohumína, kde jsem se s vlakem musel rozloučit. Vyskočil jsem a na peroně spatřil Slovenskýho kolegu. A tak jsem se oddal ještě pokecu s ním. Dozvěděl jsem se, jak naše firma na Slovensku pěkně upadá. Dluhy dluhy dluhy. Navzájem se shodnem na tom, že je nejvyšší čas hledat si novou práci. 

V Bohumíně si v bistru dávám masový špíz, který mne zklamal. :( Čekal jsem víc než jen kuřecí maso a cibuli. Ale asi co bych chtěl za 61 Kč včetně coly, hranolek a oblohy. Takdle si tam odsedím svých 40 minut nad jídlem, poté jsem odkráčel rozměnit všechna EUR co jsem u sebe měl a pomalu jsem se chtěl vydat na peron k (ne)přijíždějící 442. Koukám na odjezdovou tabuli a vlak nejede. Odřeknut. Náhradní souprava. NO říkám si, fajn! Nakonec se teda jdu informovat a prej to nakonec je trošku jinak. Ze Slovenska kvůli nehodě dorazí tři vozy a zde na ně připřáhnou náhradní soupravu. Tudíž prázdnou, vymrzlou soupravu. Aspoň si říkám, že budu moci jít spát. Do Prahy dorážím se 40 minutovým zpožděním, nejméně. Na základně se slušně ohradím vůči stavu vozíku a to jste měli vidět co se děli. Ten hysterický alkoholik se do mně začal tak navážet až to nedal a začal házet vším kolem. A v tu chvíli, jsem se držel abych nebyl sprostej a abych mu jednu nevrazil aby se zklidnil. Nakonec jsem odešel s tím, že na to seru a že s ním dneska vyjebu a nepříjdu. 

Šel jsem domů se vyspat a tak nějak si všechno urovnat v hlavě. Nakonec jsem teda do tý práce šel a nechtějte vědět co mně tam čekalo. Nová pravidla, A4 plná rozepsaných pokut za všechno. A tak jó, pan Schusser už je zoufalý a nemá z nás peníze a tak je bude tahat z nás za pokuty za každou píčovinu. Aby toho nebylo málo, na nástěnce už mám napsáno 400 Kč za dvě razítka (700 a 876) sedmistovku jsem logicky odjet nemohl, když byla v Praze dřív než já. A 876 ku jsem včera neodjel protože jsem prostě neměl nervy a jel jsem do Prahy zpátky kvůli tomu vozíku!  

No nic s nervama jsem nastoupil na 561čku a vyrazil směr Olomouc. Kšefty nic moc, asi kolem 500 Kč. Dorazil jsem do Olomouce a vydal se na kafe do nádražní restaurace. Na drátě jsem měl Anyfku, která mi hlásila zpoždění 815, která zde jela na obrat a poté z ní je 816 směr Břeclav. Když už tak nějak přišel čas příjezdu zpožděné 815, tak jsem vyrazil. Hledím na odjezdovou tabuli a hledám 816. 816 nikde vypsaná není, říkám si a něco je špatně. Ale co? Jdu se optat na pokladnu kde je 816. Odpověď mne nepřekvapila: Odjela s náhradní soupravou. WTF? Tak se ptám na nejbližší vlaky směr Břeclav, Brno a Pardubice. Nejbližší je až 440 v 0:59. Super! Je něco po deváté a já tady mám čekat do jedné ráno. Paráda! Vozík jsem se pokusil schovat na tranzito a navigován Anyfkou jsem vyrazil směr centrum. Po hodině v mrazu jsem dorazil v Potrefené Huse, které měla mít otevřeno do 2:00. Usedl jsem ke stolu a objednal si rychle čaj. Poté až hledím do ceníku a nestačím se divit. Všechno zde je neskutečně předražené. Nakonec polevím a objednám si Buffalo wings s bagetkou. Jídlo hodnotím pozitivně, čaj byl také dobrý, obsluha milá ale účet ten byl sakra velký: čaj 30 Kč, med 6 Kč, křidýlka 135 Kč, bagetka 39 Kč, pivo 30 Kč. No nestačil jsem se divit. Teď už vím, že Potrefená Husa né.

Poté jsem se vydal do zpátky do Prahy s kolegovou 440kou a vozík jsem odevzdal do služeb WC a zmizel s pocitem že mně tahle šichta stála všechno. Určitě dostanu pokutu za neodjetý vlaky což máme 600 dohromady. Zbytečně. Nebo né zbytečně, jenom protože Schusser je troska a nemá tržby z prodeje, tak tahá prachy z nás! (Proč zbytečně? Protože 816 - neprodáš nic, 476 - neprodáš nic nebo prodá kolega na peroně, a ranní 616 - neprodáš nic) 

Končím a tenhle post vysílám do světa neopraven, nepřečten, nemám sil!

Fotoreport: Práce očima minibaristy

Nemám mobil, nejsem na cestách online a tak jsem se rozhodl fotit. Fotky nijak neupravuji a tak občas hold nevýjde. S tím se člověk musí smířit. A tak přináším takovej fotoreport ze včerejšího pracovního dne.

1. Není nad to začít pořádnou sváčou

2. Pro případně offline info cestujícím připravit vlakovýho průvodce

3. Připravit občerstvení

4. Zavolat přítelkyni a psychicky se připravit

5. Občas člověk musí i čekat, třeba jako teď na R 816

6. Nejlepší pocit je opouštět již obsloužený vlak. :) 

7. Druhý nejpoužívanější nástroj dne

8. Prázdno, prádzno, liduprázdno... R 816

9. Stále čučím na hodiny, na sms a tím zabíjím nudu

10. Připraveno pro obsluhu EN 476

11. Odjezd R 406

12. Spočítat a vyučtovat

13. A na závěr bonus: kontrast na hlavním nádraží. :) 

Tak co líbilo? Takovejch může být více. A věřte že je na co koukat, den co den, šichtu co šichtu. :)

 

(NE)Důvěřivý Moody

Neustále se potýkám s jedním velkým problémem. Tím je má důvěřivost, nebo spíše nedůvěřivost. V životě jsem už tolikrát narazil a základním problémem vždy bylo to, že jsem někomu důvěřoval. Dnes to není o nic jiné, já prožívám pěkné chvíle a slýchávám pěkná slova ale to vše ve stínu něčeho co se již událo. Tíží mně stále události, které byly, které se staly a které byť jsem to nepřiznal mi hrozně ublížily. Teď stačí jen málo k tomu, abych se k tomu všemu vrátil zpátky a abych se cítil uplně stejně tak jako před pár měsíci. A vlastně je to jenom kapička, která stačí. Teď ležím na stejném místě jako předtím, píši na stejném stroji jako předtím a mám pocit, že jsem ve stejný situaci. Nejraději bych se rozplynul v páru a zcela se vypařil. Nebo, alespoň ten pocit by takdle mohl dopadnout. Zatím to však nejde, něco mi říká že... ta minulost je jakýmsi klíčem k tomu, abych konečně poznal komu a co věřit. Ale věřte mi nebo ne, chtěl bych se toho všeho zbavit a podívat se do jejích očí a vidět v nich jen čistotu, chtěl bych s jejím každým slovem cítit, že to vše myslí dočista vážně. A né se takdle topit v tom co bylo a to jen díky tomu, že mám pocit že se to opakuje. I když možná né tak drasticky. Ale pohled mám na to stejný a vlastně bojím se uplně stejně.

A buď jsem už blázen a paranoid, nebo je svět takový jaký jej vidíme.

