Zdálo se mi o tobě, nevím jak si se tam dostala opět ale mám z toho divnej pocit. Toulali jsme se spolu nočním městem, nebyla si však co dřív. I když jsme se smáli, byla si jako týraný pes. Bál jsem se na tebe šáhnout, neb si vypadala jako bych na tebe ruku nechtěl položit, ale jako bych tě chtěl uhodit. Nechtěl. Toulali jsme se a já se cítil dobře. Neustále si však opakovala, že nás nesmí vidět a já se toho taky bál. Šli jsme si koupit sýr a nějaký pivo. Potkali jsme tvoji máti a tvou ségru. Já jsem prchl. Pak si mne chvíli hledala, ale nenašla. Najednou si se ve dveřích objevila s nějakým tlustým člověkem, následována tvou máti a tvou ségrou. Měli jsme cestu stejnou. Do metra. Tam jsem tě oslovil, byla si k němu připoutána. S červenou tváří. Jako by se snad vědělo, že jsi se mnou byla.
Oslovil jsem tě, ale neodpovídala si a na mne byly vrženy jenom divné pohledy všech z metra. Jako by bylo veřejně tolerováno, že zde jede dívka spoutaná a zbitá. Z očí ti sršela bolest a smutek. Chtěla si utéci, ale neudělala si ani jeden krůček stranou. Poslušně si tam stála jako pes, u svého páníčka. Bylo to děsivé. Jak na tebe tvé okolí hledělo jako na věc a já stále hleděl na to že uvnitř máš nějaký ten cit a že tě pomaličku užírá existovat takhle. Zkusil jsem to ještě jednou, ale tentokrát z očí do očí. Postavilo se proti mne několik náhodnejch idiotů: "Nech ji bejt, je jeho, nevidíš?!" s odmítavým pohledem a sevřenýma pěstma před mým xichtem. Cejtil jsem se tak bezmocný, o to víc pln touhy.
Piju pivo, neskutečně se začínám opíjet. Myslím na to pak celý dny, snad i měsíce. Je to jako bych se plavil na moři a vzpomínal na nymfy z ostrovů, které jsem míjel někde před měsíci. Byly stejně prokleté, uvězněné jako ty. Mořská voda jim nedělala dobře, i když byly ve svém přirozeném prostředí. Nic nebylo jako dřív. A ony to cítily, proto sváděly k zastavení. Nezastavil jsem. Chodím denně do metra, hledět jestli nebudeš tam co dřív a ty nejsi. Vychází nějaká dívka, která je ti podobná. Je sama a směje se... Krátkým pohledem si ji prohlédnu a vyhrknu: "Takový krásný děvče, nejsi to ty?" Mizí vyděšeně v dáli. Směje se mi celý metro, jako by se mi celá společnost posmívala. Metro odjíždí a tunel nekončí. Smích také ne... Probouzím se v posteli, leží vedle mne jedna holka z Twitteru. Je to divné... Probouzím se podruhé a mám neskutečnou erekci.... Moody...
0 comments:
Okomentovat