Poprvé na cestě s LEO express

Dlouho jsem nebyl v Karviné a tak jsem se rozhodl, zastavit se tam na svátky. Jako jediný možný dopravní prostředek jsem zvolil samozřejmě vlak. Jako spolucestující, svou slečnu. A jako dopravce, LEO Express. Jízdenky jsem nestihl v zahradě natrhat dost brzo a tak jedeme za takovou tu střední cenovou hladinu. Docela jsem se na tuto jízdu těšil, neboť jednotku Flirt jsem na kolejích zatím pouze potkával a fotil. Dnes jsem se konečně dostal i na palubu. Zavděk mi přišly lístky do Economy class. I když už tyhle soupravy po našich kolejích nějakou dobu jezdí, tak jsem po nástupu hned poznal že jsou nové. 

Přes nos mne práskla ta vůně novoty. Rozhlédl jsem se a vyrazil na své místo. Do odjezdu zbývalo několik minut a já pomalu připravoval do stavu pohotovosti svůj notebook. A nastal první problém, konektivita je zde úplně mizerná. Stojíme na pražském hlavním nádraží, IP adresu jsem dostal po "pár minutách" a k netu se né a né připojit. To už mi začalo býti divné, samozřejmě během jízdy se objevují cestující, kteří si na tenhle neduh stěžují. Bohužel však dostávají univerzální odpověď. Která neuspokojí ani mne. Někdy za Českým Brodem se dostávám na homepage Twitteru a posléze i s těží na Bloggera. Nahrávat zde nějakou fotku si netroufám. (dodám dodatečně) Jinak sedadla mi příjdou vcelku pohodlná, na mou postavu jako dělaná, ale po pár jízdách v Regiojetu a jeho ex BC si prostě zvyknete na něco uplně jiného. Stoleček předemnou je na 15.4 notebook docela malý, tak abych mohl pohodlně fungovat musí přečnívat asi 10 cm přes okraj. Takže do Lea netahat nic většího než 13". Stevardka se jeví příjemně, nabídla občerstvení a snaží se i poradit když se člověk žádá nějakých informací. Donáška občerstvení je dle toho co jsem viděl docela pružná, nečekáte na své jídlo tak dlouho jako v Regiojetu. Což ostatně jdu právě vyzkoušet, objednávka zní jasně 2x Sýrová bageta a 2x zázvorová limonáda. Během chvíle nám to donesla sama "vlakvedoucí". Bageta nic moc, za ten peníz. Chybí mi croissanty z Regiojetu :(. Jinak limonáda z Černé Hory je skvělá, stejně jako všechny ostatní produkty černohorského pivovaru.  Co se týče jízdních vlastností celé jednotky, příjde mi trošku rozklepaná což ale může mít mnoho důvodů. Kladně hodnotím informační panely umístěné u stropu, na kterých se zobrazují informace o průběhu naší jízdy, zajímavostech okolo trati ale také i "reklamy" na služby ve vlaku. Na závěr tedy za tu cenu, je to pro lidi kteří chtějí cestovat levně a na úrovni. Pro mne však cenu vyrovnalo občerstvení, takže znova se povezu jen s ekonomických důvodů.

  

Výjímečně vydařené šotoledne a toulky po okolí

Po událostech posledních dní, jsem v práci dostal "nucené" volno. Mám se dát do kupy a do pohody. A tak se každý den snažím o to aby tomu tak bylo. Druhým dnem se mi daří držet si vcelku dobrou náladu a pozitivní myšlení. Možná je to tím, že jsem se opět začal věnovat věcem, které mám rád. Možná to je tím že začalo konečně i jaro a taky možná tím že konečně vysvitlo sluníčko. Jedno je ale jisté, je mi vcelku fajn. Dnešní den jsem proto věnoval svému koníčku a tím je focení. Sic jsem z dobu odcházel s tím že nevím kam půjdu a co vlastně budu vůbec fotit ale svůj cíl si mne brzy našel sám. Miluji železnici a to o mne už určitě všichni ví a tak jsem skončil kde jinde, než na nádraží a poblíž kolejí.

