V mém životě se občas stávají takové nemilé události, vznikající z nepochopení a pravděpodobně i rozdílných pohledů na svět a věci v něm. Nedávno, nedávno jsem se toulal ve vodách chatu. Jako obvykle, jsem doufal že naleznu pochopení a spřízněnou duši. Obvyklé naděje, obvyklá očekávání se v ten večer začala, jistým způsobem naplňovat. Objevilo se děvče, s nímž jsem si měl co říci. Vedli jsme dlouhou debatu do noci, už v tu chvíli jsem cítil že v mnoha věcech si můžeme rozumět. Všechno se takhle táhlo následujících pár dní, občas mi bylo polichoceno a diskuze se stávaly čím dál návykovější. Tak jako to u mne vždycky bejvá, propadnu příjemným a sympatickým lidem velmi rychle. I v tuhle chvíle jsem tomu propadl, po pár desítkách sms, po pár úsměvech které ve mne vzbudili jistý pocit spokojenosti jsem si řekl, že bych chtěl s tímto děvčetem strávit nějaký čas jinde, než li v internetovém světě. V tu chvíli se ona sama přiznala, že by o mou společnost stála.. Jistá nepsaná dohoda byla na světě a já se začal převelice těšit. Velká očekávání se zvětšovala a já jako neuvěřitelný snílek začal stavět vzdušné zámky. Během dnešního dne, však s jistého důvodu začaly hořet... a z nich zbyl pouho pouhý prach. Veškeré mé jakékoliv naděje se rozplynuly a nebylo to ani tak tím, že můj dnešní výlet za K. byl zrušen, ale bylo to spíše tím že jsem vlastně svými úmysly mohl uškodit někomu třetímu. Ze všeho se vlastně nakonec vyvinulo, něco co je pro mne vcelku nepochopitelné. Nevím vlastně, kde se v ní vlastně vzala ta chuť mne, takhle byť třeba nevědomky uvést v omyl. Jaké úmysly stály za tím, když mi psala hezká slova, když mi byla lichotila. Nevím... Možná je to úplně běžné, né však v mém světě, ve kterém tohle má vždycky nějaký smysl. A ten smysl je jednoznačný, neměnný. Teď si však říkám, není to vlastně jenom má zkreslená představa? Nečetl jsem mezi řádky jen to, co jsem od ní chtěl číst? Těžko říct. Jedno je však jisté, je z toho jedno takové malé zklamání, které bylo naštěstí utnuto v zárodku. Mohlo z toho bejt také jedno velké neštěstí. Teď už snad zbejvá jediné, vystřízlivět. A být zase o něco silnější a odolnější, vůči těmto věcem.
0 comments:
Okomentovat