Když se Moody pere, tak se všechno sere.

V posledním článku jsem se zmiňoval o tom že bych měl začít víc chlastat. Měl jsem dodat, měl bych chlastat sám. Což odpovídá definici problému s alkoholem. S lidmi je něco špatně. Fakt ty vole. Poslední dobou si všímám, že přitahuju různý lidi. Asi je to tím, že ze mne cítí něco "výjimečného" nebo já nevím. Ty události posledních dní jsou stejně podivný. Šel jsem pít, abych měl klid. Ale protože jsem neměl prachy, tak jsem věděl kam přesně zajít. A tak jak jsem očekával, tak se i stalo. Piva. Panáky. Moody byl ve svým živlu. Alkohol v krvi koloval v množství, větším snad než krev. A můj mozek byl čím dál víc opilou částí těla. Mé uvažování bylo náhle jinde a najednou bylo všechno zase super. Do chvíle, kdy se to nějak zvrtlo. Většina účastníků garážové pitky se ztratila za svými rodinami. A já zůstal se svým bratrem a jedním kolegou v jeho garáži. Načali jsme další láhev vodky. Skvěle vychlazená vodka přímo z mražáku.

Měl jsem v tu chvíli říct ne, protože vodku moc nemusím. Ale ta nenasytnost mne hnala k branám pekelným. Vodka v nás mizela strašně rychle. Všiml jsem si že mé a bratrovy pulky se plní nějak neobvykle rychle. Do toho člověk pil ještě pivo a tak. Debata měla zcela normální průběh. A když došlo pivo, navrhl jsem že zajdu pro další. A tak jsem šel. Když jsem se vrátil, kolega měl trošku xicht od krve. Jakože cože kurva? Brácha říkal ať to neřeším. Tak jsem to neřešil. Jenomže, to co bylo tím oním důvodem se opakovalo. No kolega na nás měl jaksi chuť. A dával to dost prasácky najevo. Když jsme mu ale jasně dali najevo, že jako my zájem opravdu nemáme tak se to celý posralo. Co si to vynutit násilím? Hm? No zkusil to a doslova po mne skočil. Jenomže jeho výpad skončil akorát fiaskem. Já jsem se ubránil a jednou ránou jsem ho poslal čelem ke zdi. V tu chvíli se to ve mne asi nějak zlomilo. Když se zvedal ze země, měl už obličej celý od krve. "Jste nevděční zmrdi." říkal,když se zvedal. A poslal nás pryč. Ale já se nedal a chtěl jsem mu vysvětlit, že si za to může sám. A že jsme dost ožralý, na to abychom se rvali. Už vlastně nevím, proč jsem mu rozmlátil všechny pulky a všechen chlast v jeho garáži, ale to jsem asi neměl dělat.

Když jsme za jeho doprovodu vyšli z garáže, tak po mne skočil podruhé. Tentokrát se mu to povedlo a jak mne chytil za vlasy, tak jsem s ním letěl k zemi i já. A v tu chvíli kdy mi trhal vlasy z hlavy jsem ho pěstí mlátil co to šlo aby mne co nejrychleji pustil. Bratr mi pak na to později vysvětloval, proč skini vlastně mají plešku - aby je nikdo takhle nezkosil k zemi jenom za vlasy. Jenomže to už jsem měl ruce od krve, toho s kým jsme pili. Když jsem se vyprostil ještě jsem ho několikrát kopl. S odstupem si říkám, že jsem se choval jako zvíře. Ožralé zvíře. Někdo to omluví, že to byla obrana. Ale mne to uvnitř žere, že si to nedokážete představit. Kopat do někoho kdo se nemůže bránit. Do někoho kdo už má evidentně dost, protože jsem ho nešetřil. Kopal jsem do něj, jako by to nebyla lidská bytost. A dnes mne to sere. Nejsem člověk, co se běžně pere. Vlastně jsem se pořádně v životě pral jenom párkrát. A obvykle jsem z toho nevycházel jako vítěz, ale spíše jako poražený. A teď i když jsem zvítězil, tak morálně jsem poražený. Neustále vidím, jak z toho člověka teče krev a jak to dělám tak nějak přirozeně. Chtěl jsem mu potom pomoct. Ale schytal jsem za to ještě jednu ránu. Šli jsme raději pryč. Nejraději bych byl, aby se tohle nikdy nestalo.

Jedna posraná bitka a já z toho mám trauma, jako bych někoho zabil. Nehledě na to, že při té bitce jsem přišel o svůj přívěšek stopaře. O to, co ze mne dělalo Moodyho. A to mne taky strašně mrzí. To si člověk nedokáže představit, co pro mne znamenal. Ručně vyrobený, s láskou vyrobený. A já ho ztratím v pitomé bitce. Byl jsem jej hledat, ale na místě jsem našel pouze kůži na který visel. Trs svých vytržených vlasů tam ležel také, ale přívěšek? Nikde. Je mi z toho špatně. A stejně tak je mi špatně z toho, jak si se mnou hraje ta číča z Itálie. Je to typ ženských, který ví že jsou jakýmsi způsobem přitažlivý a ví že chlapi by se mohli rozkrájet. A přesně tak se chová ke mne. Značně se mnou vyjebává, ale já se nenechám. Udělal jsem za ní tlustou čáru. Ale to ona ještě neví. Dnes jsem měl odjet, ale neodjíždím protože jsem ještě stále trošku mimo. Stalkuju jí a čekám na tu chvíli kdy ji budu moci s grácií poslat do prdele. Krávu namyšlenou. Na závěr tedy, nesnáším násilí a nesnáším tyhle posraný děvky!