Nastalo období, které nemohu nazvat jinak než revoluce. Kolem mně se vyrojilo mnoho problémů, mnoho situací a mnoho závěrů. Všechny z nich jsou radikální a proto tohle období budu nazývat "krvavou" revolucí. Lidé jež se před tímto období zdáli, jako lidé s pochopením, jako lidé s úctou jsou nyní nepřáteli. A naopak, lidé jež do této doby byli na okraji mého pomyslného společenského žebříčku se pomalu dostávají k jeho vrcholu. "Všechno je zvrácené!" Vykřikl jsem. Samozřejmě tuším, že to není nic dobrého, ale každému dle zásluh přeci. Když proti Vám někdo vytáhne veškeré dostupné zbraně a chce Vás jimi zničit do posledního kousíčku Vašeho už tak zničeného já, nemůže zůstat na špici. A už vůbec ne, ve Vašem okolí, protože kdo chce revolucí přežít, měl by jí vést. A s nepřáteli ji daleko nedotáhnete. Za to, když se budete držet lidí zasvěcených a lidí kteří se Vám rádi podmaní za záruku spokojenosti a jisté opory, tak není nemožno nevyhrát. Boje vřou na všech frontách, na frontách pokrevních, na frontách lásky, na frontách přátel. Pomalu se ukazuje, kde jsou Vaše slabiny a Vaše silné stránky. Přesně tam, kde by jste to nečekali. Teď oba dva zjišťujete, že stojíte bok po boku, v jednom těle a prožíváte neskutečně komplikovanou proměnu všeho okolo Vás. Jisté propojení Vašich osobností se najednou nevylučujete a oba dva, zjišťujete že jeden se stává větším a silnějším. Zkoušíte oba dva bojovat o svou čest, o své místo na tomhle světě, ale jenom jeden má stále navrch...... "Stejně všechno vždycky skončí špatně... " Povzdechnu si a ukončím tenhle pro Vás nesmyslný článek.
"Takdle seděli, na hvězdy hleděli. Kouř z cigaret k nebi vypouštěli a přesto se cítili osamělí."
Poznámka pod čarou: Ty, jež to čteš, stejně tomuto textu nikdy neporozumíš, neboť já umím psáti tak, abych porozuměl pouze já.
0 comments:
Okomentovat