Opět nezklamal jako každý rok, kdy v tuto dobu jezdívám do Těšína. Tento rok jsem si tuto procházku užil obzvlášť, ikdyž né zrovna s dobrýma myšlenkama. Procházel jsem promrzlé uličky historií nabitého města, procházel jsem centrum města a pozoroval lidi. Všichni v předvánočním spěchu, někam spěchali, ani se nepousmáli a s kameným výrazem v tváři procházeli kolem mne. Nakonec jsem svou procházku na hradním vršku a z pozůstatků hradeb zhlížel k sněhu pokrytému nočnímu městu, překrásný pohled to byl jehož sílu ještě umocňovaly tóny klavíru Ludovica Einaudiho.
Kvalita fotek je bohužel už špatná, jelikož jsem je fotil mob. telefonem.
0 comments:
Okomentovat