Rok nám pomalu končí a jak bylo zvykem poslední dva roky, je třeba si opět shrnout události uplynulého roku a udělat si takový malý ohlédnutí za uplynulým rokem. Jenom tak si shrnout všechny hezké i nehezké věci, udělat za nimi tlustou čáru a do nového roku si vzít pouze to dobré a příjemné – i když v mém případě, to bude zase všechno a nejen to dobrý.
Leden – Březen
Vstoupit do roku v náručí milované osoby je asi to nejkrásnější co Vás může potkat. Novej rok nám sice začal slzičkama, neboť má drahá nějak neunesla to že její máma je nejspíše sama doma. A tak se mi rozplakala, i přes to že jsme v sobě měli tolik alkoholu, že jsem se až divil že to její drobné tělo vydrželo. Přiťukli jsme si u mne v kuchyni, přiťukli jsme si s červeným lambruscem a sladce se políbili. Cítil jsem se opravdu skvěle a říkal jsem si že to bude opravdu hezkej rok, pokud nám to spolu takhle hezky půjde dál. Protože, vše co se stalo předtím tomu jenom nasvědčovalo. Hned první ráno našeho roku nás oba celkem trápila kocovina – mne samozřejmě v mnohem menší míře než A. ale i přes to všechno jsem se svou milou chtěl vyrazit do ulic města a tak jsme taky vyrazili. Toulali jsme se po nádražích, jezdili po městě a hlavně jsme si šli koupit nějaký dobrý jídlo. Večer nás čekal tradiční pražský novoroční ohňostroj a já se stále vznášel v obláčcích z toho že nový rok začíná takto… Měli jsme docela problém se tam dostat, ale znáte to – jsem koumák a tak jsme se tam krásně dostali a dokonce i na čas. Oblohu zaplnily obrazce novoročního ohňostroje a já po boku A. z náplavky sledoval stejně jako tisíce všudypřítomných lidí tu krásu. Další dny byly tak nějak ve znamení trávení zbytku prázdnin společně s A. částečně na Kladně, částečně v Praze.
Takovou zajímavou událostí začátku roku, bylo nějaké pobláznění mého telefonu. Samsung teda šel na reklamaci - v tu chvíli jsem byl bez chytrýho telefonu – což mi v práci silně nevyhovovalo. Nemohl jsem koukat na zpoždění, nemohl jsem improvizovat, nemohl jsem moc tweetovat. :( Začal jsem vozit hrozný vlaky a bylo to všechno takový smutný – znáte to on ten začátek roku je prostě potom takovej depresivní. Hnusný počasí, moc práce, zima. Hnus. K tomu všemu ještě nebylo moc peněz a tak jsem nějak přežíval na dlouhejch šichtách. A. toho měla dosti do školy, stresovala se díky blížícímu se pololetí no a tak to znáte. Všechno to na mne docela často doléhalo. Každopádně snažil jsem se ji podpořit co to jen šlo, jezdíval jsem za ní po práci a odjížděl velmi brzy ráno zpět do práce. Tenhle život mi tak nějak vyhovoval, teda, co se timemanagementu a všeho s A. týkalo. Až na ty depky. :(
Série maličkostí, kávy na nádražích, noviny grátis u pokladních, dlouhý dny za okny vlaku, mnoho mnoho lidí, zrzka z Pardubic do Chocně (Jo i na tebe si rád vzpomenu.).
Doma mne sere spolubydla protože dělá moc bordel, doma je zima jak svině, všude všechno na nic!
To říkám, tyhle zimní měsíce jsou na hovno!
Nejraději bych byl neustále u A. hrál s ní The sims, vařil a dělal kraviny v posteli. Mazlil se s její kočkou a koukal na ni když spí. Ach!
Občas se stavím do Bohumína na pár piv s Maxem, schválně se tam vždycky sliju – víte co, tržby na hovno a člověk se na těch vlacích cejtíl úplně k ničemu. Achjo!
Jednoho takového dne, kdy jsem popíjel v Bohumíně a čekal na Šíravu – nedorazila. Její strojvedoucí zemřel při srážce jeho vlaku s posypovým vozem. Bylo to smutné, z Bohumína jsme jeli náhradní soupravou a vůbec, nebylo to příjemné.
Začínají takový obavy o práci u ČD.
Únor a do Prahy se přistěhoval další Karvinský emigrant. Chlastáme, děláme kraviny a pomaličku oba začínáme hledat práci. Proč oba? Protože já jsem pro ČD skončil. Změna odměňování a stále se zhoršující pracovní podmínky byly jízdenkou do světa nezaměstnaných.
A. omdlela v soupravě metra, tahal jsem ji ze soupravy na peron. Asi jsme něco přehnali.
Jeník perník - chtěl nás zlákat do super DREAM MLM Jobu.
Na konci února jsem začal pracovat jako obchoďák v Apčku, začíná nová kariéra. Která není moc dlouhá a ani moc výnosná, ale chvíli jsem zas něco znamenal. Chvíli jsem byl ten bastard, co Vám bušil na dveře kvůli internetu a televizi. Ups!