Celé dnešní fototoulky jsem započal ve své "domovské" stanici, kterou je stanice Praha - Vršovice. (I když pravdou je že první fotky vznikly už v Grébovce.)

Tam jsem se vyřádil asi za deset minut. Nebylo to ono a tak jsem se rozhodl že popojedu na hlavní nádraží. Což rozhodl i právě přijíždějící panťák od Benešova. Naskočil jsem a nechal se odvézt o pár kilometrů dále. Tam na mne čekalo milé překvapení. Lokomotiva 1216 v Railjet nátěru, který "hlásá" novinky ve spojení Praha-Wien-Graz od roku 2014.

A zatím co se na hlaváku šotilo, ve Vršovicích se řádně pracovalo. A že to chlapům šlo!

Po tom co jsem se tauruse nabažil tak jsem se zaměřil na další tvorbu. Když jsme se včera bavili se spolubydlícím od OSM tak mne v souvislosti s tímto systémem zaujaly budovy na svahu u sedmého nástupiště. Mají nějaký praktický význam? Nebo to jsou "vchody" do OSM?

I když už jsem si myslel že mám toho tauruse dost, tak jsem neměl. Tuhle jsem také nemohl odpustit. Budoucí kolegové bok po boku.

Pomaličku se blížil čas odjezdu rychlíku na Děčín, kterým jsem měl v plánu vyrazit do Holešovic a tak jsem se pomaličku ploužil podchodem k vlaku. Ještě před odjezdem jsem "nechtěně zmáčkl spoušť a vystřelil po slečně neznámé."

Pak už jsem se opět věnoval jen a pouze železnici. Vstříc Holešovicím.

Před Holešovicemi jsme pouštěli rozjetý kontejnerák. Který to hold stihl dřív než my.

V Holešovicích jsem z toho rychlíku vyskočil a rychle přeběhl na první peron kde měl přijíždět behěm pár sekund osobní vlak směřující do Roztok u Prahy. Byl jsem rozhodnut jet do Sedlce kde bych si pošotil další vlaky. Jenomže kdopak nám to zrovna nejel. Kolega! Takže změna plánu svezu se až do Roztok. Stálo mne to sic 12 Kč ale později se mi to mnohonásobně vrátí. V Roztokách si pohrávám s projíždějícími vlaky, s osobáky na Kralupy a na Ústí. Za tu hodinu co jsem tam čekal na obrat kolegy, který mezitím stihl zajet zpátky do Libně a zpět pro mne jsem stihl odšotit nejeden vlak. A dokonce i jeden speciální pracovní na který jsem dostal i telefonicky echo.

Pak se v Roztokách objevil krásný retro žabotlam a tak byl středem mé pozornosti.

Chvíli po odjezdu toho krásného žabotlamu si stanici "rozdělil" jedna lokotka, která si asi jela pro práci. Jeden osobák na Prahu a osobák na Ústí n. L.

Dokonce se ukázal i CityElephant Bohouš se slonem Elfíkem!

Nejvyšší čas se vydat zpátky do Prahy a tak už jsem vyhlížel svou mašinku. Už byla nablízku!

Když už jsem na ni čekal tak dlouho tak jsem si ji musel i "ošahat" že ano, jak se patří! Po cestě domů jsme pak potkali toho krasavce, kterýho jsem předchvílí šotil.

A náš společný výlet skončil v Libni, odkud jsem se už pomaličku začal trošku obklikou dopravovat pěkně domů k počítači abych se Vám mohl pochlubit s fotkama z dnešního pěkného dne.

Na závěr bych rád poděkoval pěknému počasí, které přestalo být pěkné ve chvíli kdy se mi téměř vybily baterky ve foťáku. Také kolegovi za svezení a echo na pracovní vlak. A také náhodě, která mi dnes přála.
A nakonec i lidem, kteří se na ty fotky podívaj. A těm kteří dočetli a dokoukali až sem, bonus na konec: