Horečka páteční noci

V práci jsem skončil o dost dřív, než bych měl. A to proto, protože jsem měl jenom dvě schůzky. Jedna z nich byla asi hodně debilně domluvená a ta druhá, ta druhá byla domluvena ještě hůř. Tenhle týden jedna objednávka, o dvě mi utekl týdenní cíl. Nevadí, se stává. S mořem času a v pátek se ale něco musí udělat. Jak jinak mne mohlo napadnout něco jiného, než li že bych se mohl jít bavit. A třeba i tak, že se posilním něčím alkoholickým. Připadaly dvě možnosti, první že si koupím alkohol a něco k jídlu a zůstanu doma sám. Budu psát, budu poslouchat jazz a budu snít o něčem strašně super. No a nebo že půjdu někam mezi lidi. Obeslal jsem pár lidí, ale obvykle na mne lidi serou, takže z toho nic nebylo. A pak přišla Veverka. Nějak se z naší konverzace vyvinulo "pozvání" na nějakou hipsterskou akci někde v centru Prahy. Přijímám!

Vydal jsem se vyzbrojit se k bankomatu bankovkama, jako voják bez munice. V Edenu jsem zakoupil pár piv vychlazených a uvařených na Smíchově, jeden rum s colou a dva anglický rohlíky za diskontní cenu. Vybaven proviantem a vším jsem si po cestě do centra zpříjemňoval den hovorem s K. z Plzně a pitím piva. Přeci na takovou akci nepříjdu střízlivej, ne? To bych asi neustál. Cesta ubíhá celkem pohodlně, zase volám tak abych v někom vzbudil zájem. Ale nic. Nevadí. Na Můstku vyzvedávám Míšu a ráčíme jít co nejrychleji na místo konání. Chvíli však bloudíme. Chce se mi čůrat. V centru Prahy. Ehm. Nemožné. Nakonec jsem si ulevil až v Máji. Ztrácíme se a nemůžem najít místo konání. Nakonec nás z této pasti vytáhne mapa.

Akce se konala na takovém zvláštním místě, vystřiženém jako z filmu o nějakých feťácích. Squat? Opuštěný prostor? Alternativa? Dost punk! Ztlučený bar z nějakých příček, provizorní pípa a milion hipsterů a podivných lidí. Kde to jsem? Jsem správně? Nezačínám zrovna dobře, pivo za 28 Kč. Ok, dobře, beru. Na to že je to tak punkový jsou ty ceny tady celkem srovnatelný s pohodlně vybavenou hospodou kdekoliv v okolí. Jedno pivo. První kapela. Hezká zpěvačka. Hledím na ní, protože to je asi jediný co mne v tu chvíli zajímá. Občas čučím na Veverku, na lidi okolo. Hledám Šourka. Né svého, ale měl dorazit jeden člověk z Twitteru. Dorazil. Až někdy po tom co jsem se ztrapnil oslovováním osamělých kluků se zrakem zapíchlým do telefonu. Oh no! "Vypadám jako nějaký Samuel?" "Ne, to nejsem já." "Cože?! Kdo?" Míša a neverbální komunikace s podivným týpkem. Několik stovek lidí, místní televize. Nekonečná fronta na pití. Chce to větší grády. Objednávám si rum s colou. 65. COŽE? Za panáka Morgana a do třetinky dolitý coly? WTF?

Autorské čtení alá Špatné básně, super skvělý! Zeman žere děti. Výbuchy smíchu, opilost se blíží. Prostor se nebezpečně plní zvláštníma dušema, není však ale vůbec možné kohokoliv oslovit, či s někým hodit řeč. Milion párů. Dvě poletující hipsterky. Týpek s roztrženým péřovým polštářem. Všude peří. Peří jako peří. I když, peří jako peří možná taky někde někdo měl. Nedivil bych se. Básně končí, Veverka mizí. Házím okem po nějaké blondie. Směje se a mizí. Fotí kapely. Mizíme i my. Najednou je předemnou na ulici. Oslovil jsem jí, jestli s námi nejde. Nejde. Šla by. Nejde. Nevadí. Highfive na rozloučenou a mizím opět v ruchu ulice. Zaplouváme do Vagonu. Milion dalších lidí. Pivo. Moc piva. Tančím v davu. Zpívám a řvu. Jsem ožralej. Tančím s nějakou holkou, která tam prostě snaží kámošovi dohodit nějakou buchtu. Tak ji vysvobozuju. Tančím. Tiskne se na mne. Ale já mizím. Cesta domů je krutá, mlhavá... Vyhazují mne z Paladia. Prej pokud nemám moc peněz, tak ať tam ani nejdu. Bloudím ulicema. Užívám si nočního ruchu. Potkávám zbloudilé duše. Páry. Poslouchám život. Slyšíte? "Já tě budu tolerovat do konce života!" říká holka týpkovi, kterej před ní stojí a je mu to evidentně jedno. Lidi s pitím. Florenc. McDonalds a předražená cola. Jinak bych asi zdechnul. Sedím na zastávce a čekám na noční bus. Týpek vedle je evidentně dost zlitej. Poblil v buse dveře. Mlhavo. Tesco na Skalce a dlouhá cesta domů, kterou zpestří už jen dlouhý pohled do kočičích očí a její zběsilý útěk.