Hra

Na stole pár karet..... v mysli pár trumfů, jak porazit nepřítele. Osud jako protivník.... Hra je kupodivu ku prospěchu osudu, který si jako vždy pomaličku vychutnává mou prohru. A teď si říkám, ta prohra přichází i když mi intuice říkala, že todle bude po dlouhé době nějaká výhra. Nic nic nic.... špatné karty... esa nejsou v mých rukou, drží je opět osud. Jako by ani jiné karty nikdy neviděl a já jen náhodou čas od času dostanu jedno eso... A teď čemu věřit, když už ani v něco co se zdá tak jisté se věřit nedá. Pocit nalezení něčeho vyjímečného, mne pomalu ale jistě opouští a snaha získat něco vyjímečného, je čímdál slabší......Radši poskromnu a ve svém.