Proud myšlenek

Přemýšlím stále nad tím, jak ve mne může být tak prázdno. Tak vyprahlo, tak nenaplněno. Jak nemám ani chuť na činnosti, které byly pro dosavadní život zcela běžné.  A když už nějakou takovou započnu, její smysl během chvíle vyprchá. Protože mám pocit že už nic z toho nezvládám. Jako bych ztratil tu znalost, jako bych ztratil tu chuť. Kolem mne je takové pole, ve kterém hyne veškerý život ve kterém se pohybuje pouze vzduch. Jsem jako atom, uprostřed toho všeho sám. A ani poslední vrstvou nekončí to čemu se říká prázdnota. Jediné přání které tady je, aby tomu tak nebylo.... Abych svou silou vrátil čas a opravdu na to kafe šel... a u kafe nezůstal.