Přišel jsem o smysl svého bytí. Přišel jsem o někoho koho stále miluji, o někoho kdo mi na tomhle světě byl oporou, o někoho s kým jsem měl chuť překonávat všechny nástrahy. Ten člověk tady pro mne už není...A mne nezbylo nic než oči plné slz. Protože taková ztráta je až srdcervoucí. Nemůžu dělat nic, vůbec nic. Všechno mi totiž připomíná nás, nás dva.. Vařit nemůžu, protože jsme často vařili spolu. Nemůžu jen tak ležet v posteli, protože jí tam cejtím.. protože tam nechala žvejkačky, protože jsme tam lehávali a spali spolu. Mazlili jsme se tam. Povídali si... Nebo jen tak na sebe koukali. Zeď voní po její vůni a mé myšlenky mne tam dokonale ničí. Psychicky... Protože jsem byl ponechán na pospas. Odhozenej jako bezmocný kotě v dešti.Nemůžu sedět jen tak tady dole, protože jsme zde sedávali a společně koukali na filmy.. poslouchali hudbu... jedli... pili.. Když výjdu ven.. uvidím ji tam stát, protože na mně čekávala před domem. Nemůžu nic. Nemůžu jít do obchodu, protože se mne pan Wong na ní zeptá. Jak se má... a vše okolo... Světě jsem bezradnej... Protože nemohu příjmout ztrátu své druhé půlky, bez půlky nemohu existovat.... Mezitím mi zazvonil telefon... sms... s nadějí že píše něco hezkýho po ránu... s nadějí že mi odpovídá na mou sms...vyběhnu schody.... koukám na telefon...buší mi srdce... čtu... brečím... jste v prodlení s vaším závazkem...odpadám do křečovitého breku.... plného nářku.
Nevím co budu dělat.. nevím jak budu existovat a hlavně vůbec nevím jestli existovat chci. A není to jenom aktuální myšlenka, je to kvůli tomu, že jsem zde byl jen pro ni. Pro nikoho dalšího. Nikdo další pro mne na tomhle zkurveném světě neexistoval. Veškerou důvěru... celý zbytek lásky... vše co jsem měl... bylo i její.. pro ni... pro nás...
Teď není nic... sedí tady jedna socka... která nemá nikoho... která nemá budoucnost.. která nemá život....
Tohle je konec šťastného Moodyho, konec Moodyho jakého znáte, konec všeho.. co jsem znal.
0 comments:
Okomentovat