Čekal jsem klidnější průběh všeho okolo, čekal jsem něco jiného. Nakonec jsem se dočkal uplného opaku, při vzpomínkách které tady jsou a budou, při pohledu na ty fotky které u sebe mám, to končí uplně jinak než usměvem ale pouhým bezmocnýn brekem. Po kterém obvykle následuje touha, touha mít zpět vše o co jsem přišel. Jenže taková touha, je prozatím jen mou touhou a vše nasvědčuje tomu že i jen mou touhou zustane. Chtělo by to, nějaké povzbuzení...něco! Pozitivního, něco co by mou vidinu budoucnosti trošku zlepšilo. A v případě že by nic takového nepřišlo a ani nebylo, tak by postačil jen lék....lek zapomenutí, lék co by mě zbavil pocitů.
0 comments:
Okomentovat