Včerejší noc byla docela záhul na moje nervy. Ulehli jsme do postelí někdy kolem 22. hodiny a na baráku byl poměrně klid. Řekl bych během 23. hodiny jsem usl. Né na dlouho. Ve 23:30 se rozrazily dveře baráku a dovnitř vtrhli sjetí spolubydlící. Samozřejmě jeden z nich si hned v obýváku, který je mimochodem za stěnou u mé postele, pustil nějaký posraný španělský seriál. Který pěkně hlučně zněl ke mně do postele.Do toho si o patro výš někdo pustil hudbu nahlas no a aby toho nebylo málo, kreténi se museli nahlas bavit někdy do půl třetí ráno. V 3:40 mne vzbudilo rachocení za dveřmi a někdo kdo potřeboval použít záchod, který je hned přes chodbu. Super.
Ráno jsme leželi asi někdy do 11. hodiny a to protože nás ve 12 čekal sraz s někým s agentury, kdo nás měl odvézt do továrny na sušenky. Rozmýšleli jsme se jestli zdrhneme včas, nebo nasadíme životy a přežijeme to. Rozhodnutí padlo. Hození mincí a naše životy budou teď trošku jiné. Továrna na sušenky je ve zkratce jedna dlouhá linka plná sušenek. Nic víc. Několik míst na balení, sklady a to je vše. Řekl bych že žádná extra složitá technologie se zde nekoná. Co by taky člověk chtěl, není to chemička ale výroba cookies.
Po prohlídce továrny a všeho jsme se konečně dostali k našim dopravním prostředkům. Hlavním lákadlem proč sem vůbec na všechno kývl bylo to, že dostaneme služební auto, se kterým si ve volným čase budeme moci volně cestovat po Beneluxu. (Samozřejmě za svoje). No, když jsme dnes dostali kolo, tak mne přešla prdel. Kurva. Do práce to je 5 km a to budeme muset každý den zvládnout tam i zpět. Plus shop, že jo.
Trošku jsme si ty kola dneska zajely a musím říct, že stačilo. Do rána minimálně.
Měli jsme dnes mít noční, ale plánování nám to změnilo a tak do konce týdne budeme mít ranní. Takže, jsme si aspoň zajeli na nákup a tak. Trošičku to tady prozkoumat.
0 comments:
Okomentovat