Obraz světa mého

Říká se, že svět je obrazem našich myšlenek. A já čím jsem starší, tím více si to uvědomuji. Neboť nejhorší představy, kterým jsem věnoval své myšlení a obavy se mnohdy vyplnily, přesně tak jak jsem si "vysnil". Jsem si samozřejmě vědom toho, že je tohle špatně. Že bych rozhodně neměl myslet na to, že se něco nevydaří nebo podobně. Protože takhle si akorát škodím sám sobě. Škodím svému světu. Ale nějak se tomu nemůžu ubránit. Prostě s tím bojuju.

Taky stejně vím, že mé chování a myšlení zákonitě ovlivňují zvyky. Zvyky, kterými se řídím. A za posledních pár let jsem si vybudoval sérii špatných zvyků, které jenom podporují to všechno špatné. Všechnu tu žárlivost. Nenávist. Netoleranci. A prostě vůbec to co ze mne nedělá vůbec dobrého člověka. Vnímám sebe v těch chvílích jako velice ubohou bytost. Ale mindráky nezměníš ze dne na den. Že jo. A pak nastoupí na řadu chlast, kterým jsem se naučil léčit smutek. V těch chvílích si neuvědomuji totiž, že to vlastně jenom zhorším. A stejně to dělám.

Já vím, že na to nemám prachy abych si vylejval hlavu. Ale stejně se pro to obětuju, abych měl na chlast a mohl na chvíli zdrhnout do toho jiného světa. Kde je mi zcela lhostejná demence lidí okolo. Kde najednou na chvíli neřeším celosvětový problémy, který jsou až moc... na hlavu. Je totiž hrozně smutný, jak se lidi řítí z pořádnýho kopce a dole nečeká nic jiného než hromada sraček. A voni ještě přidávaj. Aby tam byli co nejrychlejš. Jo! Takový to je. Asi. Ale taky to může být jenom obraz mýho světa, o kterým denodenně čtu a přemýšlím o něm. Nemám totiž nic lepšího na práci.

Samozřejmě taky tohle všechno může být i díky tomu, že je prostě zkurvená zima a všechno je tak šedivé a hnusné. Že má svoboda, není rovna té co mám v létě, kdy můžu bejt kdekoliv a můžu klidně spát v lesích, na loukách a vůbec tam kde je ten vliv civilizace nejmenší. Nejlepší by pro mne asi bylo, odpoutat se od internetu a všech těchdle technologií a odejít daleko od lidí, kteří mne poslední dobou strašně štvou. Možná bych někoho vzal s sebou, ale... to by musel být někdo, kdo by byl absolutně samostatný a s myslí otevřenou, tak jako zatím nikdo kolem mne nemá. Nebo o nikom takovém nevím. A nebo v mém světě není a já jsem nejlepší? To je taky možné, může za to egoismus.

Ale proč jsem takový? Přemýšlel jsem o tom. A přišel jsem na to, že se to celý zhoršovalo s tím jak se mnou lidi postupně vyjebávali. A že jsem to nesl fakt špatně. A tak se ze mne stal ještě větší kokot než byli oni sami. Zase tím jdu proti sobě. A tak jsem vlastně zjistil, že místo toho abych si pomohl, tak jsem se dostal do pěknýho průseru. A to takovýho, který teď sám řeším fakt hodně těžce. Ale pokud budu mít pevnou vůli, tak zvládnu. Doufám v to. Stačí jenom vytrvat, dokud neuspěji. Tak jak mne to učí už roky Mandíno.

Společenské konvece říkají, nabídni horký nápoj osobě co není ve svý kůži.