Pár dní již přežívám s jistým pocitem štěstí, není jen tak neobvyklé je již dávno poznané, ale jen dlouho neprojevené. Jenom společně s tím příchází můj psychický stav, kde rozum jde stranou a ženu se všude hlavou napřed. Je to ale správné? Kdo mi to poví? Nikdo.. Jen osud zase rozhodne, jestli to bude k nečemu dobré nebo to jen bude další rána. Jenže, zbyly ve mně ještě síly na to abych si něco takovýho mohl prožít, v tak krátké době ? Ano je pravdou, že věci které netrvají moc dlouho nemusí zanechat takové následky, jako věci dlouhodobé jenže co když je todle poslední kapička, do hrnce s velkým průšvihem. To by mohlo mít na mou osobnost zásadní dopad a v oblasti, které se to týká by to byl totální propadák. Ale na druhou stranu, když se na to dívám z jiného pohledu tak by to mohlo jít, mohlo vyjít, mohlo být. Protože pak bych si už připadal jen jak pouhá hračka, která když omrzí bude časem pokryta prachem a stejně se za čas ocitne na ulici. Snažím se myslet pozitivně, ale nejde to. V sázce je moc, tedy... všechno co vůbec mám. A teď riskovat to poslední co ve mně zbylo, nebo skromně jít dál bez jakéhokoliv riskování.... Citové rozpoložení rozhoduje za mně... jak asi?
0 comments:
Okomentovat