Už nadpis vypovídá o tom co se bude dít. Splním si svůj dlouholetý sen, sen se osamostatnit. Zbývají mi poslední tři dny, čtyři noci tady v Karviné. Ve městě ve kterém jsem strávil základy svého života, ve kterém jsem se naučil mnoha věcem a zažil mnoho. Kde jsem poznal mnoho lidí, kde jsem se naučil žít po svém, ale hlavně kde jsem strávil dětsví. Při pomyšlení na následující dny ve mně ale vyrůstá můj nepřítel, který se mně snaží zničit zevnitř. Je to stres. Stres, který mne bude zřejmě následující dny doprovázet téměř všude. Mám strach z následujících činů, z následujících povinností a hlavně z nových lidí, kterých se v mém prostředí v krátké době objeví příliš mnoho na to abych mohl racionálně posoudit jací jsou a udělat si první dojem. Samozřejmě lidé, kteří plní svou vedoucí funkci ve vzdělávacím ústavu, do kterého od úterý nastoupím mi jsou velice sympatičtí a jejich velkorysost mne překvapila. Samozřejmě se budu držet pravidla: "Jak ty na mně, tak já na tebe." a i jim se dostane velkorysosti odemne.
Nový začátek si vyžaduje nové plány, nový systém fungování věcí a nový pohled na okolní dění. Jediným nosným pylířem v tomto je má psychika podporována Lenkou, až poté přichází na řadu plány, které jsou napsány černě na bílém papíře. Systémy, promyšlené v nitru mého mozku a pohled připravený jako pomyslné brýle.
Píšu tady bláboly, nedivte se. Jsem jen snůžkou nervů, třesoucích se nad nastávající dobou. Času je málo, událostí příliš mnoho. Nechť zvítězí nejsilnější já!
A nakonec, bude třeba postnout tento song:
[youtube http://www.youtube.com/watch?v=1gmgwx77osw]
0 comments:
Okomentovat