Dva zamilovaní

Byl jednou jeden človíček, ten žil skoro až na samým konci světa. Bejvával to docela samotář, ale i přes to vyžadoval někoho u sebe mít. Žil si tak sám, svůj docela nepovedený život. Den co den, koukal do dáli a přemýšlel jak se maj ostatní lidi. Jaký je to nebýt tak sám, jaký je to být milován. Stále přemýšlel o tom, jak někoho udělat šťastným natolik, že by i on sám mohl být šťastný. Čekal na svou pravou, ale ta se stále nikde neukazovala. Ano, znal jich pár předtím. Bejvával šťastný, ale skončil tam kde skončil. Myslel si že jeho život už končí, ale nebylo tomu tak. Tak jak v těle musí být krev, tak stejně důležitá je i láska. On si vždycky přál, mít svou milou a milovat se s ní až do smrti. Ale jeho sny mu vždy nějaká zkazila, lásky z jeho srdce ubrala a pak se stejně na útěk vydala. Když už myslel, že je pozdě a že láskou jeho srdíčko už nikdo nenaplní. Přišla ta pravá, ta úžasná, ta láskou zklamaná, jejiž srdíčko mu nebylo lhostejné, protože jeho na tom bylo úplně stejně. Nikdo z nich nehledal náhradu, oba hledali to co jim nikdy nikdo předtím nebyl schopen dát. Byla přesně taková, s jakou žil spokojený život ve svých nejhlubších snech. Byla taková, jiná než všechny předtím, byla to prostě ta pravá. Ale všechno to mělo jeden háček, z konce světa to za ní bylo strašně daleko. Ale i tohle jejich láska bravůrně zvládla, byla by to jejich láska nezvládla kdyby nebyla tak silná a ona nebyla ta pravá. Jednou se odhodlal a utekl z toho konce světa za ní, celou cestu ale přemýšlel zda-li bude taková jaká si myslí že je, jestli není náhodou jen výplod jeho fantazie. Když nakonec objel pomalu celej, pro něj "svět", všechny jeho sny se staly skutečností. Stála před ním, koukala na něj... Oba dva překvapením, padli si v náruč. A když tam tak stáli, koukali na sebe... nestačilo jim to, jejich láska byla tak silná a chtěla být projevena. Jejich ruce, se navzájem pevně chytily a jejich rty se v jeden spojily. Líbali se tak vášnivě, tak odhodlaně... tak oddaně jejich lásce. Láska od tý doby byla, to co za ně rozhodovalo. Pomalu si uvědomovali,  díky jejich lásce že už není jen on a ona, že právě tyhle dvě slůvka splynuly v jedno... v My. Dokázali se vášnivě líbat celý hodiny, ale nic z toho nestačilo na to aby byla naplno projevena jejich zamilovanost. Na projevení jejich lásky, by jim zdaleka nestačil ani celičký život.... Jenom Luky a Niky, to byli ti dva, kteří se tak až dodnes milují.