Před chvílí mne napadlo, že se každý se občas ptá jak být šťastnější? Ptá. Lidé okolo mne, lidé se ptají nahlas druhých, nebo jenom sami sebe. A co jim odpovědět? Jak jim poradit? Zamyslel jsem se na toto téma a tohle mne napadlo. Těžce se cizímu radí, protože ti lidé jsou "slepí" a nevšímají si věcí, které by je mohly činit štastnými. Jsou to maličkosti co jsou kolem nás, jsou to lidé, kteří nás chtějí udělat šťastnými ale my nechceme. A v neposlední řadě jsme to vlastně my, kteří si můžeme pomoci být šťastní. Pokud totiž budeme plní negativity, tak nikdy šťastní být nemůžeme. Takže, v prvé řadě je potřeba otevřít ten kohoutek a tu nádobu plnou negativity vypustit. Stejně tak jako to děláte na toaletě a je to pro Vás zcela běžné. Akorát to bude to negativní z Vaší hlavy. To totiž nutně potřebujete jako první. Nemyslete na ty zlé věci. Nechte je prostě být.
Druhou věcí samozřejmě bude prostředí ve kterém se pohybujete. Máte li totiž kolem sebe samé prudiče a negáče těžce se budete této negativity zbavovat. Ale i to jde, protože je jenom na Vás jaké lidi pustíte do svého bližšího okruhu. A právě teď Vám hlavou asi proběhlo, no jak si asi můžu vybrat lidi co semnou chodí do práce? Jezdí ráno metrem? Nebo dokonce jsou v mé rodině? Nemůžete i můžete. Nelíbí se Vám vaše práce? Tak proč do ní chodíte? Víte že na světě je tolik příležitostí, že by jste právě vy nemuseli marnit svůj život v práci, kterou nemáte tak rádi? A stále si na to stěžujete? A vytváříte kolem sebe dusno? Trošku se zamyslete, proč děláte to co děláte. A pokud nejste spokojení tak to změňte! Podstatné je si uvědomit že lidi nezměníte, ale můžete se od nich držet dál.
Co Vás může v životě srazit? Vaše domněnky a představy. Víc než půlku mé rodiny teď trápí jedna věc a to je jejich představa o mém životě. Měli představu jak bude vypadat. A chtěli to tak moc, že nakonec jsou nasraní že to tak není. Moje poslední holka měla taky představu a najednou si uvědomila že to není tak jak si myslí. Tak prosím, nemarněte svůj čas vytvářením něčeho co se nikdy nemůže stát a nebo něčeho co nemáte šanci ovlivnit. To samé dělají rodiče, chtěli by mít úspěšné děti ale svou výchovou z nich dělají tupé ovce. A když se ta jejich tupá ovce jednou probudí a usmyslí si udělat něco jiného než si ostatní myslí že je správné, je popravena. Né doslova, ale v jejich myslích. A tak jsem černou ovcí rodiny a dobrých 90% z nich mne už nebere. Vlastní otec už mi ani pořádně nepopřeje k narozeninám. A proč? Protože nechodím do práce a nedělám to co by si přál on. Nejen on si mne srovnává s druhými, co "něco" dělají. A podstatné je to, že to co dělají je "normální".
Říkám si kde se z těchto lidí vytratilo to nejdůležitější? Ta láska? Ztratila se snad v penězích? Ve vidině pěněz? Majetků? Kde sakra je? Kde je ten respekt k druhým jako živým bytostem s darem života? Všichni jsme neradi když nám někdo kecá do života, ale přesto to sami děláme druhým. V poslední době jsem se setkával s takovým jednáním, které se dotýkalo i zprostředkovaně mne. A nebyl jsem z toho nadšený. Prostě pokud Vás něco na někom sere, tak se to proboha nesnažte za každou cenu změnit. Protože pak jdete přes mrtvoly. Raději se těch lidí zeptejte co by opravdu chtěli, stejně tak jak jsem to udělal před několika hodinami já. Někoho, s kým jsem byl rád jsem se zeptal co opravdu chce a nakonec z toho vyšlo, něco co jsem úplně nechtěl slyšet ale musím to respektovat. A opět za to mohly asi domněnky, asi nejsem zas tak dokonalý jak si myslela. Asi můj život není takový jaký si myslela že je. A to je to. Kámen úrazu. Hledáme si dokonalé partnery ale po čase zjišťujeme že tak dokonalí nejsou, nebo si dokonce myslíme že se změnili, oni se nezměnili, oni jsou furt stejní, jenom naše představa o nich se vytratila a my jsme konfrontováni s realitou.
0 comments:
Okomentovat