Věci se mají dokončit když je na ně čas, pak už totiž nebude.

V současné době mnou prochází myšlenky na změnu prostředí, na změnu toho co mně celá léta štve, ale celou dobu jsem nebyl schopen s tím nic udělat. V tuto chvíli, když se i naskytly různé problémy jsem vycítil, že právě toto bude ta nejvhodnější chvíle. Nejvhodnější chvíle, ve které se zbavím celoročního stereotypu nespokojenosti a dám svému životu nový rozměr. Co můžu říct o svém životě tady? Jenom že ve své podstatě stojí za nic. Smutek má ke mně blízko, protože má milá je daleko a ona je právě ta, které bych svůj přebytek volného času, kterého je většina chtěl darovat. Dalším spouštěčem události je také fakt, že už jsem o svých záměrech pomaličku informoval své blízké okolí a také i osoby, které jsou v nich zapleteny. A všechno tohle vedlo k zrození myšlenek v jejich hlavách, že mé rozhodnutí je definitivní a už se s ním počítá. Jenže, je tady menší problém. Já jsem si všechno promýšlel a zjistil jsem že můj plán útěku není zas tak dokonalý a že by mohl mít fatální následky. Na druhou stranu, jak již nadpis napovídá jde o jedno takové mé nepsané pravidlo. Když už o něčem takdle přemýšlíš, měl by si to udělat. Vždycky nějak bude. A události posledních dní mně v tomto jen utvrzují. A já vím, že když své záměry nedotáhnu do konce, tak z toho všeho budu zklamaný. Budu z toho zklamaný dost, protože jakmile mám nějaký plán tak jej musím zrealizovat. Nejinak tomu bude i u tohodle. Protože ho píšu i sem. Odstraním jednu velkou překážku mezi mnou a Lenkou a tou je vzdálenost. Vzdálenost a finance, které nám brání v užívání si naší zamilovanosti. Vyřeším tu podstatnou překážku a tou je vzdálenost a to protože se jedná o přesun o nějakých 370 Km na západ. Ale odstraněním této překážky automaticky vznikne pár dalších, spíše mých osobních problémů. Především na mně spadne řekněme správa financí a všeho možného okolo. Ale možná je na tohle čas a říkám si, jestli tohle neuděláš teď tak to neuděláš nikdy. V nejbližších dnech si udělám takovou analýzu toho, jak jsem schopen tohle zvládnout sám po finanční stránce společně se školou. Protože vzhledem k tomu že mám pár závazků, které je nutné měsíčně plnit vím že to budou počty složité. Ale výsledek bude muset hovořit jasně. Jasně ve prospěch tohoto útěku. A nejenom má milá je důvodem proč chci odejít, ale dalším důvodem je i škola do které chodím opravdu nerad. Ale nerad v jiném smyslu, nerad ve smyslu že se s tím má hlava nedokáže vyrovnat. Nedokáže se vyrovnat s tím prostředím a především s fungováním této školy. A právě toto vše mně donutilo k tomuto rozhodnutí.

Brzy bude čast pustit si song to say good bye...

[youtube http://www.youtube.com/watch?v=13HnYhiE7xU]

Jaké to bylo na palubě IC 1016 společnosti RegioJet.

Stejně jako ostatních 99 lidí, kteří byli stejně rychlí a stejně chtiví svézt se s RegioJetem i já jsem stihl zakoupit jízdenky na beta jízdu. Když se o týden dříve objevila nabídka jízdy s RegioJet (dále již jen RJ) za 50 Kč, ve směru Praha - Ostrava (Havířov) a (Havířov) Ostrava - Praha, tak jsem neváhal a jízdenky jsem urychleně zakoupil. Bylo volných posledních asi cca. 15 míst v každém směru. Měl jsem obrovské štěstí. Ale jízdenky jsem získal a byl připraven v pátek 23.9 jet.

Mašinky od RJ už jsem několikrát viděl a dokonce i fotil, při jejich zkušebních jízdách. Například v Olomouci. A měl jsem na ně jen pár připomínek, obzvlášt tedy estetických. Mašina mi svým nátěrem moc nesedí, neladí mi s vagóny. Dále se mi nelíbí čelo lokomotivy, které mi příjde takové prosté. Spíše bych si tam dokázal vybavit logo RJ, nebo iniciály společnosti. Jinak se mi líbí. Ale to co pro mne mělo bejt překvapení, měly být vozy pořízené z Rakouska. A i toto překvapení nebylo zas tak překvapení, protože den před betajízdou se jela VIP jízda pro novináře a ti to vše zdokumentovali, tak jsem se než jsem jel podíval i na interiér vozů. Ale, byl jsem překvapen.

