Nový rok nám opět klepe na dveře a je tedy čas na takové malé poohlédnutí na události v tomto roce spjaté s mou osobou. Na celý rok budu určitě vzpomínat, dalo by se říct jen v dobrém. Toho špatného se sice událo dost, ale jak se říká: "Co tě nezabije, to tě posílí."A já žiju, posílen.
Leden-Březen
Počátek roku byl velmi prostý, ale pozitivně naladěný. Z minulého roku jsem si nevzal nic, tedy né, nic špatného. Veškeré špatné myšlenky jsem ponechal v roce minulém a tak jsem začal znova. První měsíc v roce jsem se odpoutal od Facebooku, doufal jsem že snad navždy. Ale nakonec tato touha zůstala u kompromisu, který zněl asi takdle: "Pokud tam nebudu mít pro koho být, tak tam prostě nebudu." No jenže to jsem nevěděl, že ten někdo příjde hned v únoru. Sám už si přesně nepamatuji, kdy to přesně všechno začlo, ale vím že únorem započala má první zkušenost se vztahem na dálku. Slečna se jmenovala Nikola a bydlela kolem 350 Km ode mne. Já člověk zcestovalý a dobrodružný v tom neviděl problém. A tak jsem se citově zavázal, k tomuto faktu. Mezitím, co jsem si užíval zamilovanosti, jsem se vrátil k starým dobrým Windows Phone. Koupil jsem si starého Samsunga i900 a užíval si opět té volnosti, tedy samozřejmě spíše rozmanitosti oproti starému Symbianu.
Březen-Červen
Takdle si plynul čas a já jezdil do Čech klidně i na otočku. Rozumějte, šesti hodinovou cestu tam a šesti hodinovou cestu zpátky. Toť vše v jeden den a ještě s tím, že jsem se pokoušel užít si odpoledne i přesto že venku bylo něco kolem nuly. Kosti zmrzlé všechno zmrzlé, ale hlavní bylo, že jsem odjížděl spokojen. A má milá, byla také. Ve škole tyto dny plynuly o to hůř a nad hladinou mne držela pouze myšlenka, dalšího víkendu v Čechách. Na praxi jsem chodil nerad, ale pravidelně, protože v této době to byl jedinný stabilní zdroj příjmu. Praxi jsem měl na dole ČSM-sever, na hrubé úpravně uhlí. Špinavá, hrozná a nepříjemná to budova, plná prachu, bordelu a bandy neschopných třicátníků. Co víc si přát. Tři dny co druhý týden, jsem to musel přežít. Poté přišel jeden zajímavý den, byl to den 23. třetího měsíce a telefon signalizoval, že dnes se za námi do Karviné, podívá strýček. Taky že dojel, jeho příjezd jsme oslavili otevřením láhve vodky Absolut, po jejíž vypití jsme nakráčeli do mé oblíbené hospody. Kde jsme až do brzkých ranních hodin slavili, kdybych si byl býval jen uvědomil že ráno vstávám ve čtyři hodiny ráno a odcházím na autobus, který mne odveze až na důl. No, ale neuvědomil a ráno jsem si pěkně vytrpěl. Kocovinka to byla slušná a z celého pracovního dne, udělala jenom den odpočinkový. Ano, i v práci se dá odpočívat a pospávat, když to jinak nejde. Koncem tohoto měsíce, jsem také osedlal své nové zařízení. Byl a v podstatě stále je HTC Dream. Byl jsem z něj nadšený, protože změna z WIndows Mobile na Android, byla fatální. Přišly dny kdy jsem testoval všechny možné ROMky, které se na XDAčku objevily. Takdle jsem si proplouval životem dál, docela v poklidu. Tedy až na některý dny, který mi spestřila buď osoba z minulého roku, nebo osoby pohybující se okolo mé milé. Dělali problémy a neustále se navážely do nás dvou. Měl jsem z toho chvílema takové nervy, že když si na to teď vzpomínám, svírá se mi až žaludek. No co, blbcům člověk nepomůže. Nedalo se nic dělat a člověk to prostě musel zkousnout. Mezi tímto, se ale v pozadí pomaličku ale jistě rýsovala má budoucnost. Pomaličku se rozhýbalo jednání o práci v Holandsku. Až se to nakonec někdy okolo čtvrtého měsíce dořešilo do konce. A bylo jasno. Moody pojede pracovat do Amsterdamu. Jenže to se mé drahé polovičce nelíbilo a nepřála si abych někam jel. Hold, ale jsem člověk tvrdohlavý a stejně jsem jet chtěl. Později jsem zjistil, že jsem vlastně udělal dobře.
