Ano.. nadpis odpovídá následujícímu obsahu. Opravdu mám pocit, že jsem umřel. Né ani tak fyzicky, ale spíše psychicky. Dnešní snění bylo kruté. Pamatuji si vše jen tak mlhavě, ale pamatuji. Tak jdem na to umírání...: "Stál jsem na zastávce s někým jsem si povídal. Když v tom se na nás začlo valit auto, velké auto. Oba jsme uskočili a skončili na zemi. Nezranění, jenom pár vlasů vytrhanejch od toho jak andělé strážní popadli naše hlavy a hodili s námi. Auto rozstřelené ve zdi. V šoku, co se stalo se zvedám pomalu ze země. Ten kdo tam byl semnou mi říká, v tom autě nikdo určitě není.. tak jsem řekl, kdo by ho asi tak řídil. Jdu se tam podívat, ti lidi budou určitě potřebovat pomoct. Pak už jsem slyšel jenom nechoď tam.. benzín! Stihl jsem se otočit pouze zpět. A přišlo to.... ohlušující rána, kterou doprovázelo ohromné teplo na mých zádech. V tu chvíli jsem viděl jak pomalu letím vstříc silnici. Jak dopadám čelem k cestě... Jak dopadnám s hromadou střepů a kovu. Jak z mé pusy vyteče troška krve. Přišlo nějaké zatmění. A probuzení nastalo ve chvíli kdy se nademnou krčila skupinka lidí v červenožlutém oblečení. S neskutečnou bolestí mne otáčeli na záda. Zaslechl jsem resuscitujem... V tu chvíli se mi zavřely oči a doufal jsem ve vysvobození." O to bylo horší probuzení, ležel jsem opravdu na zádech. Ležel jsem v téměř bílých peřinách. Byla mi neskutečná zima. Bál jsem se pohnout a do opravdového probrání mysli zbývalo pár chvil, pár chvil než jsem si uvědomil že to byl vlastně jenom škaredý sen.