See the full gallery on Posterous

Další příjemnou novinkou měl být obsáhlý vlakový doprovod a služby s ním spojené. A na ty jsem si počkal až do pátku. Na Ostravské hlavní nádraží jsem přijel o pár desítek minut dřív a sotva jsem přijel, utíkal jsem na frýdecké nástupiště, kde vlaky od Havířova mohou přijíždět. Vlak IC 1016 přijel na čas a jak i přijel tak i odjel. První takovou docela dle mého špatnou věcí, i když u betajízdy pochopitelnou byl způsob rezervace a odbavení. Na betajízdě to fungovalo asi tak, že cestující, i když měl zarezervováno místo, seděl jinde. Tam kde bylo místo. Naštěstí jsem objevil známého z Twitteru a náhodou se vedle něj v Ostravě - Svinově objevilo místo. Za Ostravou k nám do kupé přišel stevard a nabídl nám občerstvení, předtím jsme ale dostali 0,5 l čisté vody Rájec a nabídku časopisů a poté každý z nás učinil objednávku. Já si objednal  Latte macchiato a k němu jablečný dort. Objednávka v hodnotě 9 Kč. Ale samozřejmě měl jsem na výběr z velkého sortimentu. A vše za opravdu nízké ceny. Jen si vybrat. Dle referencí ostatních cestující chutnají skvěle a je radost za ně platit. A to potvrdím i já.

See the full gallery on Posterous

Další věcí, kterou bych vytknul byla rychlost obsluhy, kávu jsem si objednal i s koláčem za Ostravou a když nebudu přehánět tak jsem tu kávu dostal někde u Zábřehu n. M. no a koláče jsem se dočkal po celkovém zmatku až někde mezi Zábřehem a Ustím n. O. ale i toto se během betajízdy dalo očekávat. Práci stevardů, ale vzhledem k situaci a tomu že to nejspíše bylo po druhé ocením jako ve škole za 3. Druhou kávu jsem si objednal v Pardubicích a dostal jsem ji v Kolíně, s tím že vlak už nebyl tak natřískaný. Ale i přesto jsem byl spokojen. Káva byla dobrá.

Další věcí, kterou bych rád vyčetl byla (ne)fungující wi-fi, ta fungovala cca. do Hranic na Moravě. Poté až do Prahy nic - bohužel. Snad se to vychytá. A chvílema jsem pocítil i problémy s GSM signálem, což je ale dle mého ve vlaku přípustné. Vozy jsou údajně vybaveny zesilovači signálu, ale v rámci naší beta jízdy údajně nebyly osazeny sim kartami všech operátorů a od 26.9 by již měly fungovat na 100%. Uvidíme jak to bude s wi-fi. Nicméně do Prahy jsme dorazili na čas a palubní personál se s námi loučil u dveří. Jízda to byla skvělá a utekla nesmírně rychle. I když tuto trasu vlak absolvoval za obvyklou jízdní dobu. Hold v komfortu RJ se cestuje vždycky lépe. Na závěr bych tedy jen ještě uvedl, že s námi cestovali i "černí" pasažeři a to lidé s jízdenkami ČD, kteří zatím nemají zaběhlé rozdílné jízdné. Ale jeli nejen ti, ale i naši cestovní plyšáci.

