Deset deka Moody myšlenek 3.

Tisíce vteřin maličkostí. Pozdní vstávání, dlouhý večery. Smutné i radostné debaty s K. Dobré ale i špatné dny. A tak se to nese neustále dokola. Večer v nočních tramvajích, proplétajících se noční Prahou. Přemýšlení o životě, alkoholu, sexu a maličkostech, které miluju. Na druhou stranu, stálé přemýšlení o tom co bude dál.. ? Vím to? Nevím to? Je to k ničemu tohle všechno. Nebo to má svůj důvod? 

"Měl by sis to v životě urovnat. Ale prosím né tak, že z něj nadobro zmizíš." Slýchávám.

"Co teprve tohle, ale takovej útěk do dáli by bodnul." Zase?

"Moody, potřebuju tě." Slýchávám často.

"Nevím jak to děláš, ale tvé doteky byly tak... tak.. kouzelné. Vzpomínám na vše. Ráda." Píše A. 

"Jedu zrovna z práce, nechtěl by ses zastavit?" Nechtěl. 

Měl bych psát. Mnohem víc. Měl bych se konečně pustit do něčeho co bude mít název, začátek, konec. Úspěch. Něco, co bude trošku jiné než můj život ale bude to mít jedno společné. To právě ten život. 

Někde na dně leží a usazují se usazeniny minulých dní. Kouzlím a nekouzlím. Žiju a nežiju. Dýchám.

Kolem mne voní káva, moc kávy. Ale neužiji si ji tak jako dřív. Chci spíš pít alkohol. Moc.

Létam na kole přírodou, voní, šumí, teče a čas se v ní strašně vleče. 

Naštvávám se na tu jinou A. protože se chová jako arogantní namyšlenec a nakonec mne blokuje na Facebooku. To je ale trapné! Tyhle pseudovirtuální vztahy, které když přerušíte, chtějí Vás ti druzí pomalu podřezat. S hláškami jako, že jsem hysterka a já nevím co ještě, nehledajíc možné důvody odchází. Sama. Já ji neodepsal úplně, ale ona odepsala sama sebe. A toho si není vědoma. Myslí si že jí patří celý svět asi. Nepatří. Ani zdaleka.... Takhle to dopadá, když rozmazlíte svoje děcka. Neváží si ničeho, nikoho. 

Výborný oběd v hospodě kde se ocitl můj oblíbenec Pohlreich. Výborný kuchař. Moravský vrabec se šesti a skvělým zelím, které se svou chutí dalo srovnat s tím babiččiným. Chystám se tam. Bude se pít. Moc pít. Možná naposled v dohledné době. I když.. piju stále, furt. Málo i moc. 

Po večerech tajně sním o krásných chvílích, ať už s kýmkoliv. Chybí mi láska. 

Na ulicích potkávám lidi, kteří jsou ji plni. Chtěl bych trošku nasát. Ale, jsou cizí.