Něco za něco, do Prahy a zpět na Vernisáž

Nastal čas, kdy jsem si uvědomil že už bych mohl opět navštívit dům byrokracie. Moc se mi nechtělo samozřejmě, ale nějak musím. Neexistovala jiná možnost, i když dočasná. Tak jsem se prostě v úterý ráno sbalil a vydal jsem se na výpadovku z města. Povím Vám, bylo mi nějak zle. Ale to tak před cestou bývá. Neuděláš s tím nic. Pomaličku jsem si to kráčel městem k místu odkud stopuji, ale už z dálky jsem věděl že něco není v pořádku. Na místě stála policejní hlídka se zapnutým majáčkem a blokovala celý místo kde stopuji. Paráda, musím za město trošku dál. Tam je bývalá zastávka, tak to tam vyzkouším poprvé jako alternativu. Auta jezdila už docela rychle, město končilo asi sto metrů předemnou. No obával jsem se toho, že odsuď určitě neodjedu. Všechno tomu nasvědčovalo. A moje nálada nebyla o nic lepší. Když v tom mi staví třídveřový Fiat. Mladej klučina povídá: "Jedu jenom na Českobratrskou, může být?" kladně odpovídám a vydávám se sním na 20 km projížďku do centra Ostravy. Celkem zcestovalý člověk, jak se po cestě dovídám. Jelo se mi s ním moc fajn. Věděl přesně co chce, jak chce. Stál si za tím.

Ostravou jsem opět proletěl tramvají na místo kde stopuji na Brno. Jako obvykle jsem tam tvrdnul pěkně dlouho, vůbec se mi to nelíbilo. Stát tam téměř dvě hodiny. Ale je to prostě nutný zlo. Zachvíli mi zastavil klučina v oktávce. Prej projel stopem celý Chorvatsko a tak a chystá se do Maroka. Vezme mne do Bělotína na benzínku, jede se podívat po lysohlávkách. Vyhodil mne na D1 před sjezdem na Bělotín na Shellce. Na prázdný Shellce, kde spali jen tři kamioňáci a frekvence byla asi pět aut za hodinu. Ale já jsem tam stál a nechal jsem se ovívat větrem, který byl po čase docela nepříjemný. Stál jsem tam možná něco přes hodinu a půl. Nevím. Z tohohle nešvaru mne vytrhnul kamioňák Pablo. Byl to samozřejmě Čech, jezdil u CSka. Vzal mne pěkně přes Hradec Králové - tímpádem i přes Moravskou Třebovou a kruháč u kterýho jsem poprvý potkal na tomhle místě "Mašinku". Kopec, pod kterým jsem spal zářil podzimem a ty barvy tomu kraji dodaly ještě více krásy. Do Prahy jsme jeli z části po pěkných dírách. Jenom aby se ušetřilo na mýtném. Pochopitelně.

Vyhodil mne v Horních Počernicích na Shellce naproti Hummer tvrzi. Prošel jsem polem na nejbližší zastávku pražský MHD a vydal jsem se směrem ke kamarádce u který jsem měl zajištěný spaní. Když jsem projížděl Černým Mostem vzpomněl jsem si na J. a na Aničku. Nejvíce divný na tom bylo, že mi nějak v tu chvíli napsala na Facebook zprávu. Po nějakým půl roce co jsme si vůbec nepsali. Asi nějaká telepatie nebo něco takovýho. Každopádně jsem dorazil k Evě, ale protože se učila snažil jsem se zabavit někde venku. Napsal jsem Zee, která bydlí kousek od ní. Byli jsme domluvený na sraz "na cigárko" ale oba jsme to tak nějak posrali, že ani jeden z nás nebyl schopnej dojít na místo kde jsme se měli sejít. A tak jsme se krásně minuli. Ale nijak zvlášť mne to nerozhodilo, spíše jsem se tomu zasmál. Je totiž rozdíl, když nevýjde spontánně domluvená záležitost, než něco co domlouváš dýl. Vrátil jsem se zpátky k Evě, ta už měla z učení hlavu jak pátrací balón a tak jsem jí občas rozptýlil. Kolem půlnoci jsem ulehl a usnul. Čekal mne velký den.

Ráno jsem se vzbudil a měl jsem neskutečný nervy. Bolelo mne břicho a nemohl jsem ani vylézt z postele. Nervy z úřadů, z toho že jsem musel jít reklamovat telefon a taky z toho že jsem měl málo času na to vyrazit směr Ostravsko, kde jsem měl s D. něco domluvený. No prostě děsný ráno. Ani jsem si nedal kávu. Vzbudil jsem Evu a udělal ji kávu, za odměnu že jsem mohl přespat. Dal jsem si jeden z jejich výborných čajů a vydal se na cestu. Probouzející Praha je vždycky fajn. V osm ráno. Je to všechno takový, nostalgický. Stejně tak jako vůbec celá cesta kdy jsem jí projížděl, zastávky jako: "Černý Most, Doležalova, Solidarita, Strašnická a Nádraží Vršovice" ve mne vyvolávají neskutečně živé představy a imaginace situací co se na nich odehrály. Na úřad jsem dorazil v půl devátý a vše potřebné jsem s úsměvem zvládl za hodinu. Vůbec žádný problém. Teď ještě zaletět vyreklamovat telefon do Spálený a prodat paměti do Opletalky. Stíháš Moody, klid! Stále jsem měl před očima to, že mne ještě čeká víc než 350 km. Musím to stihnout!