Autorem fotek je @OndrejKuhn

Podivnost posledních dní

Jak již název článku vypovídá, něco není správně. Poslední dobou se okolo mně dějí docela podivné věci. Tedy, alespoň mně příjdou podivné a zcela neobvyklé. Něco kolem mně, zcela ovlivňuje mé myšlení a mé rozhodnutí. Ať už ve světě hudebním, tak i v ostatních směrech. Můj hudební vkus se již nějakou chvíli potápí kdesi v moři docela pomatených songů. Potkávám zajímavé lidí a činím zajímavá rozhodnutí. V tuto chvíli ve mně přímo ožívá pocit, pocit který mi říká, že něco je jinak. Ohromně jinak a já stále nemohu přijít na to, co je tedy jinak. Stojím před jedním velkým rozhodnutím, opustit domov, kde žiju už přes 18 let. Rozhodutí, které mne postaví na nástupiště k vlaku dospělosti a samostatnosti. Má to své výhody, ale také ohromné nevýhody. Ale říkám si, vždyť ty jsi ten, který obvykle nevýhody překousne a nějak se s něma vyrovná. Jo vyrovnám! Ale teď nevím, zda-li jsem připraven se vyrovnávat s tak velkýma změnama. Další změnou v mém životě je opět mé zaláskované já, opět a zase. Už by se i mohlo pomalu zdát, že už "to" jenom střídám a na začátku každého vztahu, již čekám zklámání jakéhokoliv formátu. Teď ale nic takového neočekávám a mám pro to pádné důvody. Těmi je téměř 100% podobnost nás dvou, chvílema začínám pátrat po tom zda-li nemám ztracenou sestru, ale nic nenapovídá tomu že by tomu tak bylo. Jak tohle všechno souvisí s podivností? Není Vám podivné že v tuto obzvlášť podivnou chvíli, plnou podivných jevů a rozhodnutí objevím někoho tak extrémně podivně podobného? Já jsem za tu podivnost ale moc rád, protože kdyby to bylo všechno tak prosté a jednoduché, byla by to prostě nuda. Jenže, proč se v mé hlavě rodí sedm minut před půlnocí, takové myšlenky? Zítra bude další prosté, nudné pondělí, které si ale okořením na křesle zubařském. A opět si říkám, proč já tam chodím, když si za těch třicet kaček stejně jen poslechnu že si špatně čistím zuby a nic víc, za svých třicet korun nedostanu. Povídám si, že už i medicína je takový malý business, kde si každý lékař drží své pacienty. No co je na seznamu dál. Jo! Ty podivné zvuky ozívající se ze sklepa, který je o dvě podlaží níž. Vůbec mi to neleze do hlavy a vůbec za tím nemám žádné souvislosti. Je to už třetím dnem a já doposud nevím, co je zdrojem tohoto. Určitě to bude nějaká hloupost, která mne pouze jen nervuje, ale i tak mne zajímá o co jde. Je to uplně stejné, jako s tím co mi tady tikalo, až jsem po třech měsících zjistil že to jsou bráchovy kapesní hodinky, které nechává na stole. Další podivné myšlenky...

A vlastně všechno co jsem napsal je podivné, protože to už píšu sem. Mám chuť něco psát? Nebo jen prostě ventiluji své myšlenky? Nebo, mně napadá, nehledám si tu podivnost za vším zbytečně? Pociťte podivnou změnu hudebního vkusu. Nachvíli!

 

[youtube http://www.youtube.com/watch?v=l4hmAvNQN6o]

Jak jsem potkal vskutku zajímavé lidi.

