V zajetí

Středa fuč a v hlavě ti znělo: "Pokud Vás vybereme, tak se Vám do středy nejpozději ozveme." K tomu ti neustále matka něco vyčítá. Začínáš cítit nespokojenost se vším. Snažíš se tomu jenom smát, ale moc to nejde. Přemýšlíš o tom jaká by ta tvá cesta měla být. Sedíš jenom tak před televizí na který si chceš pustit film, nakonec usoudíš že VHSka jako médium bude docela dost nostalgický. A tak si nostalgicky pouštíš film, na který si naposledy koukal snad někdy před deseti lety. Možná i víc. Ležíš a stále se ti hlavou honí několik myšlenek. V tom vidíš jak přichází máti a chce tě nasrat. Rýpe do tebe až do chvíle kdy se poslušně zvedneš a oblečeš se. V hlavě ti najednou zní: "Seber si všechny věci a zmiz." Bereš ale nakonec jenom knížku, pár věcí a kolo. Mizíš ven. Jsi docela naštvaný. Nevíš teď co dál. Koukáš na to jak máš upuštěný gumy. Napadne tě jet je nafoukat k otci do garáže. Tak mu píšeš a on ti hned volá.

Když tam přijedeš čeká tě tam s drobnejma, ať dojdeš do vedlejší hospody pro piva. A tak tam kráčíš. Uvnitř sedí jen jeden nějaký chlápek. Barmanka je jako obvykle nasraná, že po ní něco chceš. Mezitím se snaží někomu dovolat. Pivo ji neskutečně pění. Z telefonu zní obsazovací tón. Žádný hovor se nekoná. Podává ti pivo v zasraných skleničkách. Po stěnách stéká pěna. A ty odcházíš. Modlíš se ať zrovna nikdo nevchází, protože ve chvíli kdy otvíráš dveře za nimi držíš i jedno pivo. A to by se rozlilo. Když dorazíš zpátky, máš už nalitou pulku. Přichází chlápek ze sousední garáže a nese flašku pálenky z malin. Je celá voňavá. Klopíš do sebe panáky a debatuješ o všem možném. Na chvíli vypínáš mozek a netrápí tě to. Najednou se v tobě objevuje mírná naděje, na to že to všechno bude fajn. Chlápek odchází a ty si foukáš kolo. Protože to je přeci to, co jsi měl udělat. Táta ti nalívá další pulku, chce už jít domů, ale ty povíš: "Ne, ještě nechoď, pokecáme jenom tak jako syn a otec." Chvílema brečíš, jak se mu snažíš vysvětlit některé věci na rovinu. Jak ze sebe dostáváš všechno co tě žere. Stejně tak i on. Vytáhneš věci, který jsou už dávno mimo, ale musíš protože když tam tak před tebou stojí přiopilý připomíná ti tu špatnou chvíli.

A tak tam brečíš, směješ se a uvnitř se zoceluješ. Cítíš jak tě ovládá alkohol. Doslova jsi v jeho pařátech a říkáš si zrovna, že bys neměl jezdit tam odkud jsi vyjel. Že dnes pojedeš spát, vlastně je ti všechno jedno, nepřemýšlíš nad tím. Nevím jak je to možné, jedeš ožralý na svém kole. Ani už nevíš kudy. Snažíš se vyzvednout paměťovku, ale nikdo ti neotvírá. Zvoníš jak ocas na svou kámošku v takovým stavu, že by sis za to na druhý den nejraději dal facku. O hovoru do Plzně raději ani už nemluvíš, protože stejně nevíš co jsi říkal. Pravděpodobně to byla ale nějaká hrozná píčovina. Jezdíš na kole s vypuštěným zadním kolem a evidentně tě to vůbec nesere. Jezdíš po parku. Chytáš rage a strháváš tachometr. Třískneš s ním o zem a opět bulíš jako malý děcko. Lezeš na lešení. Ale v půlce si to rozmyslíš, protože máš vlastně dole kolo. No a ráno se cejtíš jako největší debil. Je ti blbě a říkáš si že přišel další den, jak s ním naložíš?