pátek 12. září 2014

Na poslední chvíli

Je 21:20 a ty čekáš na to až se ti na Facebooku objeví zpráva, která bude značit tvé vytržení z reality. Útěk do temné deštivé noci s kapsou plnou myšlenek. Jenom takové to nedočkavé držení telefonu. Poté je ale už 21:40 a ty si říkáš, že už to nepřijde. A že pokud to nedostaneš do deseti minut, tak rezignuješ. Ale pak je 21:49 a ty chceš říct, že naposledy přidáš pět minut, ale neuděláš to. Ve 21:50 svlékáš vše co jsi na sebe tak poctivě navlíkl a dnes už neočekáváš nic. Nepřichází ani zpráva, ani nikdo. A vlastně čekáš i na něco dalšího, od včerejšího večera. Ale taky se nedočkáváš a tak už kleješ. Uleháš do postele. Zvonek. 21:51.

Nakonec polevuješ a s několika nadávkama seběhneš schody a tam už čeká kamarád. Víš že má trable, stejně jako ty. Ale víš, že je nevyřešíš a jenom je vyslechneš a potají za rohem spálíš. Vedeš ho ulicemi města, které se najednou leskne. Chrlí na tebe dlouhé příběhy spojené s ženami, jejichž myšlení absolutně nechápe. Můžeš ho ujistit, že to jednou pochopí. A přitom víš, že mu lžeš. Protože to sám nechápeš a nikdy zřejmě chápat nebudeš. A pak tomu všemu dáte společně jméno. A najednou se všechno vyřeší. Pak už jenom vnímáš jak procházíš vlhkými útvary mlhy, které místní park jakoby spoutaly. Je to ale takové to nevinné pouto, takové přirozené. A zase v tom vidíš jisté věci, které by si vidět ani neměl. Paprsky světla z lamp protínají tyhle pohyblivé mráčky nesoucí se jen lehce nad zemí a vytvářejí paprsky, jako by sluneční.

Každou chvílí máš chuť se rozběhnout do té mlhy, která houstne asi nejvíce uprostřed tmavé louky. Z nebe na ní bedlivě kouká strážce. Strážce v podobě měsíce, který svou silou probijí své zájmy skrz mraky na nebi. Ale neuděláš to, protože vedle tebe jde stále někdo kdo má pocit že do tebe právě vkládá problém jménem další a že z druhé strany vyleze řešení jménem další. A nebo už možná taky nemá a potřeboval se jenom vypovídat. Poté to otočím a povím mu něco já. Nečekám však odpověď, rozlousknutí, nic. Jenom jsem to potřeboval říct. Že si s něčím teď nevím rady a že pokud s tím budu muset něco udělat, udělám to tak že to bude "bolet. A když už tak o vlku, tak se nakonec našeho setkání rozezní telefon. Naposled dnes.