Tak a je to tady, můj pražskej život se stal dočasně minulostí a já opět brázdím tento svět s životem sbaleným na zádech. Bylo to těžký, moc těžký. Znáte to, opustit domov. Místo, kde jste měli svoji postel, své příjemné prostředí, kde Vám bylo fajn. Ale, nebylo to jenom o tom, bylo to i místo kde jsem toho moc prožil. Strávil jsem tam dlouhý chvíle s L. a ještě delší s A. Dlouhý večery, při svíčkách. Opilecký estrády a vůbec, tak všechno dokola. Spával jsem tam po dlouhý práci ve vlaku, po dlouhý pařbě... Tancoval a zpíval. Užíval si nespoutanýho sexu o kterém musela vědět snad celá ulice. No, prostě mi ten můj domov bude chybět. Ale, bylo to opravdu nezbytné. Právě všechny tyhle věci mne tam tížily, protože jsem na ně furt myslel. K tomu se přidaly menší finanční výpadky a pernamentní úzkost byla na světě. Je čas změnit místo působiště.
V den osudný, kterým byla minulá středa. Nebo, počkat - předminulá. Jsem hroznej já vím, nenapsal jsem o tom ale jsem si toho PLNĚ vědom! A všechno chci napravit. Stál jsem na nádraží ověšen batožinou, měl jsem jízdenku na dlouhou dobu poslední vlak z Prahy. Zažil jsem loučení s T. a povím Vám bylo to těžké. Byl to skvělej parťák, skvělej spolubydla a já toho chlápka měl vážně rád. To víte, za dva roky soužití s někým tak nějak toho člověka začnete brát jako vopravdovýho kámoše. A že T. kámoš je! S J. jsem se ani nerozloučil a ani mi to moc nevadí, asi by to mělo bejt slušností, ale my dva mezi sebou žádnej vztah neměli. Možná je takovej ten, hele vedle je někdo.. Nevím téměř kdo. Asi takhle. Na welcome párty se tak nějak vybodla, ohrnula nosánek nad naším výletem do města. Prostě nic. Sociální interakce na bodu mrazu. Nevím zda li to bylo naši kompatibilitou či něčím jiným, ale já jsem opravdu myslel že jsem ji vybral dobře. Ale, člověk se mýlí a Moody hned dvakrát že jo! Takže tímto bych blogově ukončil pražský život.
Dny které následovaly po tomto kroku byly velmi zmatené, vůbec jsem si neuvědomoval jak se to stalo všechno. Jak rychle se to vlastně nakonec seběhlo a vůbec, všechno okolo. Každopádně, musel jsem se z toho nějak dostat protože prvotní depka přišla až nečekaně rychle. Člověk si pak vlastně uvědomí, že nemá kde bydlet. Že vlastně, položil ten slušnej život na hřebík a stává se opět poutníkem. Bolí to, ale trošku mne uvnitř těší ten pocit volnosti, nespoutanosti. Právě z tohoto pocitu, vyplynul nápad jet na výlet do Polska. Stopem? Do Krakowa? Co přestávka v Cieszyně? Couchsurfing? Rozhodnuto jedno báseň!
V ten den rozhodl jsem se odjet rovnou, sbaleno jsem v podstatě stále měl a tak to bylo rychlý. Obepsal jsem pár couchsurferů, zajistil si noclehy a vyrazil. Svezl jsem se expresem do Českého Těšína, někdy za soumraku. V tom nejlepším. Měl jsem v Cieszyně někdy kolem páté sraz s Julkou, ale musel jsem jej ještě telefonicky potvrdit. Což byl strašák jako kráva. Anglicky mluvit s polkou. Jako bych vůbec neuměl anglicky, připadal jsem si. Ten pocit však po pár minutách hovoru zcela zmizel. Jako by tu ani nebyl. Julka může až kolem 17:45, má ve škole ještě hodinu. Nevadí. Pocit střídá stres se setkání s někým neznámým a z fotek sympatickým - jako bych měl rande, ale s couchsurferama se zásadně nerandí. Zašel jsem si k vočkovi na dvě, abych zklidnil tlukot srdce a stres. Byly dobrý, účinek jsem zdvojnásobil silným a velmi dobrým espressem. Za hranice naší země vydal jsem se pomalou chůzí. Sraz jsme měli na "market square" u kašny. Chodil jsem nervózně kolem, čekal ze které náměstí na mne vyběhne má dnešní hostitelka. Byl jsem ve stresu. Když v tom jsem uvnitř totálně vybouchl, pozdravila mne malá roztomilá polka (COŽE? Takovou hezkou hostitelku budu dnes mít? Oh yes!). Rovnou v úvodu jsme se domluvili, že se spolu budem bavit polskočeskoanglicky - protože nač furt speakovat, když jsme vlastně skoro stejnej národ. Souhlasila.
