Psal se den 10.4. 2012, bylo něco kolem 9. hodiny ranní a já stál na autobusové zastávce na Dejvické. Zvedl jsem telefon a zavolal jsem majiteli jedné "nemovitosti", která mi měla zajistit odrazový můstek do života v Praze. Domluvil jsem si prohlídku a za pár desítek minut jsem již stál před dveřmi a zvonil na majitele. Šli jsme se na ten "zázrak" tedy podívat. Byla to jedna (ne)obytná místnost o ploše 25 m2, umístěná ve sklepě. Místnost bez oken, s umyvadlem které poskytovalo pouze studenou vodu. Vše nově udělané. Za cenu, za kterou to nabízeli přijatelné. Po chvíli jsem rozhodl a řekl jsem že do toho jdu. V tu chvíli jsem asi udělal pořádnou blbost. Za týden už jsem se tam stěhoval, smlouva o pronájmu byla podepsána, kauce zaplacena a nájem do 30.4. také. Přišlo první zklamání, byla mi tam docela solidní zima. První noc jsem si tedy vůbec neužil a místo toho abych se krásně vyspal do nového dne, jsem tak akorát mrznul až do rána. Spal jsem ve spacáku a čekal jsem že to bude dostačující - nebylo! Další den, jsem začal zařizovat nezbytné věci k přežití, nějaké to jídlo a v neposlední řadě jsem se rozhodl navštívit strýce. Tak jsem se vydal na druhý konec Prahy, kde jsme to mé popražštění oslavili. Zpátky "domů" jsem se vrátil asi kolem 23.h večerní. Opět do té zimy dole, do toho chladu do toho neútulného prostoru. Pomalu jsem ulehl do postele a došlo na další zklamání. Postel byla absolutně vlhká, studená a spacák taktéž. Říkám si, paráda takže tuto noc se taky asi moc nevyspím a zrovna v noc před prvním nástupem do práce. No nic co nadělám, oblékl jsem se jak nejvíce to šlo a ulehl jsem do "své" postele. Ráno jsem se probudil celkem brzy, rychle jsem se svlékl a hledal jsem své večer odložené oblečení. Nalezl jsem, taktéž studené a vlhké! Panebože! S nechutí jsem to na sebe oblékl a rychle vyletěl z toho "hnízda". První ranní paprsky slunce mne naplňovaly vnitřním teplem a mé oblečení se začlo aklimatizovat. Do práce jsem dorazil včas, dostal jsem úvodní rychlozaškolení, seznámil jsem se s týmem lidí se kterýma budu pracovat a hned jsme byli vysláni na služební cestu. Jak milé, po takové noci. Stáli jsme před sídlem firmy a čekali jsme na služební auta, pro které došli členové ostatních týmů. Avšak přijelo pouze jedno, byl to starší <> Espace. Do toho píčovskýho auta se naskládal tým, mně krajně nesympatických lidí. Byl jsem neskutečně rád, že já na tom jsem omnoho lépe. Pak vyjelo naše škodovácké auto a my se vydali směr Kolín. Lžu. Vydali jsme se směr benzínka za rohem, kde si většina osazenstva dala kafe a půlka osazenstva našeho vozu začla balit brko. Já se zakecal s tím jedním kolegou a tak ten asi hodinový prostoj na benzínce mi vůbec nevadil. Poté jsme se vydali směr Černý Most a vyrazili jsme na hradeckou dálnici. Následovala zastávka u Hummer tvrzi, kde si opět půlka osazenstva došla do Burger Kingu pro sváčů a kde byl spálen již zmíněný joint. Poté jsme vyrazili směr práce. Po příjezdu do Čáslavi jsme konečně vylezli z té popelnice a vydali se po potencionálních klientech. Za necelou hoďku, jsme měli na kontě tři lidi a měli jsme pro dnešek v podstatě hotovo. Následovala cesta domů a můj návrat do nory. Takdle to (ne)fungovalo až do pátku. Kdy se v práci (čti: po cestě za prací) na základě demokratického hlasování rozhodlo že se dnes nebude pracovat. Samozřejmě, né že by mi to vadilo, ale v situaci ve které jsem byl jsem opravdu nutně potřeboval motivaci a jistotu že budu mít vydělané peníze. Tuhle motivaci a jistotu zcela shodil fakt, že uzávěrka pro výplatu je 25. což by pro mně ve výsledku znamenalo pouze dva dny práce a poté čekání až do 16.6. na další výplatu. Tohle byl důvod, proč jsem od tama musel odejít. Opustit relativně pohodové kolegy a práci, která mne víceméně bavila. Na základě tohoto rozhodnutí jsem dospěl i k názoru, že dole v té noře již být nemůžu! A začal jsem přemýšlet jak se od tama vymanit. Došlo na zajímavý nápad, který jsem začal realizovat. Nakonec jsem našel cenově srovnatelné bydlení, která začnu obývat od pondělí. Chtěl bych samozřejmě podoktnout, že kvalitou se zcela vůbec nemůže srovnávat s tím, kde jsem byl doteď. Tendle krok mi ale začal komplikovat jeden ze spolumajitelů toho prostoru ve sklepě a začal mlít cosik o tom, že mi nevrátí kauci. Takže, komplikace je na světě a ve mně se probouzí svině a zmrd, který mu to dá pěkně zežrat. No a jak se mi jinak líbí život pražský? Docela líbí, obzvlášť díky promyšlenému systému dopravní infrastruktury a možností míst, kde člověk může zalézt a vůbec nikoho nezajímá proč tam je....kdo je....apod. A to jsem ani nezačal ještě o škole, to je teprv masakr. Došly mi prozatím tři maily ohledně učiva, které budu muset vstřebat do hlavy a s prominutím? Z té matematiky jsem se doslova posral. Nechtějte vědět, ani o co tam jde. K tomu můj notebook uplně pláče z toho jak je přestárlý, jeho šasi je už značně opotřebená, klávesnice pláče při každém stiknutí klávesy a někdy už ani nejeví známky života a prostě ten znak nenapíše. Když shrnu posledních pár desítek řádků do jedné věty, tak bude znít takto: "Vzhledem k problémům, které komplikují můj nový start se v současné době cítím zcela na hovno." Když jsem ale stál před tím rozhodnutím, vybral jsem si ČERVENOU. Tak teď si to všechno MUSÍM asi prožít na vlastní kůži.....
0 comments:
Okomentovat