Mám pocit, že veškeré mé výpady za hranice mají vždycky stejný konec. Skončím vždycky zpět v ČR. Vracím se abych si užíval, abych pil, abych si užíval dalších bohémských věcí, ale stejně si po týdnu řeknu že to je vlastně to co mi vlastně nic nedává a že je to výsledek toho že se děsně nudím. Nudí mne místo kde jsem, nudí mne okolí a má potřeba je zase někam zmizet. Od tý doby co jsem přijel z Pobaltí myslím na to, že se někam přestěhuju a udělám si tam svý "doma". Ale válčím s tím, jestli vůbec chci a jestli vůbec tohle ještě zvládnu. Mám silné obavy, že pokud tohle udělám začnu se cítit svázaný. A kdo chce být svázaný? Lidi kterým to nepříjde. Lidi pro který je to normální způsob života. Ale já jsem našel v něčem úplně jiným. Můj život na cestách je úplně něco jinýho, než život normálního běžného smrtelníka žijícího na jednom místě.
Stanete se na tom vyloženě závislý, na tom adrenalinu, na těch zázracích a ta každodenní nuda běžného života Vás potom začne uvnitř pomaličku ničit. Pak dle mého přichází takový výbuch srovnatelný s atomovým. Probíhá to ale jenom v naší mysli. Začíná tam pořádný boj myšlenek. Válka. Krveprolití. Něco se Vám stále snaží namluvit, že by to mělo skončit a že bych měl udělat "něco". Ale to "něco" neumím definovat, protože ještě dříve než to "protistrana" vysloví a snaží se to definovat, její hlavou proletí šíp. Hořící, pro jistotu. Myšlenka praskne jako héliový balónek. A nic s tím nezmůžeš. Mezitím totiž vyletí další tisíc a každý s názvem destinace do který bys měl vyrazit tentokrát. Nebo s názvem zážitku.
Zdá se že vyřídím formality tady v ČR a zmizím na chvíli do Německa. Opět se zašiju v tom podivným městě. S tím podivným člověkem. A budu zase chvíli žít, tak nějak zvláštně. Ale tentokrát mu nepovím kdy odjedu. Prostě přijedu. A odjedu kdy budu chtít. Tímpádem by nemusel přijít ten pocit svázanosti. A to by mohlo být skvělý. Vezmu si s sebou nějaký Eura ať mám kdykoliv na pivo a nemusím čekat až na to dojde. Možná bych si konečně mohl sehnat i nějaký notebook na psaní, ať se můžu zároveň i věnovat tomu co mne baví. Psaní. Mohl bych se taky začít učit základy dalších jazyků s čímž by mi mohly pomoct nějaký online kurzy co jsou určitě grátis. Možná bych konečně mohl vymyslet i něco, co bude generovat nějaký příjem a nebude to závislé na tom kde zrovna jsem. Ale s tímhle jsem tak trošku opatrný, kvůli průserům v ČR.
Poslední dobou taky tak trošku cítím zodpovědnost za pár lidí okolo. Neustále jim předhazuji super zážitky a zkušenosti a oni je potom porovnávají se svým životem. Končí to trošku jinak než bych čekal, chodí pít víc a víc. Některý pochytila taková touha po hazardu, která ve výsledku více bere než li dává. Co je smutný, že já chodím s nimi. Takže za posledních pár dní jsme skončili v herně či kasínu na několik dlouhých hodin. Vlastně to byl opět výsledek toho, že jsme nevěděli co s časem a evidentně i se zbytkem peněz.. Ale doufám že jsem hned obratně vyřešil, pan Táta chce hlídat malého, takže jsem se rozhodl obětovat hned několik večerů v řadě této činnosti. Aspoň nebudu chodit na pivo a dělat kraviny v nočních barech. I když mne to asi bude lákat. Ale bude to stále jistit lahváč a zodpovědnost za to ráno brzy vstát.
