Zemřel mi děda

Dnešek byl  posledním dnem pro člena naší rodiny. Bylo mi oznámeno, že před polednem zemřel můj nevlastní děd. Tyhle zprávy, ať už se týkají kohokoliv tak v nás nikdy nevytvoří nic dobrého. Teď zde sedím a snažím se přes těch pár upřímných slz vzpomenout kdo vlastně z mého života zmizel.

Pamatuji si jej už od mala, byl to člověk který mi občas byl na blízku ale dosti mne škádlil. Schovával mi oblíbené hračky, strašil mne a někdy mi i slovy ublížil. Občas ale i dokázal potěšit, vzal mne jako malého nejednou na vychlazenou sodovku ve skle, ukrojil mi na cestu kus babiččiny sekané. Vyrobil pro mne luk a střílel se mnou z balkónu špejle. Daroval mi hokejku. Uměl výtečné polévky a bramborový salát. To dobré již pominulo. A on se právě vznáší někde na pláních smrti. Čekali ho tam kamarádi z jeho historkami opředené hornické partaje. Zůstali zde po něm jeho holubi, jeho zvěřinec a jeho čestné místo v našich vzpomínkách.

"Nechť je ti země lehká, nechť smíříš se s tím co ti na mne vadilo. Má nevzdělanost tě už trápit nemusí a na ta velká prsa mé ex přítelkyně můžeš teď beztrestně radostně hledět. Nechť je tvůj další život, opět krásný. Svíčku jsem ti zde v Praze zapálil. I já nezapomenu."