Objevil jsem nový druh lidí, nazval bych je Lidé Rychlokvašní. V mém okolí se vždycky najde jeden exemplář a díky tomu že za poslední dobu je jich docela dost rozhodl jsem se tento fenomén popsat. Jsou to obvykle lidé, kteří se Vám začnou jevit jako zajímaví a mírumilovní tvorové. Najdou pro Vás i pochopení a možná se i bude zdát, že jste se hledali až jste se našli. Byť to zní, jako bych narazil na nějakou novou "letni" lásku, není to tak. Opravdu se snažím popsat lidi, se kterýma máte vztah, jež někteří nazývají jako kamarádský. Takoví lidé se objeví zčistajasna, objeví se na správném místě, ve správnou chvíli. Dokážou zaujmout, mají přirozenou inteligenci a empatii. Tyhle vlastnosti nevědomky používají jako svou zbraň. Dokáží Vás zranařit ve svůj "prospěch" což vy samozřejmě v tu chvíli nevidíte, ani necítíte. Dokážou chápat Vaše činy, Vaše jednání, Vaše chápání a Vás jako osobu. Nicméně posléze příjde určitý zlom, kdy se v druhém člověku zrodí něco čemu říkám: "kurva". Ten člověk se posléze otáčí zády a odchází jako by zde nikdy vlastně ani nebyl. Bylo by lepší kdyby to bylo beze slov, ale není. Obvykle to totiž bývá doprovázeno hromadou sraček, které Vám ten člověk začně z čistého nebe sypat rovnou na hlavu. Zřejmě je to kvůli tomu aby si ten člověk zachoval tu duševní "čistotu" a necítil se býti tím špatným. Ten člověk totiž objevil další svou obět, nebo někoho kdo je bližší. (A nebo už není z čeho brát.) Takové rychlokvašky většinou skončí a lidí, kteří takto odcházejí si už v životě nevšimnete. Ale posléze je tady taková malá vyjímka, jež potvzuje určitý pravidlo. Jsou zde lidé, ke kterým se vracíme. Z vlastní iniciativy a hlavně z vlastní blbosti. Později si totiž uvědomujete, co jste s danou osobou vlastně prožili a jaké to vše mělo důsledky. A celý takovýto návrat zhodnotíte jako další krok do prázdna. Jenže tenhle krok, je právě tím při kterém si řeknete, že tohle byla opravdu blbost. Protože člověk, ve kterém se zrodila "kurva" s "kurvou" v těle zůstane navždy. Je to totiž jeho úděl, jeho (Váš) osud. Je třeba totiž brát na vědomí, že takových lidí v životě potkáte nespočet a jak to tak vidím, nikdy se neudrží. Ale abych nebyl stále pesimistou, věřím v něco co má pevné kořeny a ještě pevnější kmen. A to co vzniká z tohoto základu, už by mohlo logicky býti to pravé, nepoznané.
Člověk si řekne, co mne to zrovna napadlo. Ale věřte, že je to jistou situací, jistými lidmi a mým aktuálním rozpoložením. Takovýmto lidem bych jen vzkázal, že..... Nevzkázal bych nic, neboť na zkažené půdě, nikdy nevypěstuješ. A tak nač rozsévat, když je i slovo zbytečné. Na závěr, rada pro všechny: Nebýt sebou, znamená nežít svůj život. Nežít svůj život, znamená zemřít. A zemřít, znamená nežít. A tak buďte jací jste, neboť to jste Vy a né někdo jiný.
"Mám mozek, mám srdce, mám i cit. Jsem to já Moody a jsem na to hrdý."
