Čtyři dny. Přesně tak málo stačí k tomu abych udělal několik špatných rozhodnutí. Ta rozhodnutí mne dostala opět tam, kde jsem. Takže tak trošku do háje. Protože z nich mám docela neblahý pocit. Jako vždycky za to mohly a můžou peníze. Ale taky i chlast. Mám poslední dobou asi docela problém. Ztrácím se v tom. Stačí se k tomu přiblížit a pak už se nezastavím. Obvykle mne zastavilo až svítání a neskutečně velká ožralost. Sakra. Tohle byl přesně problém, který jsem neřešil - když jsem neměl peníze a byl jsem odkázán sám na sebe. Teď jsem se zastavil. Na špatném místě. V rodišti špatných rozhodnutí. Chvíli jsem k tomu měl jiný důvod, ale ten již pominul. Bude tedy třeba opět zvednout kotvy? Parník odplouvá?
Hlavou mi zní několik slov, která jsem si donedávna opakoval. Vidím pár chvil, který jsem si v hlavě uchoval. A říkám si, čím jsou vzdálenější, tím je pro mne horší představa, že se ještě někdy vrátí. Dost mi v hlavě leželo pomyšlení na ty chvíle který jsou minulostí. Ani né tak, že by to bylo špatný nebo to, ale prostě příjde mi že poslední dobou jich bylo tak trošku málo. Možná bych mohl zase říct, že jsem zase nespokojený s tím, kolem čeho se teď motá můj život. Možná bych měl opět něco změnit. A tím bude to, co je v tuhle chvíli tak trošku problém. Místo. Lidi. A mé závislosti. Po pondělní prohýřené noci v divné společnosti, na divném místě a s divnými aktivitami si říkám, že tohle by mělo skončit dřív než to bude problém větší, než dokážu sám ukočírovat. Možná bych svůj alkoholismus, měl vrátit někde do dob A. možná ještě mnohem dál, těžko říct. Měl bych něco udělat s volným časem, který k tomuhle přímo vybízí.
Možná bych se mohl zase na chvíli vrátit do normálního života. Možná bych si mohl najít někoho s kým budu moci trávit čas. Někoho komu budu moci čmuchat do vlasů. Někoho s kým proležím celý dny v posteli, jenom protože budeme moc líní na to abychom dělali něco jinýho. Někoho s kým se budu smát i při přípravě toustů. Prostě, to co mi teď chvílema dost chybělo. Takový to škádlení. Provokativní sms. Pocit, když tě někdo škrábe po zádech. Na to vlastně teď poslední dobou vzpomínám. A zjišťuju, že je mi jedno kdo se v těch představách objeví. Obvykle to jsou holky z minulosti. Ať už je to J. nebo paní Výpravčí. Nebo kdokoliv jiný, třeba K. s cellem. Prostě je to tak akutní potřeba, že si ji vysním pokaždý tak jak zrovna chci. A přitom to není tak, že bych nebyl schopný to cítit, ale vzpomenu se na to jak jsem se zrovna cítil s nimi, v tu chvíli kdy jsme to spolu prožívali. Matně si vybavím při psaní, jednu situaci. Byl jsem s J. poprvý u ní doma, měli jsme spolu hezký večer. Koukali jsme na film. Popíjeli víno. Jedli jsme parmazán. Souložili. Druhý den jsme jeli jejím autem na výlet. A já u ní pak vařil oběd. Ona mi jenom přihlížela. Objala mne zezadu, když jsem krájel brambory. A i když měla poznámku, která mne pak docela srala, tak to bylo fajn.
Teď nastává ale zase otázka, jsem vůbec ještě schopný tohle udělat? A jsem si jistý, že existuje někdo kdo by v dnešní zvrácené době mohl ještě něco takovýho chtít taky? Nedávno jsme s kámošem probírali opět ženský. On je takovej docela čestňák, nijak asi moc není zkažený, ale dostává od ženskejch celkem čočku a dost špatnej příklad. Samý nevěrnice. Prostě samý divný holky. A já se mu poslední dobou snažím jen říct, že je to asi bohužel tak. I když bych mu raději byl příkladem. Ale jak bych já mohl bejt příkladem, když jsem poslední dobou zažil jen pár nezávazných nocí. Ze kterých má člověk nic, akorát se jim jednou zasměje. A vzpomene si na ně jako na nezbedné mládí. Taky mi dost v hlavě leží, co třeba nejezdit do Prahy a odjet někam "dál". Zase? Nastává otázka. To bys chtěl? Chtěl i nechtěl. Ale co když ta "moje" čeká někde za hranicema? Zrovna v pondělí mi psala Eva (ta holčina z UK, co mne vezla stopem z Calais do Plzně), jak čeká na nádraží na svýho přítele. Úplně jsem si tu chvíli představil. Její přítel je z Nepálu. A našli se tam kde se našli. Budou mít svatbu v Nepálu. Ta holka musí být úplně šťastná. Takže, to že je člověk na cestách, může být vlastně pozitivní - protože můžu potkat někoho speciálního. Kouzelného.
Shrňme si pro a proti, vyvoďme závěr. Když zase vyrazím na cesty, potkám lidi, kteří z mého života udělají zase něco na co budu pyšný. Budu moci deabtovat, budu se moci smát a tentokrát budu mít v kapse i nějaký drobný, což bude výhoda ve chvílích kdy bude úzko. Nevýhodou může být počasí, které není zrovna ideální pro to jezdit stopem po Evropě. Ale, jak se říká: "Není špatné počasí, není zima. Je jenom špatné oblečení." Takže co kdybych se prostě jenom vybavil o něco líp? Taky je dost možný upravit bágl tak, abych netahal zbytečnosti. Což bude vlastně docela nutný udělat, protože posledně jsem se tahal opravdu s něčím nesmírně těžkým. Zbytečně. A nic dalšího mne v tuhle dobu nenapadá, snad jen že v pondělí musím na úřad. A taky bych možná i rád stihnul přednášku kámoše co byl v Maroku. Takže odjezd? Myslím, že mne nikdo nebude chtít ani zastavit. Že to pro všechny bude jenom přínosem. Minimálně pro mne.
0 comments:
Okomentovat