Kaluž zvratků

Jmenuje se to kaluž zvratků, aby Vás to odradilo od čtení. 

Vrátit se z Itálie, po tak bohémském výletu byla kravina. Obří. Místo nebe je tady nějaká šedá mrdka. Venku to smrdí, něčím co nechci raději popisovat a v mým těle se hromadí nenávist. Proč jsem tady vlastně jel? Říkám si. Dokola. Někdy od dubna jsem se v životě omezoval, kvůli někomu druhému. A vedlo to k čemu? Úplně k hovnu. Je mi z toho akorát na nic. Jak jsem mohl být tak debilní a opět věnovat svůj drahocenný čas a sílu pro něco, co je tak pomíjivé. Myslím že je opět čas se s těmi lidmi nesrat. Vymrdávat jim mozky z hlavy a používat je jenom k tomu, k čemu chci já. Né k čemu si přejí oni mne. Stejně jsou to všechno nevděčný mrdky. Zní to sobecky, ale je to jedinný způsob jak ochránit sebe.

Není nic jistějšího v životě, než vlastní rozhodnutí a cesta. Jakmile tohle všechno člověk vsadí na úkor někoho druhého, brzy o to může přijít. A o to víc, pokud není tupá ovce a buduje něco výjimečného. Láska se dneska prodává v supermarketu. Kupte si jí kolik chcete, nejlépe tuny do zásoby. Pak Vám to stejně shnije někde v ledničce a vy si budete moci jít koupit další. Jak prosté. Už to není jako kdysi, kdy jste museli zasadit semínko a čekat jestli vyroste. Dneska je to SPOTŘEBNÍ věc. Továrny na city. Továrny na sex. Všechno tohle zdvojnásobuje utrpení, které přichází po vystřízlivění. Měl bych asi více chlastat, měl bych dělat to co chci a neměl bych vůbec spoléhat na někoho druhého.

Lidem totiž totálně jebe v poslední době. Jedním z příkladů je jedna kámoška, kterou jsem dvakrát vzal na trip. Ona si našla přes net nějakýho borce, byla s ním někde na jednom tripu a totálně je z něj vyteklá. Dneska se stěhovala do Anglie. DO PÍČI TO UŽ NEMÁ NIKDO MOZEK? Kamarád povídal, že prej ve středověku a ranném novověku lidé věřili že při sexu člověk dostává z těla i kus vědomí, takže je možné že už ty lidi promrdali všechno co v těch hlavách měli. Další je číča, no to je taky případ ty vole. Vzal jsem jí do Itálie. Viděl jsem jí poprvý v životě. A hned třetí noc jsem jí vopíchal na dětským hřišti ve Florencii. No, věci mají takový spád, že by se z toho jeden posral. Jako na mrdání si nestěžuju, ale když už jsme takový, tak pak chtěj něco "normálního" když normální je promiskuita. Pak se mi můžou všichni divit, jak se směju jejich naivním vztahům, které jsou tak prohnilé jak společnost sama.

Řešení? Moody? Vymrdej se na to. Vůbec to neřeš. Sbal si věci a píčovinky a táhni zase někam do hajzlu. Odtamtud se všem posmívej a snaž se aby si se z toho nepozvracel. Jednoduché, ne? Jo. Kdyby nebyl posraný prodloužený víkend a já nejel do pojebaného města tady na severu Moravy abych se dozvěděl že jsem přijel ztroskotat. Plány, se změnily. Totálně. Všichni mají v píči. A já si to zas moc beru a pak o tom píšu. A jde to z toho asi cítit co? Tolik sprostých slov kurva všude. Bych rozmlátil i ten notebook.... všechno! Dejte mi chlast! Zmrdi!