Holandská story den 1.

Včera večer jsme se plantali po praze, otěžkáni taškami. Celé naše životy jsme museli sbalit do jednoho kompromisu. Tohle tričko ano, tohle ne. Tyhle gatě ano, tyhle ne. Bylo to náročné, po těch několika letech odloučení od společnosti. V autě měl člověk více méně už vše. Teď jsme si ale vše sbalit nemohli. Ale i tak to moc nebylo znát. Obtěžkáni celkem dvěma batohy a dvěma cestovníma taškama jsme se doplahočili na Florenc. Odkud začínala naše cesta za dobrodružstvím - tedy, vlastně za prací. Za novým životem. Nečekali jsme eldorádo, ani nic podobného. Jsme znalí reality, ale.....

Po neskutečně únavné cestě autobusem společnosti Regiojet, jsme se konečně po 15. hodinovém utrpení pro naše páteře a kosti, ocitli v Bredě. Ve městě nedaleko vzdáleném, našeho nového útočiště. Tento přesun jsme zvládli díky Uberu a super řidiči jménem Muhamad- původem ze Somálska. Náš řidič byl tak plný optimismu a radosti ze života, že jsme tušili že máme vyhráno. Nabiti pozitivní energií a radostí jsme byli vysazeni před branou kempu. Kempu, ve kterém máme minimálně následující tři měsíce bydlet. Našim úkolem bylo najít domeček - identický se všemi okolo, kde měla býti kancelář oné společnosti GoodStay. Naše agentura, nás prodala agentuře, která nám našla práci. Ta agentura nám také našla agenturu, která našla agenturu, která nám našla a poskytla bydlení. A tak to vlastně vypadá místní trh s pracovníky z "východu".....

Po příchodu na ubytovací jednotku - řekněme li chatu, byl pln očekávání, jak to teda nakonec bude vypadat. Vnější půdorys nasvědčoval podobnému uspořádání jako jsme měli minule, ale zdání klame.
Uvnitř je to trošku jiné, ale princip je ten samý. Los nám určuje pokoj dole. Díky bohu?

Zaprvé se nebudu muset ožralý trmácet do schodů, zadruhé nebudu muset pomáhat T. a zatřetí, hajzlík máme přímo naproti pokoje. SUPER!

Radost však opadá po návštěvě společných prostor. Všude syf, hnus, bordel a smrad.

Spolubydlící nejsou k zastižení a tak se žádné vítání a seznamování vlastně nekoná.

Což se mění asi po 3. hodinách během kterých stíháme navštívit Lidl a do krve vpravit pár desetin promile alkoholu. Na uklidnění. Naše chutě jsou shodné. Balíme to, konečná. Odjezd. Tohle pro nás není.

Shodou okolností jsem přibalil flašku rumu a ta nám pomáhá zcela změnit mínění.

Nakonec ležíme v povlečené posteli, máme puštěnou uklidňující hudbu, v krvi nám koluje český rum a po seznámení téměř se všemi spolubydlícími lidského původu jsme celkem spokojeni. Dáváme tomu volný průběh. Nic jiného nám totiž nezbývá.