Červen-Červenec
Dny doplněné o výlety do Čech, o praxi na dole a školní dny promarněné ve školních lavicích našeho rádoby vzdělávacího ústavu, pomaličku odsejpaly a byl tady den D. Tedy, tomu dni ještě předcházel víkend u mé milé, nebo spíše půlky dnů strávené po jejím boku a utrácení posledních českých chechtáků. Ale zpátky k dni D, ve 23:55 jsem nastoupil do luxusního autobusu společnosti Student Agency a vydal se na 16. hodinovou cestu do Amstedamu. Kde jsem započal svou dvacetidenní kariéru v Holandsku. Tedy, měla býti samozřejmě delší, ale jaksi se poté ukázalo, že s prací je to tam bída. A tak jsme dvacet dní popíjeli, cestovali po Holandsku a v neposlední řadě zkoušeli výplody místních Coffee shopů. Nestěžoval jsem si. Pak přišel ten den, kdy jsem se měl vracet domů. Bylo to rychlé, protože to byl v podstatě útěk z Holandska. Který jsem nakonec zvládl. Po příjezdu domů, mne asi za pár dní čekalo nemilé překvapení. Najednou byla dálka překážkou a veškerá má finanční a duševní investice do šlečny Nikoly, přišla nazmar. Skončilo, to čemu dnes říkám jen "má blbost". Ono totiž, vkládat své naděje do patnáctileté holky, která ještě o životě neví nic, byla opravdu blbost. Ale byl jsem to já, jež si za to mohl. No tak z tohoto šoku jsem se zpamatoval docela rychle, dalo by se říci že megarychle. Ono to bylo taky způsobeno tím, že to byl vztah na dálku a člověk byl na tadykto odloučení zvyklý. A žít stylem udělej si sám, nebo nemáš by mne stejně nebavilo do nekonečna. Ale to už jsem kritizoval v jiném článku. Po tomdle jsem se rozhodl, dát se na dráhu podnikatelskou.Sebral jsem veškeré úspory a vložil je do zřízení živnosti a věcí okolo toho. Lítal jsem od úřadu k úřadu a sněl o něčem, co mi vydělá dostatečně dost peněz na to abych si mohl jako student říci, že se mám opravdu skvěle. Nicméně s postupem času si říkám, že jsem měl asi růžové brýle a zas takovej med to není. Ale věnuji se tomu dodneska a jako přivýdělek je to dobrý, zkušenost ještě lepší a myslím že jsem tím získal dost.
