Neustále zapínám a vypínám Bloggera, neustále vytvářím a mažu nový "prázdný" příspěvek. Nemohu se dokopat k tomu, abych něco z těch písmen na klávesnici polepil. Až teď! V tuto chvíli jsem se konečně nadchl pro pár vět. Musím si postěžovat na složitost mého aktuálního bytí. Mám chvílema pocit že už to nevydržím a jednou mi v tý hlavě přepne, nechci si ani představovat jak by to dopadlo. Posledních pár dní živořím jak jen to jde a to hlavně z nepřímé pomoci mé slečny, která tohle období se mnou chce přečkat. Včera jsem se pokoušel na úřadech alespoň na tenhle měsíc vyjednat příspěvek na bydlení, protože opravdu na nájem nemám a to nemluvím ani o jídle a dalších nutných výdajích. Nemám zaplacenou celou řadu poplatků a tohle by mi fakt pomohlo. Jenomže jako slušný člověk jsem neuspěl, protože byrokracie není můj kamarád. Odcházel jsem zklamán z úřadu práce, kde mi nepomohli. Dalších pár desítek minut se neslo v duchu vnitřního řevu a boje s životem samotným. Řekl jsem si, že jsem v jakési pasti. V díře, ze které se snažím vyhrabat ale čím víc hrabu, tím hlouběji jsem. Zdá se že od příštího tejdne budu pracovat a snad budu vydělávat i nějaký slušný peníze. Budu mít slušnou práci, budu platit vše potřebné. Ale všechno je v sázce díky tomu, že nebudu mít prostředky k tomu abych mohl býti člověkem. Tedy alespoň do doby první výplaty. Čekám kdy to na mně zase všechno spadne a já tohle už nevydržím, protože tohle je ztělesnění té noční můry před kterou by jste nejraději ze spánku utekli. A tak se snažím utíkat i já, tedy když mám možnost. Koukám do odrazu v zrdcadle a tiše doufám, že ten na druhý straně se má přesně naopak. A stejně tak i svět, který je v odraze louží je určitě lepší.
 |
| Svět tam na druhé straně |
0 comments:
Okomentovat