Jak jsem si užil Festival světla SIGNAL

Jako jeden z mnoha tisíců návštěvníků tohoto úžasného festivalu, této velkolepé akce, která rozzářila podzimní pražské noci se s Vámi musím podělit o své zážitky. Opravdu jsem moc rád, že jsem se nakonec dokopal k tomu tenhle event navštívit a pořádně si jej užít. Byl jsem docela posilněn alkoholem a o to lepší jsem měl zážitek ze všech těch světýlek a projekcí. Ono hlavně samo o sobě podzimní Praha je úžasná, přidejte k tomu však půl litru slivovice z Moravy, skvělou kreativní akci a dobrou náladu a je to jako vyhrát jackpot! Mé první kroky zamířily na nejbližší atrakci, ke kostelu sv. Ludmily na Náměstí Míru. Khôra – The Macula, toť název této projekce. Měl jsem docela velké očekávání, stál jsem v davu lidí před kostelem a čekal na chvíli kdy se o naše zážitky postará seskupení Macula. Vše začlo a já s otevřenými ústy sledoval to něco, co se tvořilo na stěnách této neogotické budovy. Moody nevěřil svým očím. Měl jsem chvílema pocit jako bych v té slivovici naložil na týden tak tunu lysohlávek. Protože to bylo opravdu, úžasné!

Nechtěl jsem se spokojit pouze s jednou atrakcí a tak naše další kroky mířily rovnou na Staroměstské Náměstí, kde nás čekala další atrakce s názvem HyperCube jejiž autory jsou francouzi Pierre Schneider a François Wunschel. Jejich instalace z počátku nevypadala zrovna původně, ale po tom co se dělo uvnitř jsem svůj názor změnil. Na hranici jejich HyperCube se střetával svět historického centra Prahy a futuristický svět plný bílého světla z mlhy doplněný a zajímavou hudební kulisu. Někteří tuto instalaci označili jako za zbytečnou kravinu, která je stála drahocenný čas, já však byl opět unešen. V HyperCube jsem se najednou ocitl dočista v jiném světě, jako bych se stal součástí jiné reality - asi tak podobně jako se to stává prej na techno párty. Nad náměstím se také nenápadně vznášel zelený paprsek vedoucí z vikýře jednoho z domů až někam na Letnou. Další instalací bylo Potrubí v ulicí Řetězová. Nebýt kuřáků foukajících dým k neznámému zelenému potrubí, jako by v něm nic ani neproudilo ale poté se vše změnilo a v zeleném potrubí, které se zde tvářilo jako vetřelec to ožilo. Na chvíli. Pak už zbýval pouze Karlův hlídač, který svým velký okem jako z pána prstenu hlídal návštěvníky Karlova mostu. 

...pokračování pod rouškou nedělní noci

Chtěl jsem dokoukat další instalace festivalu a tak jsem se rozhodl osedlat a hlavně taky OSVĚTLIT kolo a vyrazil jsem pod rouškou noci na svém kole do pražských ulic. Na nebi svítil krásný měsíc, bylo docela příjemně a šlapalo se mi pohodově. První instalací byl opět kostel sv. Ludmily. Nemohl jsem si to odpustit podruhé. Pak jsem se vydal za potlesku lidí do centra, kde jsem v útrobách jednoho z kostelů hleděl na zajímavý krystal, který vytvářel jakoby velkou lampu. Další navštívenou atrakcí byl osvícený tančící dům. Od tančícího domu jsem se vydal na další video mapping a ten se promítal na Michnův palác. Byl o něco slabší než na Náměstí Míru. Dokonce to bylo ve 3D ale myslím si, že brýlí nebylo ani třeba. Pak jsem letěl hned na nedalekou další projekci. SPAM! Pomocí laseru a projekce jsme na zdi shlédli analýzu alfanumerického kódu Sýkorových struktur (dílo?). Pak už jsem letěl rovnou k obláčku. Obláček na břehu řeky, svítící žárovky a lidi všech věkových kategorií, kteří si s ním hrají. Krása. Krása diamantů a jezírka nedaleko mne sice moc nevzala, ale bylo to vskutku zajímavý. Na programu zbývala už 3D mappingová projekce na autě, alá Volvo V40. Docela ušla. Pak jsem se ještě přemluvil k Tetris párty na budově nové budovy Národního Divadla. Pak už jsem se jen vydal domů. Pomalu jsem projížděl centrem města a ještě jsem si na závěr cesty musel užít ještě jednou ten Mírák a pak, pak už opravdu hurá domů! Díky za skvělou akci!