Stihnul jsem dokonce i zburcovat Verču na rychlý kafe v Újezdě. Dokonce jsem ji i obdaroval polívkou, aby neumřela hlady na koleji. Ach ty děti továrníků, bez kreditky. :)) Modlil jsem se stopařským bohům abych se ze svýho obvyklýho místa dostal do Ovy co nejrychleji. A taky se mi zadařilo, druhý Téčko co projelo mi staví. Je to chlápek z Českého Těšína. Božstvo zafungovalo a takhle super a dlouhý stop mi nadělilo zřejmě s úsměvem. V Těšíně jsem vyskakoval a v rychlosti předával i kontakt na svůj blog - což obvykle nedělám. (Tímto tě zdravím! A ještě jednou díky za super svezení!). Bus jel až za půl hoďky a tak jsem šel ještě chvíli stopovat. Bohužel tma mi nehrála do karet a tak jsem nakonec musel jet autobusem. V Karviný jsem tedy byl až někdy kolem šestý. Ale na to že jsem jel z Prahy, docela dost luxus. Božstvo se mi postaralo o zajímavý rychlý svezení, čekal jsem co za to bude chtít. Na čem si to vybere a ono to přišlo hned den poté. Samozřejmě jsem spěchal kvůli D. a tomu že jsem zamluvil místa na vernisáži na místním zámku, měla se tady představovat první a jediná replika tzv. Codex Gigas - tedy Velké knihy, přezdívané jako Ďáblova Bible. Od rána, dne kdy se to mělo stát jsem byl dost napjatý. Těšil jsem se, ale znáte to. Jak se těšíte, tak to stojí za nic. Už ráno naznačila, že asi nic. A já jsem se rozbíhal proti zdi a snažil si rozmlátit hlavu. Mohl jsem totiž zůstat v Praze a vidět se s přáteli, který jsem dlouho neviděl. Spěchal jsem kvůli ní. (tý vernisáži?)

***
 Zašifrováno 
fnzbmřrwzě v gnx wnx olyb anmančrab, gnx gb anxbarp qbcnqyb. fáz wfrz zěy wíg an ireavfáž. cneáqn. anxbarp gb ilřršvy fcbagáaaí xázbš, xgreý cřvwny cbmiáaí. x gbzh išrzh, wfrz i cenmr cebqáiny i bcyrgnypr cnzěgv xgreý wfrz xbhcvy nfv gnx mn 8k gbyvx, mn cáe xnčrx nolpu fv zbuy qbibyvg xbhcvg wímqraxh an iynx. zěyv wfzr f q. wrg an genvagevc. ab n iígr pb? arcbwrqrz. m gbub išrub cylar, žr olpu fv mnf gnx nxbeág zěy fonyvg fiý unenzcáqí n gáuabhg. cebgbžr yvqv fr armzěavyv n armzěaí. cbxnžqé xqlž wfrz fr i žvibgě an aěpb/aěxbub gěšvy, arob aěxbub zěy snxg eáq gnx gb anxbarp olyb išrpuab cebgv zar. arwyécr zv olyb, xqlž wfrz cbgxáiny pvmí yvqv pb zv cbzbuyv, cbcbiíqnyv fv frzabh n an gb nol zar cbqenmvyv abul, olyb záyb čnfh. n cřrpv arcbqenmígr abul aěxbzh, xbub hivqígr grď n f gěží aěxql wvaql. n b gbz gb qarfxn wr, išvpuav fv zlfyí žr wfgr fnzbmřrwzbfg. Žr fr ižqlpxl cřvcynmígr n wá ariíz pb wršgě. n i gbzuyr wá pubqvg arhzíz. záz fr nfv zbp eáq, an gb nolpu gb yvqrz gecěy. cebfgě arpugěwí? snwa, arzhfrwí. anwqbh fr wvaý. an fiěgě wr 7,15 zvyvneq yvqí n wá arzíaíz oerčrg ceb wrqabub. nfv hž wfrz fv gbub mnžvy zbp, an gb nolpu gb qěyny.

cíšv gebšxh i ebmzneh, ir xgreéz olpu fr arwenqěwv ilcnřvy qb wvaé pvivyvmnpr n an išrpual mncbzaěy, nyr záš zbwí xaížxh - pupv wv mcěg, cebgbžr fv wv zbp iážíz - v xqlž zv cřvcbzíaá aěxbub xqb mavčvy zé iršxreé cřrqfgnil b zrmvyvqfxýpu imgnmípu. n gb pb fv "cebžíiáz" f grobh, zar snxg gnxl qbfg hgiemhwr i gbz, žr wfbh yvqv cebfgě zvzb. iahpbing fr gv i avčrz hž arohqh. xnšyh an gb. arermvtahwv. arcebueáiáz. cebfgě hž wra arwfrz čybiěx, xgreý fr aěxbzh iahphwr. ohqrš fv mnf nfv říxng, cebč wfrz fr mnčny pubing qviaě, nyr wr gb išrpuab xiůyv gbzh, wnxá wfv. nofbyhgaě fv ariážíš gbub, pb ceb gror qěyáz. n ohqr gb gnx wnxb mr išrzv. cebfgě fr gb cbznyh ebmcylar. n wá ohqh oerčrg. puiíyv. n gl fv gřron aěxql hiěqbzíš, cebč fv fr zěyn mnpubing wvanx arž fv fr mnpubinyn. n cebč wr xbzhavxnpr qůyržvgěwší, arž iynfgaí rtb.