Výjimečný stav

Je to již týden kdy jsem si užil poslední chvíle na kolejích. Poslední chvíle jakožto podivnej chlápek s minibarem nabízející předražené občerstvení nevábné kvality a vzhledu ve vlacích Českých Drah... Od té doby se toho moc událo, o většině věcí jsem psal a nebo jsem se alespoň okrajově zmínil na Twitteru a to i přes to, že v současné době jsem do jisté míry omezen s připojením k internetu. Můj telefon je stále na reklamaci a do doby než příjde, mi určitě Vodafone zablokuje zas kartu protože nebudu mít uhrazeno vyučtování. A to jen z toho důvodu, že jsem v tuto chvíli vyčerpal veškeré své finanční zálohy. Finanční plán, který jsem si konci minulýho roku je mi v tuto chvíli zcela k hovnu. Neboť páteřní fakt, že mám práci již není dávno skutečností. Za poslední dva dny došlo i na dva pohovory. V jednom se mi zazobaní cápci snažili vnutit otrokářskou práci krypla někde v Tescu za 50 kč za hodinu. 12ti hodinový směny a náplň práce zcela neslučitelná s rozumem zdravého člověka. Děkuji nechci. A teď si jeden nebo druhý řekne, že jsem rozežranec ale, má to jedno velký ALE! Je třeba si uvědomit že existuje něco jako motivace a bez motivace člověk pracovat nemůže. Co mne má motivovat na tom, že budu stát 12 hodin v Tescu někde u pokladen a čumět na to jak lidi bez problému utratí za pár desítek minut to, co já tam vystojím za 12 hodin? Když jsem lítal s minibarem, byla motivace jasná: cestuješ, vlaky a máš volno a flexibilitu. Byť s penězma to bylo asi na stejný úrovni jako v tom Tescu, ale MOTIVACE! Další zkouškou dnešních dní byl včerejší pohovor u Jeníka Perníka. Starý chlápek se nás snažil zlákat zřejmě do nějakého MLM. O firmě na netu ani zmínka, žádná reference ani žádné oficiální info. Odmítal poskytnout jakýkoliv marketingový materiál s tím že vše až na školení. Už to smrdělo, ale stejně jsem se z části tvářil jako že mne to zaujalo. Údajně bych si měl zítra zavolat o výsledek výběru a jen tak mezi námi, myslíte si že mne veme? Samozřejmě že ano. Dle toho jak to vše doposud vypadalo, to pro něj může být kšeft. Neboť fixní mzda nikde a bůhví jaký by byly další podmínky. Děkuji, NECHCI! Další dny, ponesou se ve víru dalšího žadonění o práci a pohovory. Teď už je jen otázkou jak dlouho tohle všechno vydrží. Zdravíčko nějak neslouží, zaútočila na mně chřipka a obávám se že nejen ta. :(  Na stole leží nedobře vypadající korespondence, na mailu leží stejně nedobře znějící mail a v telefonu to samý. Moody opět si trošku narazil, ale nesmíš se nechat zvyklat a musíš to přejít jako vše, co jsi pro tohle vše udělal. V kapse cinká pár drobnejch a vše ostatní v nedohlednu. Nejistá to budoucnost!