Dlouhá cestička, prašná a temná čekala na vás, vy jste tam stáli a zvažovali zda-li se po ní vydáte. Měsíc svítil, hvězdy svítily myšlenky bláznily. V těle kolovala silná láska, silná jako letní slunce, silná jako stádo divokých koní. Nakonec jste se vydali, vydali do tmy, temnoty nočního lesa. Strach a vzájemná pomoc jen upevňovala vzájemné pouto, vás dvou, vašich pocitů. Nakonec strach přešel a vaše myšlenky a pocity se soustředily jen na váš pohled do očí, na odraz měsíce v nich, na odraz štěstí v nich. Nebylo už času, čekat na zázrak, vaše rty se k sobě blížily rychlostí dopadajícího pírka, které právě spadlo hrdličce ze stromu. A tak jak nakonec pírko na zem dopadlo, vaše rty se spojily a vaše duše splynuly v jednu. Tak jsem tam stáli a stáli, do toho hvězdy padaly a draci umírali.......
"Napiji se čistého vína, jakmile dopiju tento pohár braku"
0 comments:
Okomentovat