Dostal jsem nabídku, zda li jít někam na pivo. Nebo že půjdem někam na "mezipárty" a nebo k ní? No tak samozřejmě jsem chtěl vidět kde budu spát a tak vůbec, chtěl jsem vidět i její spolubydlící. Cestou jsme rozebrali tolik věcí, jako by mezi náma neexistovala žádná jazyková bariéra. Bylo to fajn a já pomaličku poznával svou hostitelku. Byla skvělá společnice. Opravdu, věřte nebo ne. Po cestě k ní jsme koupili asi deset piv ještě, nějaký jídlo a v Biedronce se dozvěděli že prej nám asi nebylo 18 (jako že už dááávno bylo) ale urostlá prodavačka slovem: "dovud" rozprášila veškeré mé mínění o mém "rozhodně starším" vzhledu. Nevadí, ukazuji dovud, platím 20 zlotých a letíme k Julce domů. Poznávám Piotra a Blanku. Sympaťáci. Teda, P. byl takovej no zvláštně vtipnej protože měl takovou santovskou kombinézu. Ale jako v pohodě. Pili jsme piva, povídali si. P. pekl cukroví a my řešili s Julkou a B. všechno co nám přišlo na jazyk. Nejvíce jsme se však asi nasmáli nad slovíčkem kurva v jazyce polském. Poláci by, kdyby jej zakázali - to slovíčko kurva - snad prej přestali mluvit.
Za tónů What does the fox say a nezkrotného smíchu B. nad tímto prapodivným songem se vydáváme na párty někam na "měškanie" či co to Julka neustále opakovala a dodávala že to je nějakej další studentskej kvartýr. Uaah! Už jsem byl docela cinklej, ale o to víc jsem se jim mohl věnovat. Byla sranda. Otevíráme byt v nějakém pavlačovém domě, plnej polský mládeže, plnej dýmu z ganji, plnej bordelu. Dveře ložnice se střídavě otevírají a zavírají a ložnice stále uvítává nové a nové nocležniky na čas kraťoučký - ve zkratce: "šukalo se o sto šest." Muhahah. Na stole kýbl, bong, hromada vajglů. Po zemi poláci a polky. Během hoďky se půlka bytu vylidnila. Odešli na párty, mi ještě chvíli zůstali a načali víno který jsem Julce dovezl jako prezent pro hostitele. Po další půlhoďce odcházíme na párty do klubu Panopticum. Jdeme městem, které už dávno spí. Na hodinách jest něco kolem půlnoci a já se divím, že v tuhle hodinu, ve středu ještě někam v POLSKU můžete jít. Patnáct minut chůze, mne pomohlo trošku vystřízlivět - ale nemohl jsem zbavit dojmu halucinace. Přidává se k nám Michal - přítel od Julky (Kurvadrát!! - vzájemně se ujišťujem o zcela nezaujatém přístupu a uzavíráme pakt o neútočení ať už fyzické či citové) Je to fajn týpek, docela rozumnej a je to ČECH! Panopticum slyšíme už z dálky, je to skvělej klub. Protože vypadám jak hippiesák a spolukalící také, platím vstupné 20 Grošů - asi 2 koruny?? Ani to ne. Klub je plnej, PLNEJ! Krásný holky, dobrý pivo a rokec. Uaaaah! Na parketu se nedám zastavit, totální masakrovní pogo mne co chvíli vyhazuje z davu. Pivo jest všude po mne rozlito. Pohledy, které neznačí nic špatného. Takhle se mi to líbí! Tancuju s kým můžu. Pak přišly na řadu Czarne Myszy! Super koncert! Opravdu! Fakt skvělý hity a můj hlas dostával pěkně zabrat! Nějak se pak překlopil čas a já už bezsil padal do prázdných křesel. Byl jsem totálně na šrot!
Odcházeli jsme někdy kolem páté ráno. A cesta domů byla krutá povím Vám. Julku už jsem od té chvíle neviděl. Protože musela ráno jet do Lodze. Já jsem nemohl moc spát, protože jsem byl zaprvé na šrot a zadruhé spal jsem v její posteli. A za třetí, prostě to nešlo! Když už jsem ale usnul, tak mne z krutého snu vzbudil zase budík - v osm jsem chtěl vyjet do Krakowa a taky jsem měl vzbudit Michala. Kocovinka - Krakow se ruší. Jedu domů. Po cestě domů ještě nakupuji trošku uzenin a dávám se do pořádku pitím. Po příjezdu domů končím v posteli. Bolí mne v krku, mám kocovinu a mám zablokovanej celej krk. Fakt konečná! Ale takhle to má bejt. Tímto bych vlastně ještě chtěl poděkovat Julce a všem za skvělou společnost! A vůbec, za úplně luxusní párty necelých pět kilometrů za hranicema. Wau! Nikdy bych tohle neřekl, že se takhle skvěle pobavím takovej kousíček od zcela nudných měst v ČR - a to je tady každej tejden. Shrňme to:
+ Ceny jako u nás
+ Holky hezký, asi tak jako u nás
+ Pivo se dalo pít
+ Nikdo mne nechtěl zbít!
- Někdo nemá rád poláky
- Pro někoho může bejt problém jazyk - nebo polská ožralština
Takže, tímto bych to asi zakončil - protože opravdu jsem vysílenej - válím se v kavárně jako správnej kavárenskej povaleč a nespal jsem moc. Takže - další písmenka brzy, možná zítra, možná večír.
0 comments:
Okomentovat