 

Na skok

Po sérii probděných nocí na kolejích, nespočtu milých chvil ale i po řadě nepříjemných událostí se až teprve teď dostávám v klidu za počítač a mohu tak konečně několika řádky přispět k obsahu svého posterousu. Za tu dobu se toho vcelku dosti změnilo, nastala doba pro minibaristy krušná a třeba v práci se moc nedaří. Jedni by mohli dodat, že se člověk aspoň tolik neunaví, ale také ani nezakopne o pořádný peníz. Člověk vozí takový tržby, že kdyby zůstal doma udělal by lépe. Občas se na Vás nadřízení tváří jako by jste si z nich dělali srandu, ale ono to tak není. Prostě to jinak nejde, já přeci ty lidi ve vlaku nemám jak přinutit k tomu, aby si něco koupili. Prostě jsou finančně vyčerpaní, je před výplatama a co si budem povídat nejen jim daly svátky a silvestr řádně zabrat. Na popud toho, že jsem na začátku měsíce a vlastně i teď řešil takovou svou další velkou finanční krizi jsem se rozhodl, že by možná nebylo od věci najít si něco finančně rentabilnějšího. Vlaky mám rád, mám rád cestování ale člověk tohle nemůže dělat téměř zadarmo. Tedy, samozřejmě zadarmo né, ale po odečtení veškerých výdajů se člověk dostane na hodnotu svého minima. A to je špatně. Začal jsem si pohrávat s myšlenkou svého přesídlení pod jiná křídla. Zcela náhodou se mi do ruky dostal jeden inzerční časopis a tak jsem jej prolistoval a samozřejmě jsem to zapíchnul u nabídek práce. Našel jsem jeden nenápadný, zalezlý a pro mne zajímavý inzerát. Opsal jsem si číslo a připravil se na to, že se budu ucházet o pozici o které vím jen nutné minimum a v životě jsem ji nedělal. Obvolal jsem pár svých kontaktů o rady a vybaven informacemi a HLAVNĚ cennou referencí jsem se rozhodl zvednout telefon a zavolat. Moc se mi to nedařilo, neboť číslo bylo stále obsazené. Vzpomněl jsem si tedy na název firmy a vydal se pátrat po internetu. Našel jsem maila. Super, to je mi blízké. Tak jsem se dal do psaní mailu, který mně měl alespoň trošku popohnat dopředu. Druhý den přišla odpověd ze které sršel optimismus. Něco mi v hloubi duše říkalo, že by to mohlo vyjít. Byl jsem pozván na schůzku, jejíž čas a místo jsem si mohl určit sám. Dnes jsem se tedy vydal do Hostivaře a zkusil své štěstí. Možná až na pár handikapů si myslím, že bych mohl mít štěstí i když... i KDYŽ vím že na trhu a především tady v Praze bude asi hromada konkurentů a nejen těch, ale i hromada lidí, kteří mohou nabídnou opravdickou zkušenost. Dalším mým handikapem je také to, že ve své stávající "práci" bych měl odjezdit to, co jsem si domluvil a to né z povinnosti ale především ze zoodpovědnosti za mou finanční situaci. Sic bych měl novou práci, ale měl bych pohledávky. A to je nemilé a velmi mně to zatížilo na začátku tohodle měsíce, nebo spíše v jeho první půlce neboť až dnes, jsem dal vše téměř do pořádku. 

Teď trošku odbočím k další nemilé události, můj milý telefon se rozhodl, že by se rád proletěl a podíval se do servisu. Budíž, řádně jsem jej zabalil a musel jsem jej odeslat na hranice s Polskem. Zatím je to bez něj těžké, ale dá se na to zvyknout. Každopádně se těším až dorazí a já opět budu funkční na 100%. V souvislosti s tímdle jsem se rozhodl koupit i nový telefon, pořídil jsem zánovní Nokii 101, na dvě sim. Jako záložní telefon, uplná paráda. A možnost běhu dvou sim je také bezkonkurenční výhodou.

Co říct, trošku jsem se vypsal a teď zbejvá podívat se na zoubek dalším povinnostem.