Dnes když jsem takdle vyřizoval věci nezbytné k přežití, při cestě z banky jsem v rychlostí projel kolem zajímavě oblečeného chlápka. Zrovna si z někým povídal a tak jsem se nezastavoval, ale oblečením mi připomínal mnicha. Mnicha, který barvou svého oblečení v člověku probudil optimismus. Jak se ten optimismus u mne projevil? To je prosté, jejich vědění a učení pocházející někde z Indie a okolí, tudíž ze zemí, kde se provozuje mnou jediné uznávané náboženství a to Budhismus a proto se ve mně probudila myšlenka, zda-li to nejsou opravdu budhisti. Jel jsem si tak dál a u nákupního střediska jsem potkal dalšího, ale byl taky "obsazený". V tom kolem mne procházely mladé slečny s tričky na kterých měly napsáno: "Petice pro přímou volbu prezidenta." Ale ty taky jaksi nejevily zájem o to mi tu petici nabídnout. A tak jsem si řekl, zkusím se vrátit, třeba ten první chlápek už bude volný. Věřte nebo ne, už z dálky na mně mával. A tak jsem u něj zastavil a započala naše diskuze. V prvé řadě jsem dostal do ruky pěkné knížky, které jsem si mohl prohlédnout. Už na první pohled jsem věděl že je to přesně to, co vím že má smysl. Při tom, když jsem si tuto knížku prohlížel byl jsem zavalen logicky znějícím výkladem o čem v podstatě tato knížka je a proč bych si ji měl přečíst. Podotýkám, že šlo opravdu jen o to že mi byla popsána a že do doby než jsem se zeptal kolik stojí, o koupi nebyla ani řeč. Což už také trošku značí, že tam nestáli jen kvůli prodeji ale i kvůli tomu, aby zájemcům pověděli zač je toho loket. Tak jsem tam stál a se sympaticky vyhlížejícím mnichem jsem si povídal. Nechal mluvit i mne, což se obvykle u takových lidí, kteří na ulici šíří určité vědění nestane. A i to má svou logiku. Protože křesťané a všelijaká taková havět má za cíl jediné, šířit svou víru na základě své "pravdy", kterou musíte příjmout. Není prostor pro diskuzi, je to jen o tom v co budete věřit. A jenom jedinci, kteří svou mysl nemají příliš vivinutou, tohle vše bezstarostně příjmou jako nejlepší pravdu. Všechno je jen o psychologii, je všem jasné že kdo má peníze a kdo má zlato má moc. To je jeden z důvodu proč jsou kostely vyzdobeny zlatem, proč si myslíte že je církev takdle nechala vyzdobit? Protože tím chce dokazovat moc a sílu "boha". Něčeho, v co lidé, kteří nemají logické vysvětlení na věci, které se dějou okolo nich budou věřit. Samo o sobě, je církev jenom jedna velká mafie, která ovládá statisíce lidí. Je to takový botnet, jak my lidé z IT říkáme sítí počítačů, kteří byli zootročeny pro nekalou činnost. Ale zpět k situaci. Stojíte uprostřed ulic v Karviné a povídáte si z někým, kdo s Vámi komunikuje na úrovni a nechá Vás říct Váš názor. Jeho vzled ve Vás probouzí jen pozitivní pocity a chvílema máte pocit, jako by jste se bavili s někým sobě rovným. Byl jsem pozván i na jejich vystoupení, které proběhne dnes odpoledne na Karvinském náměstí. A tak jsem si vyžádal nějakou vizitku a letáček, který by mne odkázal na jejich web. Vše jsem s úsměvem dostal. Poté došla z mé strany debata o ceně knížek, o kterých jsme se chvíli bavili. A cena byla víc než příznivá, i kdyby jen za to že by se člověk jen zabavil a nic z nich neměl. Za největší knížku, která byla o mnoho větší než lží plná bible, chtěl 200 Kč - mít je u sebe tak si ji i koupím, i když nevím zda-li bych měl čas ji číst. A když už, za jak dlouho bych takto velkou knížku přečetl. Další ostatní, spíše příběhově založené byly po 100 Kč - které jsem bez 10 kč u sebe také neměl a poslední pojednávající o reinkarnaci - ve kterou mimochodem věřím, ale nic o ní tak nevím, za 40 kč. Ty jsem u sebe měl a jelikož mne toto téma docela zajímá, koupil jsem si jí. Obsahově vychází na necelých 100 stránek, což za cenu 40 Kč a mé schopnosti ji přečíst, je to skvělá koupě. Nehledě na to, že jsem jistým dílem přispěl těmto zajímavým lidem. Svůj rozhovor jsme zakončili podáním rukou a úsměvem. Odjížděl jsem spokojen. Po cestě domů, asi 200 m od místa odkud jsem vyjel, jsem potkal právě toho druhého kolegu, zastavil jsem u něj a prohodil jsem s ním pár slov, pochlubil se novou knížkou. A v tu chvíli přišel šok, zeptal se mně jestli příjdu na to jejich vystoupení, na což jsem odvětil že bohužel mám do večera dost práce. A on se mne zeptal co dělám. A posléze si i sám odpověděl, ty děláš do IT. Mne spadla čelist na zem a nechápal jsem. Podali jsme si ruce a já jel domů. A takto, jsem potkal zajímavé lidi, v pátek 16. září.

Kontakt: www.prabhupadbhavan.cz - Stránky centra hnutí Haré Kršna v Brně.

Poznámka: "Obvykle, když na ulicích vidím postávat jehovisty nebo podobnou verbeš snažím se jim vyhnout a nebo se u nich zastavím a totálně je zdeptám pravdou o jejich víře. Nemyslím doslova zdeptám, ale spíše je dovedu do stavu, kdy se ke mně otočí zády a bavit se semnou dál nebudou." V tomto případě jsem však jednal zcela jinak, vysvětleno výš.