Na skok

Po sérii probděných nocí na kolejích, nespočtu milých chvil ale i po řadě nepříjemných událostí se až teprve teď dostávám v klidu za počítač a mohu tak konečně několika řádky přispět k obsahu svého posterousu. Za tu dobu se toho vcelku dosti změnilo, nastala doba pro minibaristy krušná a třeba v práci se moc nedaří. Jedni by mohli dodat, že se člověk aspoň tolik neunaví, ale také ani nezakopne o pořádný peníz. Člověk vozí takový tržby, že kdyby zůstal doma udělal by lépe. Občas se na Vás nadřízení tváří jako by jste si z nich dělali srandu, ale ono to tak není. Prostě to jinak nejde, já přeci ty lidi ve vlaku nemám jak přinutit k tomu, aby si něco koupili. Prostě jsou finančně vyčerpaní, je před výplatama a co si budem povídat nejen jim daly svátky a silvestr řádně zabrat. Na popud toho, že jsem na začátku měsíce a vlastně i teď řešil takovou svou další velkou finanční krizi jsem se rozhodl, že by možná nebylo od věci najít si něco finančně rentabilnějšího. Vlaky mám rád, mám rád cestování ale člověk tohle nemůže dělat téměř zadarmo. Tedy, samozřejmě zadarmo né, ale po odečtení veškerých výdajů se člověk dostane na hodnotu svého minima. A to je špatně. Začal jsem si pohrávat s myšlenkou svého přesídlení pod jiná křídla. Zcela náhodou se mi do ruky dostal jeden inzerční časopis a tak jsem jej prolistoval a samozřejmě jsem to zapíchnul u nabídek práce. Našel jsem jeden nenápadný, zalezlý a pro mne zajímavý inzerát. Opsal jsem si číslo a připravil se na to, že se budu ucházet o pozici o které vím jen nutné minimum a v životě jsem ji nedělal. Obvolal jsem pár svých kontaktů o rady a vybaven informacemi a HLAVNĚ cennou referencí jsem se rozhodl zvednout telefon a zavolat. Moc se mi to nedařilo, neboť číslo bylo stále obsazené. Vzpomněl jsem si tedy na název firmy a vydal se pátrat po internetu. Našel jsem maila. Super, to je mi blízké. Tak jsem se dal do psaní mailu, který mně měl alespoň trošku popohnat dopředu. Druhý den přišla odpověd ze které sršel optimismus. Něco mi v hloubi duše říkalo, že by to mohlo vyjít. Byl jsem pozván na schůzku, jejíž čas a místo jsem si mohl určit sám. Dnes jsem se tedy vydal do Hostivaře a zkusil své štěstí. Možná až na pár handikapů si myslím, že bych mohl mít štěstí i když... i KDYŽ vím že na trhu a především tady v Praze bude asi hromada konkurentů a nejen těch, ale i hromada lidí, kteří mohou nabídnou opravdickou zkušenost. Dalším mým handikapem je také to, že ve své stávající "práci" bych měl odjezdit to, co jsem si domluvil a to né z povinnosti ale především ze zoodpovědnosti za mou finanční situaci. Sic bych měl novou práci, ale měl bych pohledávky. A to je nemilé a velmi mně to zatížilo na začátku tohodle měsíce, nebo spíše v jeho první půlce neboť až dnes, jsem dal vše téměř do pořádku. 

Teď trošku odbočím k další nemilé události, můj milý telefon se rozhodl, že by se rád proletěl a podíval se do servisu. Budíž, řádně jsem jej zabalil a musel jsem jej odeslat na hranice s Polskem. Zatím je to bez něj těžké, ale dá se na to zvyknout. Každopádně se těším až dorazí a já opět budu funkční na 100%. V souvislosti s tímdle jsem se rozhodl koupit i nový telefon, pořídil jsem zánovní Nokii 101, na dvě sim. Jako záložní telefon, uplná paráda. A možnost běhu dvou sim je také bezkonkurenční výhodou.

Co říct, trošku jsem se vypsal a teď zbejvá podívat se na zoubek dalším povinnostem.