Červenec-Září
Probíral jsem se takto osamocenýmy dny, které jsem si čas od času krátil na chatu. No asi bych to nebyl já, kdybych si tam opět nenašel zpřízněnou duši a kvůli ní nepřeorganizoval svůj čas. Slečna Lenka se mi zalíbila, již na první pohled. Už když jsem viděl její fotky, říkal jsem si jak jsem narazil na někoho, kdo se na takovym chatu jen tak nevidí. Časem jsme se poznali natolik, že bych si i troufnul říci, že je to moje sestra. Ale, nebál jsem se toho. Myslím, že takovou chybu v Matrixu by si soudruzi z NDR nedovolili. Přišel den, kdy jsem se za ní vydal stopem. Vzal jsem to krásně po D1 na Prahu a vstřéc našemu prvnímu setkání jsem si to po řítil ve stopnutých autech. Na místo jsem dorazil sic trochu pozdě, ale jak se říká na to lepší se musí čekat. Užili jsme si spolu příjemného podvečera v letní Praze. Po tomto večeru nastal večer, který bych zde rád popsal. Ale vyjádřím se asi jen takdle: --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------. No a asi tak to bylo!:)
Září-Listopad
Takdle si dny šly dál a zamiloval jsem se do slečny Lenky a začal za ní na své riziko jezdit. Pomalu jsem ale získával určitou jistotu, že tato investice je dobrá. Už jen kvůli tomu kolik jí je a také kvůli tomu, jaká je. Že je stejná jako já a z toho něco málo už vyplývá. Mezitím se pomalu ale jistě přiblížil první školní den a začaly opět ty každoroční útrapy. Do toho, se doma začal rýsovat docela zapeklitý problém. Který vyustil až v jeden velký megaprůser. Do detailů se tady o tom zmiňovat nebudu, né že bych nechtěl ale z toho psaní už bych neměl takovou radost. Tendle problém vyustil až v to, že jsem si sbalil svoje věci a zmizel. Přemístil jsem své působiště do Čelákovic. Ale později jsem zjistil, že toto rozhodnutí bylo unáhlené a že jsem se vlastně přesunul do větších sraček. No nic, tak jsem se z toho musel svépomoci vylýzat. I když, příznám se, trošku mi z toho pomohla Lenka a můj strýc Martin. Nakonec jsem se vrátil do té zablešené Karviné a vrátil jsem se do stejný školy. Ale i tohle mi něco dalo, trošku jsem dostal nadhled na to jak to v naší škole funguje a vlastně jaký vztah mám k této škole já. Trošku jsem změnil názor na lidi a zjistil jsem, že vlastně patřím tam, kde jsem začal. Nečekal jsem přivítání, když jsem opět přišel do své školy, nečekal jsem to. Tohle mi ukázalo, že tam asi opravdu patřím.
Listopad -Prosinec
Pomaličku přišel Prosinec a s ním i hnusné počasí, špatné nálady a hlavně problém, který se zrodil již v počátcích listopadu, začal pomalu vřít. V podstatě dorostl do takových rozměrů, že již není řešení a já bohužel vím, že to nedopadne dobře. Blížící se Vánoce mi nepřidávají optimismu, protože vím, že již brzy opět na mne příjde ten stres, co komu, jak, za kolik, kde koupit po pařez. Opět ty špatné nálady, ve škole člověk pomalu ani nebyl, jak se to nedalo. Vzbudil se ve mne i strach z toho, že by se mohlo stát něco ve škole. Ale to je jen tak podvědomně a statečně to překrývá problém, který se týká mého domova. Prosinec uběhl strašně rychle a moc si z něj nepamatuji. Tedy, pokud se bavíme o tom pozitivním. Negativního bylo strašně moc. Ve zkratce bych to srhnul jako rodinné nepokoje na Vánočních oslavách, vyburcované emoce a všeobecná zmatenost všech. Do toho z médiií jenom špatné zprávy. Nic pozitivního jsem neshledal. Lenička mi chyběla, protože už jsme se skoro měsíc neviděli, ale v podvědomí jsem se těšil na náš den, který měl přijít až 27.12. Takdle po svátcích, jsem se vlastně v jednu chvíli sebral a odjel jsem den dopředu. Stavil jsem se na Moravě, podarovat dárky a při mém štěstí jsem měl tu čest shlédnout i živý betlém. Poté jsem se vydal za Lenkou. Užili jsme si spolu celý dny srandy a zážitků, třeba už jen díky mému daru pod stromeček. Nadělil jsem jí takový, řekněme zážitek. Udělali jsme si takový celodenní výlet a putovali jsme muzejním motorovým vozem řady 854 zvaným Lenka. :) Jinak společné dny trávíme společně po Praze nebo v posteli u filmu. A dnes, kdy dopisuji tento článek, si hodláme řádně užít. A do nového, možná posledního roku vstoupíme jako hrdinové roku předešlého, se vší noblesou a se vší ctí co se tento rok stalo. Nechť ten další je dobrý, i když si osobně myslím, že dobrý nebude. Ale i přesto vše co si myslím já, nenechte se zmást a nechte si popřát:
PŘÍJEMNÝ PŘÍCHOD DO NOVÉHO ROKU A HODNĚ ŠTĚSTÍ A ZDRAVÍ V ROCE NADCHÁZEJÍCÍM.
