Noční vlak

Šel jsem celkem slušně nalitej domů. V tašce jsem měl ještě jednu láhev rumu a protože když jsem nalitej, tak se mi jezdí tak nějak "snáze"... je mi jasný jak to celý mohlo dopadnout. Opět jsem si dal slušnejch pár kiláčků na vlečce. Vůbec nechápu, jak si ten vlak tam vždycky vysním a on pak opravdu jede. Když tam lítám střízlivej, většinou mám smůlu. Pak se ale zliju a jdu a on tam na mne uprostřed noci čeká. Tohle mi však nestačilo. Když jsem se totiž ocitl mezi těmi všemy vagóny z Polska a slyšel jsem že hned vedle je oživlý vlak, neváhal jsem. Písknutím dával najevo že odjezd je tu a že je nejvyšší čas naskakovat. Chvíli jsem číhal než se to dalo celý do pohybu. Bylo to totiž líný jak cyp. Pak už jsem se vezl pod hvězdami na Resu jako Jack London kdysi. Chvíli jsem ležel a užíval si hvězd. Pak jsem ale zatoužil po tom vědět, kam vlastně asi tak pojedu. Tak jsem vyhmátl papíry, které říkaly jediné - PRÁZDNÝ! Neke! Během jízdy jsem se ještě přesunul o dva vozy dále a vlezl jsem do prázdnýho Easu... Jistota je jistota. Celá tahle sranda skončila v Ostravě - Mariánských horách na 312. koleji. Byl bych pokračoval, ale nebylo jaksi s kým. Všude okolo byl klid a bylo jasné, že dál se nejede. Lokotka totiž už zmizela v dáli...  a já se tak vydal toulat se MHD po Ostravě. Zpátky jsem se vracel busem, do kterýho jsem si vlastně ani nemusel kupovat jízdenku....  Ale stejně jsem jí měl. Po tomhle celým však zůstává jedna jediná otázka - "Kde jsem ztratil svůj telefon?"

Tulákem noci jsem byl...