Tím bych asi tenhle čtvrtrok ukončil, už si vybavuji pouze útržky.
Duben – Červen
Ohoho, blíží se jaro a je to taky znát na A. její apetit se zvětšuje. Ale jsem za to rád. Tohle rád tak nějak přerušuje oznámení, že jsem asi otec. Uh!
Tohle byl asi takovej jeden velkej zvrat v celém tomhle roce. Moody táta. A. to oznámila mámě, docela vážně se o tom bavily a já? Já byl dost v rozpacích. Ale na druhou stranu, jsem byl vlastně i rád. Měl jsem být pan tátou s tou sexy holkou, která mne neskutečně bere, se kterou je mi fajn. Jo! To mohla bejt výhra. Třeba bych konečně dostal rozum. Naštěstí se to nekonalo.
Doma se pohybuje někde na cestě Praha – Kladno – Praha, nevím kde jsem doma.
Občasný toulky po republice, vzpomínám na menší TrainTripy do Karviné.
3. května slavíme výročí, po práci jedu za A. dostávám od ní nádhernej dort, flašku rumu a skvělou večeři. Celej večer je skvělej, nádhernej a zakončenej úžasným sexem. (O mnoho lepším než kdykoliv dřív) Byl jsem šťastnej co všechno pro mne udělala.
Návštěva Kladenského minipivovaru, pořádná útrata a docela řádné společenské vyžití ve společnosti A. a její mámy s jejím přítelem. Pivo bylo užasný!
Občas mám takovej pocit, že… není něco v pořádku. Stále to v sobě dusím a tak se podívám na místo zapovězené. Brečím. Protože zjišťuji že to celé asi nemělo smysl.
Probouzení vedle vrnící kočky.
A. mne bodla nožem do nohy. Né naschvál. Nebo, že by?
Nějaký výlety s Truckem po česku.
A. se semnou rozchází takovým nemilým způsobem, nemilé informace, krutá realita, moře slz. Stojím v krutém dešti na zastávce, brečím a jsem totálně na dně. Hodně mne to ranilo. Opravdu hodně.
Zjišťuji že všichni byli řádně falešní, děkuji za ujištění a utvrzení v tom že není radno někomu věřit.
Červenec – Září
Kulatý narozeniny, začínám dělat administrátora v Aholdu, končím v Aholdu – potápím se. Je mi stále smutno z toho všeho s A. nemůžu si na to stále zvyknout. Po dlouhý době navštěvuji opět psychologa. Snažím se dát dokupy, ale místo toho začínám akorát tak moc chlastat. Zmizeli kámoši, zmizela ona = pro mne všechno v hajzlu jest. Na víc si asi nevzpomenu, protože tohle bylo opravdu moc silný.
Říjen - Prosinec
Nějak jsem se rozpil, o práci nezavadím a začíná takovej nějakej bohémskej život. Připadám si stále sám, ale na víc než nezávaznej sex se s lidmi nezmůžu. Twítuju, bloguju, nedělám nic. Poznal jsem P. s ní jsem si užil docela fajn sex, ale ten zážitek zkazilo uvědomění toho kolik jich bylo předemnou. Uh! Poznal jsem K. v Plzni – to samý, akorát… trošku naopak. V tomhle případě jsem byl já ten, zkušenější a blbější. Cajk…
Končí pražský život – přechodně jsem v Karviné a chystám se do Anglie.
Párty s Julkou v Polsku.
Mnoho chlastu v Karviné – aneb. prohlubuji svůj alkoholismus.
Obětuji Vánoce, Silvestra, všechno – odjedu totiž na Vipassanu do Žihle.
/zde možná něco doplním po 1. Lednu až se vrátím z Vipassany/
Vím, bylo to hrozně slabý ale já se opravdu moc necejtím. A tak Vám tak suše popřeju hezký svátky, a šťastnej příchod novýho roku. Já jedu meditovat a dostat z hlavy vše špatné.
Shrnutí? Tenhle rok byl takovej docela divokej, slzy A. na začátku roku značily slzy po celej rok, protože jsem plakal dosti. Chlast na začátku byl předzvěstí velkého pití. Prázdná peněženka, značila málo peněz po celý rok. Víte co? Nebylo to špatný, ale.. byly lepší chvíle. Každopádně nelituji ničeho, i když mi někdo stále chybí - i když by neměl(a). A vůbec, nejsem stále vůbec v pohodě.
Poděkování? Asi hlavně spolubydlovi T. asi i A. za to co jsem s ní za tento rok stihl, P. za výtečný sex, K. za tu trpělivost semnou a všem ostatním za to málo/hodně co pro mne udělali a já si při psaní nevzpomněl.
Jo a samozřejmě, události bylo více ale v tuto chvíli nejsem je správně vyjádřit písmenky. Bohužel. :(
0 comments:
Okomentovat